Článek
Druhá budějovická realizace autorské architektonické dvojice Richarda F. Podzemného a Kamila Ossendorfa je působivou stavbou. Jejím stavebníkem se stal přední budějovický advokát František Švec, který byl i politicky aktivní.
Seznámil se s majitelem podobného domu, a tak si od něj nechal poradit při výběru architektů pro svou vlastní vilu. V celkovém architektonickém výrazu dům prozrazuje silný vliv Le Corbusierových vilových architektur konce 20. a počátku 30. let 20. století.
Kvalitu života ve vile zvyšuje horní terasa.
Podzemný a Ossendorf ostatně měli možnost seznámit se přímo s Le Corbusierovou tvorbou, když za svých studií navštívili výstavní kolonii Weissenhof ve Stuttgartu. Jeho další stavby nepochybně znali z domácích i zahraničních časopisů.
V případě rodinného domu Františka Švece oba architekti mohli dosáhnout svobodnějšího projevu. Část prvního patra domu na jižní straně vysadili společně s terasou na sloupy. Železobetonový skelet použili už u předchozího realizovaného domu, ale teprve u této vily se plně projevil jeho přínos jak pro ztvárnění hlavní strany vily, tak pro volnou dispozici.
Pod terasou se nachází příjemné posezení, kde je možné se schovat před deštěm.
Celá jižní strana vily se v úrovni prvního patra otevírala prosklenými stěnami nebo rozměrnými okny. Druhé patro ustupovalo na jižní straně terase, kterou ve východní třetině kryl sklobetonový strop. V otevřené části terasy architekti v původním projektu navrhli osazení menšího stromu, ke kterému nakonec ale nedošlo.
Pojetí zeleně na terase se tak moc nelišilo od Le Corbusierova návrhu teras jeho domů ve Stuttgartu a bylo v souladu s jeho požadavkem střešních zahrad.
Po dispoziční a prostorové stránce soustředili autoři do přízemí prostory související s provozem domu. Ze zádveří se vstupovalo buď do „prostoru schodiště“ vedoucího do bytu v patře, nebo do předsíně v přízemí, ze které byly přístupné všechny místnosti tohoto podlaží – toaleta, potravinové sklepy, skladiště, garáž, velká obytná místnost domovníka orientovaná na západ, prádelna a pod úroveň terénu umístěná kotelna ústředního topení.
Dispozice prvního patra se dělila na severní a jižní část. Do části severní architekti umístili šatnu, navazující na prostor schodiště, v severozápadní části dispozice se nacházela kuchyně, na opačném konci WC a pokoj služebné. Jižní část dispozice tvořil v podstatě jediný kontinuální prostor odkazující na Le Corbusierovy volné dispozice.
Zaujme i elegantně zatočené venkovní schodiště.
Pracovnu v jihovýchodní části oddělovala od jednotného obytného a jídelního prostoru jen zasunovací stěna. Od jihu jej pak prosvětlovaly dvě prosklené stěny. První z nich vytvářela malou zimní zahradu, a to dvěma za sebou umístěnými skleněnými stěnami s vloženými květinami. Druhá se otevírala na terasu, ze které bylo možné po elegantní spirále schodiště sestoupit do zahrady.
Ve druhém patře za sebe architekti řadili čtyři prostory – hostinský pokoj v západní části dispozice, lázeň ležící proti prostoru schodiště, šatnu a ložnici na východním okraji dispozice.
Funkcionalistický interiér dotvářely vestavěné skříně nebo výdejní okénko spojující kuchyň a jídelní zónu.
