Vesnický dům elegantně spojuje kámen se dřevem

Bydlí se nám tady moc dobře. Dům byl projektován na trvalé bydlení, a až půjdeme do důchodu, tak už tu budeme nastálo. To ale víte, když má jít člověk do důchodu, tak se mu najednou nechce být důchodce.

Konstrukčně se jedná o hambálkovou soustavu, dřevěný rám a sendvič. Zvenku jsou modřínové obklady bez povrchové úpravy, protože modřín nepotřebuje nátěry.

Část našeho domu, celkem jedna třetina stavby, je původní, zděná (kamenná), a tak jsme ji dostavěli dřevostavbou.

Zásadní výhodou dřevostavby je z mého pohledu čistota stavby, rychlost práce a přehlednost v návaznosti řemesel. Dřevěná konstrukce se zaklopí, až jsou hotové rozvody, stavbu pak jde velmi rychle uzavřít a celý pozemek zvelebit.

Když je hotové dřevěné venkovní opláštění domu a hotovi jsou řemeslníci s pokládkou stěn a podlahy, už v té chvíli člověk začíná bydlet. Okolo domu je kromě nevyrostlého trávníku čisto. Nikde není klasický nepořádek, který způsobuji zdicí práce, lešení s omítkami, nic z toho není zapotřebí. A jde to rychle.

Naproti tomu, když se staví zděný dům a není to dobře zorganizováno, tak se staví déle, většinou se navíc staví přes zimu, aby konstrukce vymrzla a zbavila se vnitřní vody. V okolí domu je další práce, a dokud je bláto kolem domu, tak se špatně bydlí.

Já tady mluvím jako stavař, protože jsem stavař, projektant. Spoustu věcí jsem si dodělával.

Doba stavby pro nás nebyla směrodatná. My jsme byli s firmou domluveni, že nám záleží na úplně jiných věcech. Nejprve se dělala spodní hrubá stavba, což bylo složitější, protože se dům atypicky pokládal na starou původní kamennou část. Nechtěli jsme všechno bourat, ale naopak dům do původního pozemku a stavby prakticky zasadit.

U dřevostavby rozhoduje o rychlosti právě spodní stavba. Samotná dřevostavba je pak otázkou tří měsíců. Pak už záleží na tom, jak rychle jdou po sobě řemeslné profese uvnitř domu.

Ano, předtím tu stál dům z 30. let minulého století, který byl postaven z levných chudinských cihel a kamenů a zdi měly tloušťku pouhých 25 cm. Dům byl zcela mimo proporce, vysoký, úzký a navazoval na roubenku v zahradě.

Kamenných zdí bylo škoda, tak jsme se je rozhodli zachovat a odtud jsme dům dál osazovali. Dole byl kamenný chlév s klenbami, které se bohužel nedochovaly, jinak jsou zdi původní. Zděný prvek jsme nechali okolo jader koupelny a kuchyně, protože se na něj líp dávají obklady, ale vnější stěny jsou již dřevěné.

V ložnici jsme použili staré trámy z původního domu. Terasa je rovněž přistavovaná, pouze jsme použili kámen ze staré stavby.

Rozhodně byla potřeba manuální práce hlavně při montáži dřevěné konstrukce – žádný prvek nešlo montovat „bez ruky“. Ruční práce je méně náchylná na chybu – nejprve se postaví vnitřní konstrukce, pak se rozvedou sítě, pak se zaměří, kde bude jaký prvek. Vnitřní povrchy, jako byly dřevěné podlahy a stropy, šly jako poslední. Tím chci říct, že nemá cenu bát se palubek.

Tohle jsou smrkové palubky po pěti letech provozu a nikde není chybička, je to prokreslený materiál na rozdíl od lepeného dříví. Myslím si, že se vyplatí nebát se smrku. Podlaha má pět let užívání, a když je problém, jde to přefrézovat.

Podlahu kolem kotle tvoří mirofix, nikoli beton. Potrubí od topení není úplně izolované, takže to vede k malým prasklinkám v podlaze.

Podlahové konvektory, které tu máme, jsou sice kvalitní, ale nemohu je doporučit, dnes už bych se nebál normálního radiátoru. Když se nespustí ventilátor, tak konvektory topí málo, protože nemají zespodu přirozený přístup vzduchu. Když se naopak ventilátor spustí, tak mně to nevadí, protože jsem nahluchlý, ale má žena ten zvuk nesnáší, tak ho nepouštíme. Není pravda, že jsou konvektory bezhlučné. Vzhledem k tomu, jaká je to vysoká technika a kolik to stojí, tak bych raději doporučil hezký radiátor.

