Článek
Vila vznikla mezi lety 1991 až 1993. Táhlý vrch od Strahova po Vypich je krásnou přehlídkou spíše málo známých vil, rodinných domů a domků, samostatných, zdvojených i řadových. Žijí v nich různé společenské vrstvy, stejně jako jsou na nich patrné různé architektonické a stavební styly.
Do počátku devadesátých let to nebylo místo, které by architekty, fandy architektury či stavebníky nějak zásadně zajímalo. Jako by tu nebylo nic pozoruhodného.
Přesto v lokalitě několik zajímavých staveb vzniklo, ke konci minulého století pak přibyla řada dalších. V době, kdy byl model klasického moderního rodinného domu ještě v zárodcích, tu vyrostl nevšední, na Prahu ojedinělý objekt.
Vila působí masivním a robustním dojmem.
Dvojdům pro historika umění Kuthana byl určen jednak pro vlastní bydlení, druhá stavba pak sloužila k pronájmu. Dvě stavby, které k sobě přiléhají tak, že se až jakoby prostupují, jsou kryté jednou střechou se dvěma vrcholy. Každá polovina domu je centrálně řešená.
Dům má tři podlaží, s technickým vybavením a prostorem hostinského pokoje v suterénu (který má díky sklonu terénu okna v běžné přízemní výšce).
Architektura má lehce romantického ducha.
V přízemí domu jsou především společné rodinné prostory a pod pergolou připojený bazén, pod střechou se nachází pracovna a soukromé pokoje. Nad vstupem – průjezdem – pak nechybí ateliér.
Vlado Milunič je velmi osobitý český architekt chorvatského původu. Už na počátku sedmdesátých let minulého století vytvořil vlastní program nového funkcionalismu, ve kterém především zdůraznil důležitost působení architektury na psychiku i estetickou funkci.
Svou vlastní inspiraci architekt hledal v holandské architektuře, která je expresivní, malebná a úsporná zároveň. Kuthanova vila patří ke stavbám vzniklým i díky této inspiraci.
Stavbu krášlí dřevěné zábradlí.
Vila trochu provokuje nezvyklou červenou barvou omítky, poutá výraznými dřevěnými prvky zábradlí, a především střechou. Ta hodně předstupuje dopředu a stavbu hluboce stíní, je rozmanitě půdorysně zalamovaná, její dominantou jsou výrazně modelované, vzhůru se rozšiřující komíny z neomítnutých cihel.
Stěny stavby působí hodně dynamicky. Řady oken nad sebou jsou sdružené po dvojicích. Tam, kde se nemohou spolehnout na bezprostřední ochranu střechy, mají nad sebou lehce vzedmuté štíty nadokenních říms, pak ještě několika pečlivě geometricky přesně určenými vikýři vystupují pod komíny na střechu.
