Článek
Dřevěná podlaha vydrží velmi dlouho, ale vyžaduje speciální pozornost. Aby dřevo netrpělo, měla by se relativní vlhkost vzduchu v interiéru pohybovat mezi 50 až 60 %. Klesne-li pod 50 %, tvoří se mezi jednotlivými prkny spáry. Při vlhkosti nad 60 % podlaha zase bobtná.
Máme-li doma extrémní vlhko, zvolíme raději dřevěnou podlahu ošetřenou olejem a voskem, nebo vodou ředitelným lakem. Na rozdíl od syntetických laků je totiž prodyšný. Syntetické laky sice nejsou náročné na údržbu, ale nesnesou rozpínání dřeva. Při výkyvech teploty a vlhkosti na takto ošetřené podlaze lak praská a odlupuje se.
Lak odolá oděru
Dřevo v interiéru dýchá a tzv. pracuje i po zpracování a vysušení. Vyplatí se proto ošetřit jeho povrch tenkou vrstvou některého lazurovacího nebo disperzního laku. Údržbu dřeva či obnovu nátěru zvládne i laik.
Lak je odolný proti oděru, má protiskluzové vlastnosti a není náročný na údržbu. Chrání podlahu před nečistotami a tekutinami, zejména je-li nanesen ve více vrstvách (obvykle ve třech). Můžeme si vybrat z několika stupňů lesku: mat, polomat a vysoký stupeň lesku.
Na stará vybroušená prkna s vytmelenými spárami se hodí jednosložkový vrchní lak na vodní bázi, 100% polyuretan, kde je vytvrzující složkou vzdušný kyslík. Je vysoce odolný proti oděru a stopám po podrážkách bot.
Co potřebuje lak
K lakované dřevěné podlaze se musíme chovat šetrně, zejména zpočátku. Po nově nalakovaných dřevěných podlahách nechodíme dříve než další den. Čím více lakovanou podlahu v prvních dnech šetříme, tím delší bude životnost laku. Plné zatížení je vhodné po osmi až čtrnácti dnech.
V prvním týdnu provádíme čištění jen nasucho – vysavačem. Nábytek a jiné těžké předměty vnášíme a pokládáme opatrně. Nohy těžkého nábytku vybavíme plstěnými podložkami.
Na lak nepoužíváme ocelové drátěnky, agresivní rozpouštědla a silně alkalické přípravky, které by mohly lakový film poškodit.
Kvůli dlouhé životnosti lakované podlahy dbáme, aby se na ni dostalo minimum prachu. Znamená to před vchodem do místnosti umístit rohožky. Je-li lakový film prochozený, je nutné podlahu přebrousit a znovu nalakovat.
Na vlhkost platí olej
Naolejované dřevo je tmavší, zvýrazní strukturu dřeviny. Výhodou olejovaných povrchů je možnost přibarvení oleje tak, aby vytvořil patinu, takže i nové podlahy vypadají historicky.
Oleje působí preventivně proti vysychání a tvorbě prasklin. Přírodní olejové přípravky dřevo hloubkově impregnují, zachovávají mu pružnost.
Obnovení povrchové úpravy nevyžaduje broušení, jako je tomu u lakovaných povrchů. Olejované dřevo potřebuje jednou za jeden až dva roky obnovit vrstvu oleje.
Nevýhodou podlah ošetřených olejem je malá odolnost proti chemickým přípravkům a gumovým podrážkám, alespoň pokud nejsou ošetřeny voskem nebo speciálním mýdlem.
Dřevěná podlaha u vany
Voda a dřevo nejsou až tak velcí nepřátelé, pokud jde např. o teak. Z teakového dřeva se vyráběly lodě a poradilo si i s mořskou vodou. Koupelnová voda mu také nevadí. Teak obsahuje éterické oleje, které chrání před vlhkem, hnilobou i plísněmi.
V koupelně místo keramické dlažby můžeme mít také dřevěnou podlahu, jejíž odolnost je zajištěna termickou a impregnační úpravou.
Dřevo na podlahu do koupelny prochází třífázovým výrobním procesem. Nejprve se zahřeje, pak impregnuje a potom prudce ochladí. Takto ošetřené je imunní nejen vůči vodě, ale také k cigaretovému žáru, skvrnám a tvarové nestabilitě.
Po položení se doporučuje podlahu v namáhaných prostorách, kam koupelny patří, ještě natřít jednou vrstvou přírodního oleje. Nátěr se opakuje zhruba po roce nebo i déle, podle toho, kolik lidí a jak často místnost využívá.
