Podlahové vytápění šetří energii

Nevýhodou bodových zdrojů tepla je skutečnost, že zahřívají bezprostřední okolí a na druhém konci místnosti tak může být o dva stupně nižší teplota než v blízkosti topného tělesa. Zato na termostatu k podlahovému vytápění můžeme nastavit např. místo 23 °C pouze 21 °C, takže ušetříme výdaje za tepelnou energii.

Podlahové topení se vyrábí ve dvou základních typech: elektrické a teplovodní. Ať se rozhodneme pro kterékoli z nich, rozmysleme si, kam topení umístíme. Pod vestavěnou skříní nebo kuchyňským koutem nám efekt podlahového vytápění totiž zmizí.

Hodí se pro větší domy a prostory, tvoří ho trubky z pružných plastů, jimiž protéká ohřívaná voda. Soustava plastových trubek je položená na tepelné izolaci a zalitá buď cementovou směsí, nebo krytá lehkou deskou.

Trubky mají hliníkovou protikyslíkovou bariéru, bránící pronikání vzdušného kyslíku a následné tvorbě a usazování rzi i vodního kamene. Tato úprava prodlužuje životnost celé podlahové topné soustavy.

Systém doplňuje zařízení na ohřev vody (např. kotel) a oběhové čerpadlo. V otopné soustavě proudí voda o relativně nízké teplotě okolo 40 °C, což nám do jisté míry garantuje úsporu v podobě nižší spotřeby paliva zhruba o 5 – 15 %.

Plastová potrubí mají většinou standardizované rozměry 12 mm/2 mm až 32 mm/2,9 mm (tloušťka hadice/tloušťka stěny hadice) v závislosti na potřebném výkonu systému a dalších konkrétních okolnostech.

Vytopí menší prostory, např. koupelny. Hodí se i do členitých místností, nebo na plochy, na nichž potřebujeme kopírovat nepravidelný tvar.

Výhodou topných kabelů je flexibilita při montáži, která ale patří mezi náročnější. Při krajích místnosti je třeba kabel stočit zpátky. Smyčky se přitom vytvářejí ručně, kabely se fixují k podkladu (k izolačním deskám) vtlačením mezi jeho vylisované výstupky.

Chceme-li méně tepla, necháme mezery mezi kabely větší.

Po plošném zafixování se zalévají podlahovým betonem nebo anhydritem v celkové vrstvě od 3,5 cm do 6 cm podle použité technologie.

Topné kabely se prodávají jedno- až dvoužilové, s ochranným opletením, namotané na cívce a opatřené připojovací netopnou částí, tzv. studeným koncem. O ceně rozhoduje výkon a délka kabelu.

Přímo pod dlažbu se nejčastěji pokládají topné rohože. Tvoří je topný kabel fixovaný na tkanině. Tím jsou rozteče topného kabelu pevně dané v závislosti na požadovaném plošném příkonu.

Např. 80 W/m2 jako hlavní zdroj pro nízkoenergetické stavby, 100 W/m2 pro běžné obytné místnosti a 150–160 W/m2 pro komfortní vyhřívání podlahy.

Plusem topné rohože je snadná a rychlá instalace. Pokládá se tzv. mokrým procesem do betonu, flexibilního lepicího tmelu nebo do samonivelační stěrky.

Topné fólie jsou vhodné pod laminátové a dřevěné plovoucí podlahy, do tzv. suchých konstrukcí. Jsou výborným řešením při rekonstrukcích nebo dodatečné instalaci podlahového vytápění pod koberce nebo PVC.

Mají minimální tloušťku 0,4 mm, takže nedochází k navýšení konstrukce podlahy. Proto fólie mohou být instalovány v celé ploše, nebo jen v místech, kde chceme temperovat podlahu (např. před kuchyňskou linkou, sedací soupravou v pokoji).

Přímo do podlahy se v případech elektrického podlahového topení umísťuje tepelná sonda. Je propojená s prostorovým termostatem (regulátorem), jenž snímá teplotu podlahy v dané místnosti a topení zapíná a vypíná podle nastavených údajů.

Modely termostatů umožňují nastavení konkrétních časů, kdy se topení sepne v předem nastavenou hodinu.

Nejmodernější regulátory mají tzv. samoučící funkci. Zhruba po třech topných cyklech se regulátor samostatně nastaví na individuální vytápění příslušné podlahy. Stačí, když na termostatu nastavíme čas, kdy chceme, aby podlaha byla teplá, a dobu ohřevu si regulátor spočítá sám. To také šetří energii.

Regulátory instalujeme do každé místnosti, abychom mohli teplotu ovládat v každé místnosti zvlášť.

Mokrý systém je tvořen soustavou trubek položených na tepelné izolaci a krycí fólii, zalitých betonovou nebo samonivelační anhydritovou směsí. Metoda patří k levnějším, vyžaduje ale kvalitní provedení. Než začneme s vytápěním, musí dojít k pozvolnému vyschnutí a vytvrzení směsi.

Např. u dřevostaveb, kde není možné podlahu více zatěžovat, se používá suchý systém. Zde se pokládají systémové desky s izolací, do nichž se vloží teplovodivé lamely z pozinkovaného plechu a následně trubky. Montáž je rychlá. Systém může začít vytápět okamžitě.