Jak se žije v malém domku uprostřed lesů západně od Prahy

Jakub: O bydlení v přírodě jsme začali přemýšlet už na začátku našeho vztahu. Už tehdy jsme věděli, že nechceme jít bydlet někam do satelitu.

Barbora: Oba jsme vždy toužili bydlet v lese. Velká výhoda byla, že jsme se na tom shodli, protože takový styl života asi není pro každého.

Jakub: Naši rodiče bydlí směrem na západ od Prahy. Chtěli jsme je mít na dosah především kvůli vnoučatům. Vybrali jsme si tedy výseč a pátrali v ní. Naše místo jsme objevili na inzerát asi po roce hledání. Stála tu původně chata o rozměrech šest krát šest metrů. Zjišťovali jsme, jaké jsou na pozemku možnosti výstavby, protože spadá v územním plánu do chatové osady v chráněném území. Požadavky byly striktní: maximální možná zastavěná plocha 60 metrů čtverečních a výška štítu do sedmi metrů.

Barbora: Asi měsíc jsme se rozhodovali, jestli se vůbec pustíme do stavby takového minimalistického bydlení. Navštívili jsme i vzorové domy, abychom věděli, jak vlastně takový dům menších rozměrů vypadá.

Jakub: Dnes už vím, že je to v pohodě. Tenkrát jsme si to ale nedokázali představit a odhadnout, jestli se do tak malého domu vejdeme i se dvěma dětmi, které plánujeme. Pak jsme tomu dali zelenou především kvůli nádhernému místu.

Jakub: Oslovili jsme tři architektonické kanceláře, ze kterých jsme si vybrali finálního architekta. Byli jsme omezeni velikostí, což byla vlastně nakonec výhoda. Nemohli jsme se nikde moc rozmáchnout, skládali jsme dům jako puzzle. První kreslící schůzku jsme měli v prosinci a v dubnu už nám odevzdávali kompletní projektovou dokumentaci na stavební povolení, takže to proběhlo rychle.

Jakub: Já ani nevím, jestli jsem někdy přemýšlel o jiné variantě. Docela jsme na to pospíchali, protože Barča mezitím otěhotněla, proto nám přišla dřevostavba ideální. Také jako materiál se nám dřevo líbí. Zvenku jsme chtěli dřevěnou fasádu a interiérový obklad ze dřeva. I proto nám nedávalo smysl použít na nosnou konstrukci cokoli jiného než dřevo.

Jakub: Krásně. Tady už spadáme pod Kladno, kde není na úřadě takový nápor. Za 30 dní jsme měli hotovo! A to hlavně díky milým úřednicím, které nám ochotně pomohly a radily, aby šlo vše hladce.

Jakub: Přípojka elektřiny tu byla a studnu využíváme původní. Voda z ní je kvalitní, dokonce kojenecká, ale tvrdá. Proto máme ve sklepě zařízení na změkčování vody. A na zahradě máme domácí čistírnu odpadních vod. Není to žádná jaderná fyzika, ale člověk se tomu musí věnovat, není to bezúdržbové. Každých 14 dní ji asi na pět minut otevřu a zkontroluji, jestli vše funguje, případně to nějak zreguluji.

Jakub: Ano, projekt byl koncipovaný jako nástavba rekreační chaty a byla původně podsklepená, což jsme samozřejmě využili. Nebýt toho, tak se se základy asi dost natrápíme, všude je tu skála už 20 cm pod povrchem.

Barbora: Když jsem tu chtěla sázet levandule, museli jsme vzít sbíječku. Pak jsme na záhony navezli hlínu, aby se tu dalo něco pěstovat.

Jakub: Oslovil jsem s hotovým projektem několik firem, abych si mohl porovnat nabídky. Nakonec jsem si vybral firmu CS Dřevostavby, měl jsem na ně dobré reference od známého. Zpětně jsem za své rozhodnutí opravdu rád, protože byli spolehliví, pečliví a na všem jsme se s nimi dokázali dohodnout.

Barbora: V suterénu je technické zázemí, prádelna a dílna. V přízemí se nachází zádveří, po levé straně koupelna se záchodem, naproti vstupu je malá pracovna a po levé straně se vstupuje do obývací části. V ní jsou napravo schody do patra i do suterénu, vlevo je kuchyňský kout s jídelním stolem, za rohem pak obývák s posezením a krbem. V prvním patře jsou dva malé dětské pokoje s přichystanými konstrukcemi pro vyvýšené postele, ložnice a záchod.

Jakub: Nastěhovali jsme se před rokem v dubnu a pozemek s chatou jsme koupili před třemi lety. Kompletně nám tedy vše zabralo necelé dva roky. Nechtěl jsem dům na klíč, spoustu věcí jsem si chtěl udělat sám, jednak protože mě to baví a taky samozřejmě kvůli financím.

Jakub: Nejdříve jsme s kamarády zbourali starou chatu, pak se bagrovalo a přišel zedník, se kterým jsme o kousek rozšiřovali spodní stavbu. To nám trvalo asi dva měsíce. Pak nastoupila realizační firma a za osm měsíců bylo hotovo se vším všudy. Šlo by to i rychleji, ale asi dva měsíce jsme čekali, než vyschne betonová podlaha, další tři měsíce trvaly vnitřní obklady z biodesky.

Museli je na místě postupně nařezat, lepit, takže to zabralo dost času. Na jednotlivá řemesla jsme se domlouvali s firmou v průběhu, měli jsme například vlastního instalatéra a topenáře. Řešili jsme to postupně, jak to přicházelo. Sám jsem dělal drobné dodělávky a některý nábytek.

