Článek
Stavba stojí na mírném jihozápadním svahu v blízkosti lesa. Je celodřevěná, na podezdívce z hrubě otesaného kamene z místní usazené horniny - opuky. Jednoposchoďová stavba je nepravidelně členěná a má složitou skladbu střech, balkónů a vikýřů.
I nábytek v interiéru má lidové prvky.
Jurkovič tvořil své stavby jako organický celek vypracovaný do posledního detailu v jednotném stylu. Ucelenou stylovou podobu dostala vila nejen zvnějšku, ale má ji i vybavení interiéru.
Trámový strop ve velké síni a přilehlých pokojích přízemí je ukázkou dokonalého konstruktivního a zároveň dekorativního myšlení architekta. Jurkovič byl znalcem dřevěné lidové architektury z prostoru Karpat a přebíral odtud dekorativní motivy, včetně tvarování trámů.
Vilu krášlí přiznané trámoví.
Členitost zastřešení ukazuje na Jurkovičovu inspiraci v dřevěné pravoslavné architektuře východního Slovenska a Karpat.
Interiéru dominuje hlavní prostor velké obytné místnosti, na kterou navazují další menší prostory. Tento společenský střed vily zdůrazňovala anglická tradice.
Stavbě nechybí vikýřč, které měl architekt Jurkovič v oblibě.
Ústřední síň má výšku přes dvě podlaží vily, rohové schodiště směřuje k ložnicím v poschodí. Interiérové nábytkové vybavení tvoří unikátní kusy inspirované rustikálností lidové tradice, v dekorativnosti se ale zároveň prozrazuje vliv secesního stylu.
Nákres vily ilustruje řadu čistě dekorativních prvků na fasádě.
Malebnost celku vily ovlivňuje barevnost uplatněná v celém interiéru, od skladby konstrukcí až po výběr závěsů, koberců a potahových dekorativních látek. Vše je laděno v teplých červenavých, modravých a žlutohnědých tónech.
Objekt vily zůstal až do roku 1993 jako celek v původním, dobře udržovaném stavu se všemi podrobnostmi tak, jak vilu opustila rodina továrníka Roberta Bartelmuse. Nový vlastník po roce 1993 musel zajistit rekonstrukce zanedbané údržby, ale celek zůstává stále původní.
