Komplex depozitáře Národní galerie bude dominantou Jinonic, čtyři patra zpřístupní i veřejnosti

Za plánovaným vznikem depozitárního komplexu stojí hlavně vyčerpání úložných kapacit Národní galerie. Dosavadní prostory (např. v areálu Veletržního paláce) už přestávají stačit i z hlediska teplotních podmínek, které exponáty citlivé na vzduch a vlhkost vyžadují.

„Propásneme několik let v současné umělecké scéně, protože nejsme schopni uchovávat položky, které bychom mít měli, i kvůli kapacitě,“ přiznává ředitelka Národní galerie Praha Alicja Knast, podle níž často není kam uložit ani darovaná díla.

Vedení galerie chce vznikem nového depozitáře držet krok s dobou a vyhovět nárokům měnícího se umění. Používá totiž moderní materiály a různé rozměry děl.

Jiné úložné prostory jsou vhodné pro ukládání fotografií, jiné pro uchovávání olejomaleb a jiné pro sochy, na což se v návrhu myslí. Díky tomu se ušetří finance a spotřeba energií.

Vybraný návrh studia JIKA-CZ zvítězil v soutěžním dialogu mezi dalšími dvěma studii díky splnění požadavků funkcionality. Ta i podle hlavního architekta projektu Jana Kubáta ovlivňuje podobu tří budov.

Technické parametry zohledňují správné vzduchové podmínky – stabilní vlhkost a teplotu pro uchování uměleckých děl.

Oříškem z toho důvodu bude například práce s vodou. Návrh počítá s tím, že nebude nutné objekt dochlazovat. Má být šetrný jak k citlivým exponátům, tak úsporou energií k životnímu prostředí.

Stavby dostanou také specifický systém zabezpečení, který zamezí krádeži cenných sbírek.

Jeden z požadavků Národní galerie na architekty byl práci konzervátorů předvést veřejnosti. Za cíl si tak podle ředitelky dali vytvořit systém, který nejen položky ochrání, ale zpřístupní je veřejnosti pro studium.

V první fázi výstavby proto architekti plánují výstavbu oddělené depozitární části pro veřejnost, která zabere čtyři patra krychlové budovy.

„Umožňuje to odborné veřejnosti přijít a prohlédnout si předměty ve sbírkách tak, jak jsou skutečně skladované, bez přístupu kurátorů,“ popisuje Jan Kubát. Krychle pojme i laboratoře a ateliéry.

„Veřejnost neví, co opravdu děláme. Exhibice jsou jen třešničkou na dortu. Zbytek je v zákulisí a chtěli bychom, aby to lidé viděli,“ poznamenává ředitelka galerie.

Doufá, že otevřený depozitář přiláká nové zájemce o práci s uměleckým dědictvím.

Po veřejnosti přístupném depozitáři bude následovat budova uzavřených depozitárních prostor s odbornou správou a dalšími laboratořemi.

Duo krychlí doplní ještě třetí kostka, tedy hala pro vzdělávací přednášky pro veřejnost a návštěvu architektů z celého světa. Kolem budov má vyrůst i zahrada se sochami.

Plánovaný komplex architekt popisuje jako unikátní – dalších dvacet let podle něj žádná podobná galerie nevznikne.

Chystaný depozitář je podle něj speciální také z hlediska životnosti, která místo obvyklých padesáti let dosáhne celého století.

„Člověk potřebuje přemýšlet nad tím, co tady v tu dobu bude, jak to lidé budou užívat,“ říká. Udržitelnost domů se z toho důvodu promítla do návrhu a zohledňuje možné přesuny laboratorní techniky a sbírek.

Domy jsou navrženy tak, aby mohly použité materiály stárnout s nimi. „Spodní část kostek je celá z pohledového betonu, kterou bude prorůstat zeleň,” popisuje architekt.

Horní část krychle nesmí mít kvůli péči o díla žádná okna, celá je proto z reflexního skla, které by mělo odrážet denní i noční světlo z okolí.

Investiční náklady na výstavbu první fáze jsou zatím odhadovány na 1,3 miliardy korun. Začátek realizace se plánuje na rok 2024.

První etapa, která zahrnuje veřejnosti přístupné sbírky, by měla být dokončena v roce 2027. Na ni má navazovat druhá fáze, ve které budou dostavěny zbylé dvě budovy.