Plánujete do domu litou podlahu? Poradíme vám, kterou zvolit

Lité podlahy jsou v jistém smyslu reakcí na požadavky současné stavební praxe. Tvorba tradičních podlah na bázi mazaniny vyžadovala jednak spoustu času a jednak velikou zručnost řemeslníků. Zvláště její zhutňování vyžadovalo značný cvik. Celá podlaha byla obvykle hotová až za několik dní. Dnešní stavebník ale potřebuje, aby měl podlahu hotovou ideálně během několika hodin. A navíc, aby její realizace byla pokud možno co nejvíce bez problémů a komplikací.

Původně byla u podlahy jedním z nejdůležitějších parametrů její odolnost v tlaku. Skladba podlah se v průběhu posledních desetiletí ale změnila. Přibyly do ní další vrstvy, jako například tepelné a zvukové izolace, které jsou pružné. Tím se změnily požadavky na vlastnosti podlah. V současnosti je tak kladen větší nárok na jejich odolnost v ohybu než v tlaku.

Navíc tím, že se ve většině domů instaluje podlahové topení a domy mají minimální tepelné ztráty, je místo silnějších podlah schopných teplo akumulovat a pak je dlouhodobě sálat do místnosti třeba, aby podlaha dodávala teplo pouze v okamžiku jeho potřeby. Tzn. aby pokud možno akumulovala teplo jen minimálně, čehož je dosaženo snížením její tloušťky a vyšší tepelnou vodivostí.

K tomu všemu se ukázaly být nejlepší odpovědí tzv. potěry neboli lité podlahy. Právě díky tekutosti je jejich aplikace velmi jednoduchá. Na stavbu přijede autodomíchávač, z něj se nalije směs do jednotlivých místností domu. Odpadají tak desítky cest s kolečkem a riziko poničení již hotových rohů a okolí stavby, protože není třeba se předzásobovat materiálem, k pokládce není nutná také přípojka elektrické energie ani vodovodního řadu.

Lité podlahy mají vysokou hutnost, ve směsi tak vzniká jen velmi malé množství bublinek. Tekutý materiál snadno zateče do všech členitostí vytvářených položeným podlahovým topením, a tím, že ho celé obteče, se i snadněji předává do podlahy teplo z rozvodů, podlaha topí rychleji a rovnoměrněji.

„Dříve trvalo několik hodin, než podlahové topení vůbec začalo topit. Tepelná akumulace totiž znamená to, že podlaha nejprve akumuluje teplo a teprve přebytek tepelné energie uvolňuje. Dnešní domy si snadno teplo udrží a pro jejich vytopení je potřeba jen krátká chvíle. Tudíž déle trvá natopení samotné podlahy než vlastní vytápění. Je spočítáno, že běžnému nízkoenergetickému domu stačí během zimy dodávat teplo v průměru jen čtyři hodiny denně. Jak dlouho ovšem trvá natápění a regulace teploty podlah s velkou akumulací? Je proto potřeba zkrátit dobu nátopu podlahy, rychle doplnit do prostoru teplo a ukončit jeho přísun. Jinak dochází k přetápění či nedotápění,” vysvětluje Daniel Šmíd, produktový specialista společnosti Cemex.

Lité potěry se vyrábějí ve dvou základních verzích. Buď na cementové, nebo anhydritové bázi. Jejich tloušťka začíná už na 3,5 cm u anhydritových a 4 cm u cementových směsí. Každá ze směsí má trochu jiné vlastnosti, a proto se hodí také pro jiné účely.

„Výšku, do jaké se potěr lije, volíme podle jeho vlastností. (Pevnostní třída v tlaku a tahu za ohybu.) V případě plovoucích potěrů se pak rozhodujeme i podle tloušťky a stlačitelnosti izolační vrstvy pod litou podlahou (tepelná izolace a kročejová izolace) a na základě požadavku na celkovou únosnost, respektive zatížení podlahové konstrukce,” říká Jan Veselý ze společnosti Českomoravský beton.

Minimální tloušťku podlahy z litého potěru pomůže navrhnout i speciální kalkulátor, který lze najít na internetu, kde jej nabízí hned několik výrobců směsí pro lité podlahy.

Cementové i anhydritové podlahy je možné realizovat při teplotách od 5 °C do 25 °C. Důležité je řídit se pokyny výrobce, tzv. technickými listy a návodem na použití materiálu.

Cementové směsi se hodí všude tam, kde je podlaha zatížena vlhkostí nebo je potřeba včasně pokládat krytiny ještě na „vlhký“ podklad, což neumožňují anhydritové potěry.

Předností cementových podlah je jejich dobrá kompatibilita s dalšími materiály, které se při skládání podlah používají, jsou to především nejrůznější lepidla, stěrky apod. Ideálně se proto cementová podlaha hodí zejména pod dlažbu.

Nedostatkem cementového litého potěru je skutečnost, že při rychlém odpařování vody během zrání mění svůj objem a deformuje se. Výrobci a dodavatelé se proto snaží tomuto jevu maximálně zabránit. Může to být například ošetřením povrchu hned po pokládce postřikem na bázi parafínu, který zabrání svévolnému odpařování vody v průběhu zrání.

Anhydritové potěry jsou směsi na bázi síranu vápenatého. Hodí se všude tam, kde je třeba, aby podlaha rychle vyschla.

Velkou předností anhydritových potěrů je skutečnost, že se jejich objem během vysychání prakticky nemění. Nedochází proto k jejich smršťování, deformaci kroucením, je možné z nich vytvářet rozlehlé plochy.

Vlastností anhydritových potěrů, s níž je nutno počítat, je jejich chemická reakce se složkami jiných stavebních materiálů. Jsou to zejména nejrůznější hydroizolační stěrky, lepidla. Proto je třeba před jejich aplikací anhydritový podklad nejprve důkladně penetrovat.

Doba vysychání, respektive možný termín pokládky podlahových krytin je u litých potěrů závislý na mnoha faktorech.

Cementové potěry umožňují pokládku některých krytin (dlažba) i při vyšší zbytkové vlhkosti, ovšem pokud je potřeba dosáhnout nízké vlhkosti (vinil, PVC, dřevo), pak je doba velmi dlouhá a sušení musí probíhat pozvolna.

Anhydritové podlahy musí být před pokládkou krytin vždy důkladně vysušeny, ovšem proces sušení může být prováděn intenzivně, a často je tak oproti cementovým potěrům dosaženo připravenosti podkladu rychleji a bez rizika problémů, jako je kroucení a praskání.

Jedním z hledisek, podle nichž se stavebník rozhoduje, od koho si litou podlahu objedná, je vzdálenost betonáren od jeho stavby. Někdy se ale může stát, že žádná není dostatečně blízko.

V takovém případě, než volit tu nejbližší, která třeba nemá nejlepší reference, je možné zkusit se dohodnout s jinou betonárnou na možnosti dopravit nikoli autodomíchávač, ale speciální mobilní výrobní linku, která anhydritový potěr vyrobí přímo na stavbě. Výrobci tuto službu nabízejí i maloodběratelům.