Děda vytvořil na terase pro svého vnuka hokejové hřiště

Blížící se zimní olympijské hry jsou v Číně velkou událostí. A ačkoli by si našinec myslel, že hokejoví nadšenci jsou pouze na starém kontinentu či v Kanadě, své milovníky a nadšené fanoušky má tento zimní sport i v Číně.

Patří mezi ně i Čang Pao-čchi, který nemohl přenést přes srdce, že kvůli koronavirovým omezením jsou v jejich městě uzavřená sportoviště a s nimi i veřejná kluziště.

Rozhodl se proto vytvořit vlastní ledovou plochu přímo na terase u svého bytu, aby měl jeho malý vnuk kde trénovat jak bruslení, tak i práci s hokejkou a střelbu do branky. Tu vtipně nahradil polovinou pneumatiky.

Na nápad přišel Číňan už loni, kdy se rozhodl, že své nadšení pro hokej předá svému vnukovi.

„Chlapec potřebuje odvahu a houževnatost. V ledním hokeji vás občas může ošklivě trefit jiný hráč, ale i tak se musíte statečně postavit a jít po puku. Dokud dosáhnu na puk, musím jít dopředu. Musíte si umět vytvořit příznivou situaci, i když je to nemožné. Věřím, že se kluk musí naučit hrát lední hokej,” je přesvědčený pan Čang.

Proměna terasy v provizorní kluziště mu zabrala půl roku. Nejprve musel zajistit, že plocha bude nejenom izolovaná proti hluku, ale především, že voda nebude zatékat do místnosti pod ní, kde bydlí sousedé.

Po důkladném zaizolování povrchu terasy zbývalo vytvořit ledovou plochu. Nebylo to tak jednoduché, jak si původně představoval. „Když dáte do vody trochu mléka, led je odolnější a hůř se láme. Abyste měli rovnou hladinu, musíte vodu nalít na povrch v poledne, aby do půlnoci zamrzala. To jsem na začátku nevěděl, lil vodu o půlnoci, takže mi zmrzla na led téměř okamžitě, ale pak jsem měl strašně nerovný povrch,” prozrazuje hlavní fígle, na které přišel metodou pokusu a omylu.

Jakmile měl ledovou plochu hotovou, pozval na ni svou dceru a vnuka, aby je překvapil. „Bylo to v prosinci, když můj otec zavolal a požádal nás, abychom přišli k němu domů. Ptala jsem se, co se stalo? A vzal nás na balkon. Byla jsem vážně nadšená. Kluziště nebylo jen z ledu, ale z lásky mých rodičů,” svěřila se dcera pana Čanga místním médiím.

„Přišli jsme k dědovi a já uviděl kluziště. Chtěl jsem ho ukázat kamarádům. Je skvělé. Můžu hrát kdykoli se mi zachce,” jásá malý Čcheng Ču, vnuk pana Čanga.

On sám si poprvé obul brusle v šestnácti letech a stal se členem hokejového týmu, který ale bohužel neměl dlouhého trvání. Jeho členové totiž na hraní neměli dostatek volného času.

Pan Čang se od té doby na brusle prakticky nepostavil. Až nyní, kdy se Čína stala pořadatelem zimních olympijských her, si řekl, že by je zase mohl nazout. A svou lásku k hokeji se rozhodl předat svému vnukovi.

Doufá přitom, že se mu společně s nadšením pro zimní sporty podaří vnukovi předat i nadšení do života jako takového, ať se děje, co se děje.

Svůj životní optimismus vyjádřil i heslem, které nakreslil pod ledovou plochu na své terase. Nápis zní „Hlavu vzhůru, Tchien-ťine!” a jeho smysl je zřejmý. Má být motivací pro spoluobčany během covidové pandemie a samozřejmě i podporou pro sportovce pocházející z jeho města, kteří budou zemi reprezentovat na letošních hrách.