Jakub: Máme krb s výměníkem a dole v technické místnosti akumulační nádobu na 1000 litrů napojenou na radiátory a podlahové topení, které máme jen v chodbičce a koupelně. Krb komfortně vytopí celý dům a výměník ohřívá vodu v akumulační nádrži. Případně dotápí elektrokotel, ale přiznám se, že pro nás je prioritní topení dřevem.

Jakub: Neprotopili jsme víc než tři kubíky dřeva a za elektřinu jsme celkově zaplatili 25 tisíc korun za rok.

Barbora: Když se zatáhnou všechny žaluzie a zavřou se všechna okna, je uvnitř odpoledne až o 10 °C chladněji než venku.

Jakub: Musím říct, že izolační vlastnosti domu jsou skvělé, z toho mám velkou radost.

Jakub: Chtěli jsme schované žaluzie, ne s kastlíkem. Firma si musela pohrát s vymyšlením technického detailu, aby se schovaly pod fasádu, ale přesně takovéto drobnosti mě na té stavbě bavily. Když teď žaluzie vyjedou nahoru, nikdo nepozná, že je máme.

Jakub: Všechno. Je tu těžká dostupnost, takže se všechno řešilo nestandardně. Stavělo se na místě, protože panely by sem nedopravili. Nepřijede sem jeřáb, nechtěli nám sem ani skládat materiál, nebo to zkusili, ale zapadli. Takové věci se řešily na denním pořádku. Samozřejmě i to skalnaté podloží bylo komplikované. Měli jsme místního bagristu, který má 40 let praxe, takže ho vůbec nic nerozhodilo. Jen vše trvalo déle. Ale co se týká stavby jako takové, tak jsme všechno zvládli v pohodě.

Barbora: Na zahradě je malý srub, ze kterého chceme udělat malý domek pro hosty. Protože tady, až budeme mít dvě děti, už nebude kde ubytovat návštěvy.

Jakub: Za mě je to tohle místo. Jsme tu na takové celoživotní dovolené. A byl to i ten důvod, proč jsme sem šli. Věděli jsme, že dům bude mít spoustu omezení. A jsem si jistý, že kdyby nebyl limit zastavěných metrů, stavěl bych jinak.

Jakub: S dnešními zkušenostmi a znalostmi bych udělal dům nižší, víc šikmý do svahu a s většími přesahy střechy, abychom měli venku kde sedět, když prší. Možná bych přemýšlel o zelené střeše. Ale jednoznačně by záleželo na financích.

Jakub: Ten prostor je dostatečný, je to snadné i na údržbu a opravy. Taky jsme si říkali, že až tady jednou budeme sami, až děti vyletí z hnízda, tak je to úplně pohodové pro dva lidi. A dům má potenciál na to, abychom tu mohli zůstat až do stáří, pokud vše půjde v pohodě.

Barbora: Známe lidi, kteří bydlí v obrovských domech a hledají se. Tady se nikdo neztratí a rodina je tak nějak pořád spolu. A na úklid je to taky super.

Jakub: To se ptá hodně lidí a přiznám se, že jsem na nic nepřišel.

Barbora: Chybí nám šatna. Ale ta už se prostě do projektu bohužel nevešla.

Jakub: Zimy jsou tu těžké, o víkendech sousedi chataři pracují, brousí a hlučí. Proto mám nejradši nedělní večery, kdy všichni odjedou a je tu dokonalý klid.

Jakub: Neztratili, jezdí sem za námi. A rádi. K rodině to máme blízko díky vhodné lokalitě, jak už jsem říkal. Opravdu nám tady nic neschází.

Jakub: Nám se osvědčilo to, že jsme se rozhodovali hlavně pocitově, podle toho, co se nám líbilo. Nedělali jsme to, protože jsou věci levnější nebo dražší, ale protože je chceme. Stěžejní byl pro nás také výběr lidí, se kterými jsme spolupracovali. My jsme takoví, že se s nimi chceme potkat, prohodit pár slov a získat si názor. Když si s nimi nesedneme, tak s nimi nespolupracujeme. I kdyby se kvůli tomu měla stavba protáhnout o tři měsíce. Když je s druhým člověkem řeč a dokážeme se naladit na stejnou vlnu, on pak ví, co chceme, a ta spolupráce funguje úplně jinak.

Barbora: Je pro nás důležité, aby nám byl daný člověk příjemný, protože pak přenáší energii do našeho domu.

Barbora: To si asi musí každý zvážit sám. Já jsem vždycky chtěla dřevostavbu, je mi v ní příjemně, působí na mě příjemně, dřevo se mi líbí. Ale vím, že někteří lidé k nám přijdou a říkají, že je to „taková hezká chata“, ale že by si v tom nedokázali představit bydlení.

Jakub: Mně se dřevostavby líbí, protože stromy na stavbu stihly dorůstat, líbí se mi tato myšlenka. Mamince jsme stavěli klasický dům z cihel asi před osmi lety. Byla to pro mě smradlavá stavba, samý prach a nepořádek. Dřevostavba voní od první chvíle, je to úplně jiný zážitek. Líbí se mi i ta skladba konstrukce, je vzdušná, člověk může použít více izolace, je to rychlé. Pro mne je dřevo přirozenější než cihla.

Autor: Petra Pacáková, www.drevostavitel.cz/