Požární rizika v bytovém domě – přenesení požáru od sousedů

Ukážeme si, jaké konstrukce a úpravy snižují či zvyšují riziko přenesení požáru jak interiérem, tak exteriérem.

V interiéru domu hrozí riziko přenesení požáru mezi dvěma byty či bytem a chodbou, tedy mezi tzv. „samostatnými požárními úseky“. Do bytu se nejčastěji vstupuje z chodby, popř. pavlače či jiného komunikačního prostoru.

Tyto prostory se z hlediska požární bezpečnosti považují za únikové cesty, jež mají v případě požáru umožnit bezpečnou evakuaci osob z bytového domu na volné prostranství. Proto je třeba, aby jednotlivé byty byly od chráněné únikové cesty požárně odděleny.

U stěn bytu sousedících s chodbou lze splnění požadavku na požární odolnost očekávat, ale u vstupních dveří bytu je nutné jejich požární odolnost zkontrolovat. Požární odolnost dveří (tj. křídel včetně zárubní) se prokazuje zkouškou prototypu ve zkušebně. Takto odzkoušený typ dveří se označuje štítkem uvádějícím dosaženou požární odolnost. Obvykle se pro dveře do bytové jednotky požaduje požární odolnost EI 30.

Byty musí být požárně odděleny nejen od společných prostor v domě, ale také mezi sebou. Požární odolnost by měly vykazovat nejen stěny a stropy na společné hranici bytů, ale také další konstrukce přetínající tuto hranici, jako jsou zejména instalační šachty.

Instalační šachty většinou procházejí více podlažími a navazují na více bytů. Z hlediska požární bezpečnosti lze instalační šachty řešit dvěma způsoby.

Instalační šachta může tvořit samostatný požární úsek. V tomto případě je nutné, aby obálka šachty splňovala projektem předepsanou požární odolnost, a to včetně všech prostupů z bytu do šachty (revizní dvířka, potrubí). U bytů bývá v tomto případě nejčastěji požadavek na požární odolnost revizních dvířek EI 15 DP1.

Při druhém způsobu řešení požární bezpečnosti je šachta v každém patře součástí požárního úseku bytu. Potom je nutné instalační šachtu požárně předělit po jednotlivých podlažích, což znamená zajistit požární odolnost v místě prostupů všech médií, která jsou instalační šachtou rozvedena a prostupují mezi byty.

Také ze strany exteriéru domu hrozí riziko přenesení požáru mezi dvěma požárními úseky, tj. sousedními byty, popř. bytem a chodbou. Na obvodové stěně domu by měly být vymezeny tzv. požární pásy, které mají v případě požáru zamezit jeho šíření po fasádě mezi požárními úseky (byty, podlaží, atd.).

U novostaveb musí být tyto pásy široké nejméně 900 mm. Za požární pás se považuje taková konstrukce, která vykazuje požadovanou požární odolnost, u bytů je požadavek obvykle EI 45 (stejný jako na obvodové stěny).

Zároveň tyto pásy musí být provedeny z nehořlavých materiálů. Musí být vymezeny ve vodorovném i svislém směru. Pokud jsou tyto pásy přerušeny otvorem, musí jeho výplň vykazovat požadovanou požární odolnost.

Specifické požadavky se vztahují na stavby opatřené vnějším zateplovacím systémem. Novostavby, které mají požární výšku větší než 12 m (jinými slovy, jsou vyšší než 12 m) a jsou z vnější strany zatepleny, musí mít svislé i vodorovné požární pásy z minerálních vláken.

U dodatečně zateplovaného objektu (tj. objektu, který byl v minulosti řádně zkolaudován bez zateplovacího systému) nemusí být dodrženy svislé a vodorovné požární pásy jako u novostaveb. U dodatečně zateplovaného objektu s požární výškou větší než 12 m však musí být dodržena opatření, která zabrání přenesení požáru ve vrstvě tepelné izolace mezi byty nad sebou.

Tyto požadavky platí od roku 2009 a splňuje je např. pruh provedený z tepelné izolace z minerálních vláken nad okny (i dveřmi), jehož šířka je nejméně 0,5 m, popř. jiné, zkušebnou certifikované řešení.

Má-li více požárních úseků (bytů) společnou vnější plochu (např. terasu nebo konzolu), hrozí přenesení požáru po povrchu této plochy. Aby nedošlo k takovému přenesení, je zapotřebí plochu rozdělit konstrukcí nebo na ní vytvořit skladbu, která zamezí šíření požáru jak po povrchu, tak ve hmotě (tzv. klasifikace BROOF(t3)).

K rozdělení vnější plochy lze využít například atiku, která převyšuje úroveň střechy nejméně o 300 mm a je provedena z nehořlavých materiálů.

Článek vznikl ve spolupráci se společností Nemopas.

Autor: Ing. Leoš Martiš, inspektor nemovitostí

Inzertní sdělení

Inspekce nemovitostí NEMOPAS pomáhá majitelům nemovitostí a hlavně kupujícím i prodávajícím na realitním trhu zjistit skutečný technický stav nemovitosti. Inspekce tak šetří peníze za budoucí neplánované opravy nemovitosti a snižuje rizika realitního obchodu.

U nových domů a bytů inspektor pomáhá novým majitelům s převzetím nemovitosti od realizační firmy nebo developera. Majitel má tak šanci pomocí inspekce významně snížit riziko výskytu skrytých i zjevných vad a vyhne se tak budoucím nepříjemnostem při reklamacích.

Inspekce nemovitostí NEMOPAS provádí certifikovaní inspektoři nemovitostí, kteří mají vzdělání a praxi v oboru pozemních staveb a technického zařízení staveb a jsou členy Asociace inspektorů nemovitostí (AIN).

Technický stav nemovitosti je nejvíce podceňovanou skutečností při jejím nákupu. Kupující často věnuje enormní pozornost a energii vyjednávání o ceně, a k jeho škodě naprosto opomíjí samotný technický stav nemovitosti. Ten však může mít zásadní vliv na výslednou cenu. Tato zarážející situace se dá trefně vyjádřit lidovým příslovím našich předků „kupovat zajíce v pytli“, a taky je jí možno moderněji přirovnat k nákupu mobilního telefonu nebo počítače bez znalosti jejich základních parametrů.

Investici v řádech tisíců korun by bez znalosti parametrů neudělal nikdo, ale nákup nemovitosti za milióny korun bez znalosti jejího technického stavu je bohužel běžnou praxí. Jen málokdo si uvědomuje, že malý vlhký flíček v podkroví nebo drobná prasklina nad schodištěm má přitom často cenu mnoha stovek tisíc nebo i miliónů korun vydaných za následné opravy.

Důležitost této služby ilustruje i fakt, že služba je běžným doplňkem realitního trhu v zahraničí (v USA přes 90 % realitních obchodů).