Článek
Místo pro vilu bylo vybráno s velkým citem. Stojí v zeleni na kopci nad Prahou a sestupuje po svahu.
Od zeleně se výrazně odlišuje ostrou bělostí, přitom je s ní propojena velikými, až před fasádu natahovanými okny. Postavena byla mezi lety 1972 až 1974 a pro své půvaby je oceňována dodnes.
Vilu v létě krášlí zeleň na fasádě.
Z podoby vily se dá vyčíst, že její investorka byla dostatečně poučena o architektuře (ostatně ji také několik let studovala) a byla si také dostatečně vědoma toho, že pokud má vzniknout kvalitní architektura, je třeba dát architektovi do značné míry volnou ruku.
Majitelka si architekta vybrala v malé soutěži. Požadavky byly vysloveny poměrně volně, i když ne úplně jednoduše. Dodnes se říká, že přáním majitelky bylo, aby dům nevypadal jako trafostanice.
Stavba v létě téměř splývá s přírodním okolím.
Dům měl sloužit pro rodinu se dvěma dětmi a všemi prarodiči. Všichni měli mít dostatek vlastního soukromí, ale zároveň společný obývací pokoj.
Rodina neměla a nechtěla mít chatu nebo chalupu, chtěla mít jediné obydlí, zato dostatečně komfortní. Takové, které umožní pohodlné bydlení, potřebnou rekreaci a poskytne i dostatečné prostory pro tvůrčí práci doma (v domě byl i fotoateliér a filmovalo se v něm).
Interiér je působivě propojený se zahradou.
Původní uspořádání vnitřku mělo nejdůležitější centrum ve velkém obývacím prostoru s krbem, prostoru plynulém, přehledném, přitom opticky děleném v různých výškových úrovních, s výklenky, s rozmanitou výškou stropu rovného i trámového, s vestavěnou galerií, s velkými okny, prosklenými dveřmi, s oknem vysunutým nad zahradu či spíš až nad město.
Pohled na vilu na dobovém snímku v zimním období odhaluje celou krásu její architektury.
V zadní části domu byly prostory uzavřenější, tady se totiž nacházely soukromé pokoje obyvatel včetně garsoniér prarodičů, opět s výhledy na město, ale také se soukromými balkony. Vše bylo řešeno s vědomím, že soudržná rodina je skvělá, ale každý má právo být také sám.
Zajímavý byl od počátku určitý kontrast vnějšku a vnitřku. Zvnějšku je vila příkladem nadčasově moderní architektury, vycházející z prověřených principů kreativního mezinárodního stylu, přitom ovšem s klasickou cihlovou konstrukcí. Uvnitř, zvlášť ve společném ústředním obývacím pokoji, působila až romanticky.
