Článek
Na počátku to byl „běžný“ turistický výlet na Bali – tehdy ale nikdo ze zúčastněných netušil, že se sem ještě vrátí, a dokonce si tu postaví dům. Psal se rok 2007 a absolventka pařížské Sorbonny se svým přítelem využili neobvyklou možnost koupit si na severovýchodním pobřeží Bali v oblasti Amed parcelu.
Tato krajina doposud úspěšně odolává turistům z celého světa, protože je chráněna horami a nedostatkem moderních vymožeností.
Neobvyklá parcela
Slovo parcela zde nepředstavuje klasickou louku nebo kus pole, jako jsme zvyklí v Evropě. V podstatě šlo o nehostinný skalnatý výběžek nad mořem.
„Původně jsme si zde chtěli postavit pouze malý bungalov z kokosového dřeva, ale poté, co přítel přikoupil ještě pozemek v horní části výběžku, bylo možné přemýšlet o větší a trvalejší stavbě,“ vysvětluje Petra Šimková.
„Stavbou jsem pak doslova žila, všude jsem hledala inspiraci a možná technická řešení pro náš budoucí dům. Přitom nejsem ani architektka, ani projektantka, ale ve zdejších podmínkách to nebylo překážkou, takže jsme se pustili do díla. Ovšem nejdřív bylo nutné vyřešit příjezdovou cestu nahoru k domu. Doslova jsme ji museli nechat vylámat ve skále.“
Lehce se řekne, hůř udělá. Petra musela povolat do práce místní domorodce, kteří pomocí prastaré metody „ohně a vody“ překážející skály odstranili.
„Zní to složitě, ale místní velmi dobře věděli, na jaké místo mají vložit klín a kam uhodit palicí, aby skála pukla. Pro každý druh kamene to bylo jiné. Často rozdělali oheň, skálu rozpálili a pak ji polili mořskou vodou a skála pukla. Kvůli vedru zde nešlo používat moderní stroje, protože by se po chvíli provozu zavařily. Cestu jsme budovali cca sedm měsíců. Nejhorší bylo, že poté co jsme cestu zpevnili armaturami a betonem, museli jsme v jedné její části sklon snížit o metr, takže se muselo udělat všechno znovu.“
Aby mladá dvojice nemusela na stavbu neustále dojíždět z hotelu, postavili si ve spodní části pozemku malý bungalov ve stylu Robinsona Crusoe. Zde pak během stavby domu žili a dohlíželi na stavební práce.
Neobvyklý projekt
Petra a její přítel si dům v podstatě navrhli sami, ale kvůli úřadům a zpracování dokumentace požádali místního architekta o provedení výkresů. Když po třech letech místní úřad projekt schválil a vydal stavební povolení, dům byl takřka hotov.
„Z počátku jsme nevěděli, jak dům pojmenovat, tak jsme do žádosti o stavební povolení napsali slovo moře. Později jsme podle zákona museli toto slovo v názvu zachovat, tak jsme jméno domu rozšířili na Villa Segara Tarri, což znamená Dům tančící nad mořem.“
Dispozice domu
Dvoupodlažní dům se stanovou střechou je doslova zasazen do skalního masivu. Část přízemí je volně otevřená do exteriéru a tvoří jakousi obývací a jídelní terasu s betonovými sloupy po obvodě.
Je zde i kuchyně, z druhé strany je prostor mezi sloupy chráněn velkoformátovými posuvnými francouzskými okny.
Z obývací části se dá vejít do ložnice, koupelny, technické místnosti, toalety a malého skladiště. Do patra se vystupuje po ocelovém vřetenovém schodišti, kompletně obloženém dřevem bangkirai. Nahoře se nacházejí dvě ložnice, šatna a koupelna s toaletou.
Konstrukce pro náročné podmínky
Původně stavebníci chtěli, aby se nový dům podobal bungalovu, ale vzhledem k umístění domu (cca 40 m nad hladinou moře) a možným bouřím v období dešťů se nakonec rozhodli pro konstrukci z armovaného litého betonu.
Problém však nastal se založením stavby na skalním podloží. Skála byla natolik tvrdá, že nebylo možné vytvořit základové spáry a kapsy pro sloupy.
Nakonec Petra s přítelem povolali specialistu z Jávy, který pomocí malých klínků, sekáčů, kladiva a palice nejprve narušil vlasově tenké puklinky v kameni a pak je rozšířil klíny a palicí. Po dlouhých dnech sekání a bušení touto neuvěřitelnou metodou nakonec vytvořil základové kapsy pro beton.
Nosný skelet tvoří pilíře z litého betonu po obvodě domu a betonové stropy, betonem je po stranách zpevněna i plocha podlahy. Pole mezi pilíři (a příčky) jsou částečně vyzděna ručními pálenými cihlami, z velké části je obvod domu prosklený, takže stavba působí lehce a vzdušně.
Nosná konstrukce střechy je vyrobena z kokosového dřeva a je pokryta došky z místní trávy alang-alang. Prostor pod střechou je zespodu otevřen a zakončen dekorativním ratanovým výpletem.
Domy v tropech nepotřebují topení ani izolaci, ale tradičně se zde staví vyšší stropy (až 4 m), což pomáhá ochlazovat horký vzduch proudící zvenku.
Bazén nad útesem
Výrazným prvkem je venkovní bazén o rozměrech 14 x 4 m, umístěný na hraně útesu, takže voda přepadá přes hranu a korytem se vrací zpět. Sladkou vodu dodává ve skále vrtaná studna. Vnitřek bazénu je z armovaného betonu obloženého přírodním kamenem.
Okolí bazénu pokrývají palubky z železného dřeva, pocházejícího z rozřezaných telegrafních sloupů z Jávy. Při pohledu od domu se vám naskytne neuvěřitelně krásná scenérie: vodní hladina bazénu splývá s hladinou moře i s modrou oblohou…
Adam Krejčík, více na www.mujdum.cz
Technické údaje
Zastavěná plocha: 110 m2
Užitná plocha: 220 m2
Konstrukce: dům je založen na armovaných betonových pilotech, nosnou kostru tvoří lité železobetonové sloupy a nosníky, železobetonový strop, dřevěný krov z kokosového dřeva. Obvodové stěny a příčky zděné z ručně vyráběných pálených cihel, střešní krytina došková, okna a dveře dřevěné
Skladba podlah: betonová podkladní deska, dusaná hlína a dřevo bangkirai