Podlahové vytápění se hodí pro většinu krytin

O materiálu a typu podlahové krytiny rozhodujeme ideálně již ve fázi projektu či před započetím rekonstrukce stávajících podlah.

Krytiny vhodné pro podlahové vytápění dobře přenášejí teplo, tj. mají nízký tepelný odpor, který by neměl přesáhnout 0,15 m² K/W. Čím je vyšší, tím hůře materiál propouští teplo, a tudíž stoupají náklady na vytápění. Tepelná vodivost krytiny by na rozdíl od odporu měla být co nejvyšší, podlaha se však nesmí vlivem teplot poškodit.

Vlastnosti jako termoplasticita u vinylů nebo roztažnost u dřevěných či laminátových podlah jsou ovlivněny jejich vnitřní vlhkostí, která je závislá právě na teplotě.

„Pokud u dřevěných podlah bude teplota trvale vyšší, mohou na podlaze vzniknout spáry a trhliny. U vinylů zase dochází k opačnému efektu - vinylové dílce se roztáhnou a vzniknou takzvané stříšky ve spojích,“ upozorňuje Milan Mrkáček, vedoucí regionálního prodeje z firmy Kratochvíl parket profi.

Měli bychom vědět, že předpisy omezují hygienické teplotní maximum teploty podlahy s podlahovým vytápěním na 27 °C v místnostech s dlouhodobým pobytem osob.

Skvělým akumulátorem tepla je keramická dlažba. Podlaha zůstává zahřátá dlouho po snížení výkonu topení, keramika si rozumí s teplovodním i elektrickým podlahovým vytápěním.

„Vzhledem k dobré tepelné vodivosti a akumulaci tepla keramických dlaždic můžeme nastavit vytápěcí teploty na nižší hodnoty. Tím uspoříme drahocennou energii,“ říká Tomáš Heřman, zástupce značky Rako.

Vhodné jsou také korek, vinyl, marmoleum, ekologické podlahoviny i lamináty, a to nejlépe lepené - fixace zvyšuje jejich tepelnou vodivost. U měkčených materiálů však pozor na elektrické podlahové vytápění! Většinou je nutné, aby bylo zalito v betonu nebo ve stěrce v odpovídající tloušťce.

Máme-li v místnosti několik na sobě nezávislých tepelných okruhů s odlišnou intenzitou vytápění, volíme spíše plovoucí podlahu a opět - vyhneme se měkčeným podlahovinám.

Ačkoli řada materiálů dokonale imituje vzhled dřeva, přesto se ho kvůli podlahovému vytápění nemusíme vzdát. Obstojí ale jen tvarově stabilnější vícevrstvé konstrukce dřevěných podlah, nikoli např. silný masiv. „Některé dřeviny výrobci na podlahové topení nedoporučují, konkrétně buk a kanadský javor, z exotických dřevin třeba jatobu,“ říká Milan Mrkáček.

Na dřevěné podlahy pro podlahové topení je vhodný olej namísto laku. Ošetření olejem kvůli vysušování je doporučováno bezprostředně po pokládce podlahy, kdy je prostor bez nábytku. „V případě, že je podlaha položena na podlahové vytápění, je její olejování dvakrát za rok nezbytné,“ dodává Milan Mrkáček.

Díky plošnému podlahovému vytápění stoupá teplo rovnoměrně z celé plochy, přičemž teplotu v místnosti vnímáme o 1 až 3 °C vyšší, než je ve skutečnosti. Teplovodní a elektrické systémy vytápějí interiér bez víření prachu a takřka bezúdržbově.

U teplovodního vytápění máme větší flexibilitu ve výběru zdroje tepla, může to být plynový kondenzační kotel, tepelné čerpadlo, elektrokotel apod. Na tepelný zdroj je napojen rozdělovač, rozvod topných okruhů, do nějž směřují všechny topné trubky teplovodního topení.

V závislosti na velikosti místností a roztečí topných trubek může mít několik topných okruhů. Skříně pro rozdělovač lze instalovat na omítku i pod ni. Systém akumuluje teplo více než elektrické vytápění, teplo po vypnutí systému vydrží déle, nemá však ze své podstaty takovou flexibilitu a přesnost dodávek malého množství potřebného tepla do různých prostor objektu.

Elektrické podlahové vytápění (rohože a kabely i pro těžší podlahy, fólie pro plovoucí) se vyznačuje provozní flexibilitou a výbornou regulovatelností, reaguje rychle na zapnutí a vypnutí.

Uplatní se ve velkoplošném provedení stejně jako v malých místnostech, např. v koupelnách a na chodbách, a to nejen na podlaze, ale i ve stěnách a stropech. Pro elektrické vytápění existují zvláštní tarify, které umožňují používat levnou energii v tzv. nízkém tarifu i pro ostatní spotřebu domácnosti.