Designérka vytvořila z dvoupodlažního bytu luxusní prostor

Investor je butikový developer, který se specializuje na rekonstrukce luxusních bytů a domů a následně je plně zařízené prodává.

Lákavé zázemí nově vytvořeného bytu je vhodné pro pár i rodinu s jedním dítětem nebo jako byt k občasnému využívání. Investor požadoval vytvoření neokázale luxusního a elegantního bytu se dvěma až třemi ložnicemi a velkorysým společenským prostorem. To bylo bezezbytku naplněno.

Vzhledem k tomu, že spolupráce mezi majitelem a designérkou nebyla první, věděli, co od sebe mohli vzájemně očekávat.

Vše bylo třeba vybourat, předělat střechu a zvednout ji směrem do vnitrobloku, také postavit nové patro a interiérové zdi tak, aby byt získal zcela nové dispoziční uspořádání.

„Snaha umístit velká ateliérová okna do zkosené střechy nad obývacím pokojem však neprošla schvalovacím procesem památkářů. Museli jsme si vystačit pouze s menšími okny. Výsledkem je šachovnicová kompozice menších oken, která působí téměř jako sochařské dílo,“ říká autorka zdařilé rekonstrukce bytu vytvořeného někdy počátkem devadesátých let.

Při vytváření nových dispozic kladla důraz na otevření obývacího pokoje vertikálně přes horní podlaží do krovu, aby tím umocnila velkorysost a vzdušnost interiéru a zlepšily se jeho celkové proporce. Pozornost designérka zaměřila také na adekvátní úložné prostory, které bývají často podceňovány.

Prostornou šatnu umístila do hlavní ložnice a také do vstupní haly, kde je samostatná šatna na kabáty. Prostor pod schodištěm využila pro nenápadné výsuvné regály, určené k uložení obuvi. Dostatek skříní je i v kuchyni a na ni navazující jídelně a stejně tak v obývacím pokoji.

Galerie je prakticky řešena jako pracovna vybavená velkými knihovnami, jinak by totiž šlo jen o běžný prostor před ložnicemi. Podle návrhu designérky byl vyroben veškerý vestavný nábytek včetně kuchyně, knihoven, skříní a šaten, také vana a umyvadla z corianu.

Barevně je interiér vyvedený v utlumené černobílé kombinaci, založený na kontrastu teplejších odstínů tmavé šedohnědé a teplé světle šedobéžové barvy. Prolíná se tu několik základních materiálů – bělený dub, mramor Calacatta, bílá stěrka, mořený šedohnědý dub a černý plech.

Koupelny jsou jako zbytek bytu vybaveny kombinací mramoru, bílé stěrky a tmavě mořeného dubu. Navíc jsou doplněny tapetami s motivem rostlin za prosklenou stěnou. Společně se zrcadly tak vytvářejí iluzi většího prostoru.

„Polemika byla vedena ohledně koupelny v hlavní ložnici, zda by měla být uzavřená, nebo otevřená do ložnice (samozřejmě že WC by bylo řádně odděleno dveřmi z důvodu soukromí). Nakonec jsem se ale nechala přesvědčit o klasickém uzavření koupelny, protože byt se bude prodávat a otevřené řešení není to, s nímž se každý ztotožní,“ vysvětluje designérka.

„Předmětem diskusí byl dvoupatrový prostor. Majitel se domníval, že by se měla maximálně využít i podlahová plocha v horním patře. Naštěstí se nechal přesvědčit, jak důležité je vytvořit pocit prostoru v obýváku. V interiérech by se mělo víc uvažovat o objemu než o ploše,“ míní designérka, autorka mnoha zdařilých a půvabných interiérů, která se po studiích matematiky na Karlově univerzitě v Praze a Oxfordské univerzitě v Anglii a následné kariéře v bankovnictví vrátila ke své první lásce – designu.

Lenka Saulichová, www.modernibyt.cz