Jemné pastelové barvy dodaly staršímu bytu nádech útulnosti i moderní styl

Útočištěm, do nějž se bude vracet po dlouhých dnech strávených v práci, se měl stát byt mladé majitelky, který ale už hlasitě volal po rekonstrukci. Jedním z hlavních „ale“ projektu byl napjatý termín. Majitelka se potřebovala nastěhovat co nejdříve, a tak měla architektka na rekonstrukci a zařízení 100metrového bytu jen 105 dnů.

Za daných podmínek bylo zřejmé, že proměna celého bytu není možná, má-li za něco stát. Obě ženy se proto shodly na rozdělení prací do dvou fází. Prioritou bylo zařídit ložnice, obývací pokoj a koupelny. Obnova kuchyně a dalších tzv. servisních prostor bude součástí fáze číslo dvě, v budoucnu.

Architektka začala s prací doslova a do písmene od podlahy. Přesněji, od podlah. Stěžejním úkolem první fáze totiž bylo restaurovat travertinové podlahy ve společenské části bytu a dřevěné laminované podlahy v soukromé zóně.

V koupelně pak architektka vyměnila mj. nevyhovující svítidla za nová a stejně tak staré a nevyhovující mramorové pracovní plochy za nové, ovšem z vysoce kvalitních MDF desek.

V bytě se dvěma ložnicemi a pracovnou je propojený obývací pokoj s jídelnou, jež má tak poněkud formálnější styl. Barevnou paletu pro tento prostor namíchala architektka v kombinaci modré a růžové, jež hojně doplnila neutrálními tóny světle šedé a bílé.

Zeď, která propojuje obě zóny, pak získala nátěr v odstínu, jejž místní výrobce barev nazval Mar Calmo, tedy Klidné moře.

Zdá se to jako velmi příhodný název i pro tento byt, který se měl stát pro svou majitelku právě klidným přístavem po dnech strávených v „rozbouřených vodách“ jejího zaměstnání.

Jedním z prvků, které architektka v bytě zachovala, je stěna v části jídelny pokrytá zrcadly se zkosenými hranami. Ta, společně s retro nábytkem odkazujícím k 50. a 60. létům minulého století, vytváří klidnou, mírně nostalgickou náladu.

V soukromé části se barevná paleta poněkud mění, šedé tóny nahrazují spíše tóny zemité. V hlavní ložnici je za postelí bílý panel, výmalba stěny nad ním je v zelené barvě nazvané Folha de Louro, tj. „Bobkový list“.

V zemitých odstínech je zařízena rovněž druhá ložnice, která společně s vlastní koupelnou slouží jako apartmá pro hosty.

Architektce se v krátkém čase podařilo zařídit základní části domácnosti majitelky s tím, že pro budoucí práce na zbytku bytu zanechala dostatečně srozumitelná vodítka, jak pokračovat. A to v podobě barev, materiálů a celkového stylu.

Nové místnosti svou majitelku vítají rozevřenou uklidňující náručí. Lze očekávat, že stejně se k ní jednou budou mít i ty zbývající.