Hodně důležité byly čisté linky a co nejméně lišt, na to pan architekt dbal. A tak lišty nikde nejsou, ani u podlahy. Normálně je najdete téměř v každém bytě, člověk si to ani tak moc neuvědomí, ale působí to jinak. My jsme tu lišty nahradili papírovými papundeklovými véčky, která jsou jenom zamáčknutá a těsní stejně dobře.

Obecně jsme při celém návrhu kladli důraz více na detail a kvalitu provedení namísto umělých ozdobných prvků. Důležitý je pro nás pocit, že „v architektuře žijeme“.

Pokud v domě použijete dřevo, pak stačí minimum nábytku, aby si člověk připadal příjemně. Dům je útulný na bydlení.

Se dřevem jdou bez rozpaků dělat různé fajnovosti, třeba vsadit střešní sklo do dřevěné konstrukce bez přechodové lišty.

Takovou další fajnovostí jsou opačné zárubně u dveří. Je to uklidňující, nerušící prvek. Zárubně jsou nastříkané speciální povrchovou úpravou ve fabrice a do stěny se vkládají před štukem.

V koupelně je celoplošný keramický obklad. S tím nápadem přišli Italové a nyní to již umí i Španělé. Materiál se chová jako sklo, jen je třeba pohlídat, aby řemeslníci pracovali s diamantovou pilou a s vrtačkou s chlazením. Pro firmu, která to umí, nevychází práce s tímto obkladem dráž než s běžným obkladem.

Doporučuji utratit za dražší detaily, například stropní pojezdy pro závěsy.

Jezdíme sem každou zimu. Topná soustava je nastavena na elektrokotel a temperování, aby dům nezamrzl. Když sem přijedeme a zatopíme v kamnech, tak je tu do tří hodin teplo, i když venku mrzne. Velmi rychle dosáhneme tepelné pohody. Třeba teď se tu týden netopilo a teplota je stále příjemná. Teploměr ukazuje 16,6 °C.

Pocit z užívání. Dřevo jako materiál je člověku hodně blízké. Nepotřebujete přemýšlet, kam dát koberce. V kombinaci s mohutným prosklením to působí hezky. Záleží na pocitu. Když někdo odmítne dřevostavbu, protože chce zděný dům, tak mu tyhle výhody přijdou nepodstatné, ale když má někdo rád dřevo a váhá, tak mu ho mohu doporučit i z hlediska mnohaletého užívání.

Komfort kvality a údržby je bezvadný. Prkna na podlaze se napustí jen voskem a stěny a stropy jsme nechali bez jakýchkoliv nátěrových úprav. Na stěny jsme nedávali žádnou chemii. Je to hezké a je v tom velká finanční úspora.

Výhodou byla například i instalace nerezového komínu, která se dělá úplně naposled. Měli jsme spoustu času rozmyslet si, jestli chceme změnit dispozici kamínek v interiéru, což by u zděného domu nešlo.

Když má někdo rád tvrdé podlahy v obýváku, tak se nemusí přezouvat. Tady, když je venku mokro, tak s sebou boty přinášejí z venku kamínky, a to dřevěné podlaze škodí. Ale samočistící koberec to umí řešit.

I kdybych celý dům vyzdil, tak budu chtít dřevěné podlahy. My tu máme smrk, protože se nám to líbí, ale zrovna tak jde na podlahu použít dub nebo tropické dřevo. Je to otázka peněz a vkusu. Časová náročnost i dodavatelský systém jsou stále stejné.

V podstatě ne. Pan architekt přišel s nápadem zkusit panely pro svislé stěny. Já jsem zůstal u toho, že krovy musejí být dělané tesařsky, protože se líp vážou ze syrového dříví. Přicházely v úvahu i lepené profily, ale to je jiná cenová třída a je to zbytečné, protože se to stejně zakrývá. A takových rozhodování bylo plno. S výsledkem jsem ale spokojený.

Nebát se smrku, trvat na kvalitě, nešetřit na tloušťce palubek a dát na architekta. Důležité je trvat na tom, aby dřevo bylo vyschlé, maximálně 12–14 % vlhkosti.

Kateřina Žaludková, www.drevostavitel.cz