Nejčastější problémy dřevěných podlah |
---|
Rýhy, díry, propálení |
Škrábanců na naolejované podlaze se zbavíme vyleštěním za pomoci pastového vosku. Vosk uzavírá póry dřeva již naimpregnovaného olejem a chrání je před pronikáním nečistot a vlhkosti. |
Když je poškození větší, podlahu místně obrousíme a opatříme novou povrchovou úpravou. Zde však musíme počítat s mírnou barevnou odchylkou v místě nového nátěru. Závisí to na stupni zoxidování zbylé podlahy. |
Tam, kde stála kamna, mohou být stará prkna propálená od oharků. Jestliže je toto poškození hluboké do 3 mm, odstraníme ho přebroušením. Je-li větší, musíme vyměnit prkenice. Při výměně skladujeme nové dřevo několik týdnů v místnosti, do níž bude použito. Přizpůsobí se tak vlhkosti vzduchu v prostoru a nebude se smršťovat nebo rozšiřovat, čímž by narušovalo souvislý povrch podlahy. |
Při opravě děr po hřebíku, vyštípnutí apod. podlahu spravíme tmelem na dřevo. Prodává se v různých barevných odstínech. Jako tmel lze použít i prach z posledního broušení smíchaný s trochou laku. Do větších otvorů nanášíme tmel postupně v jednotlivých vrstvách. |
Tečky černé barvy na dřevě způsobují drobné kovové částice – železné piliny (např. přebroušené hřebíky a jiné), nebo uvolněná zrna brusného materiálu obsahujícího železo, které reagují s vodou v laku za vzniku oxidu železa. Proto je velmi důležité důkladné vysávání podlahy! |
Vrzání a prohýbání podlahy |
Vrzání dřevěné podlahy a prohýbání jednotlivých prken mají na svědomí buď příliš slabá prkna, nebo prkna nedostatečně přibitá k polštářům podlahy, na kterých spočívají. Když se při chůzi prohýbá celá podlaha, jde se o uvolněné polštáře. Prkna se o sebe třou, a proto vržou. |
Vrzání jednotlivých uvolněných prken odstraníme nahrazením uvolněných hřebíků stejně dlouhými, ale o něco silnějšími vruty se zapouštěcí hlavou. |
Jestliže tento zákrok nepomůže, musíme část prken odtrhat a uvolněné polštáře poddusat – zpevnit podklad. Přitom současně doplníme zásyp, případně izolaci. |
Rostoucí spáry |
Při méně než 50% relativní vlhkosti vzduchu vznikají mezi parketami spáry. |
Dřevo trpí rozměrovými změnami, a to podél vláken, kolmo na letokruhy dřeva nebo ve směru letokruhů. |
Vznik spár lze omezit použitím zvlhčovačů vzduchu. |
Zvlhčovače vzduchu musí být dimenzovány tak, aby relativní vlhkost vzduchu neklesla pod 50 %. |
Dřevu nevadí stálá větší či menší vlhkost, největším zdrojem problémů jsou její výkyvy. Dřevo pak střídavě bobtná a smršťuje se. |
Drsnost po zvednutí vláken |
Pokud správně brousíme lakovanou dřevěnou podlahu a používáme pro konečné broušení jemnou zrnitost, nedochází k žádným problémům. |
V případě, že použijeme k broušení hrubší materiál, lak pronikne do pórů dřeva ve větším množství a tím způsobí zvednutí vláken. |
Stává se také, že první vrstvu laku nenecháme dostatečně uschnout a nová vrstva přes ni pronikne do dřeva. Způsobí tak zvednutí vláken. Proto nanášíme další vrstvu laku až po skutečném nerychleném zaschnutí první vrstvy. |
Dřevo je na okraji tmavší |
Po aplikaci nátěrové hmoty (laku, oleje nebo oleje s voskem) se přirozená barva dřeva mění. Způsob, jakým se podlaha brousí, ovlivňuje konečný odstín barvy dřeva. |
Hrubší brusný materiál dělá povrch drsnějším. Nátěrové hmoty pak pronikají do dřeva hlouběji, než při použití jemného brusného materiálu, a barva dřeva tmavne. Proto je důležité používat tutéž zrnitost pro hlavní plochy podlahy jako i pro okraje a rohy. |
Odlupování laku |
U některých typů podlah lak nepřilne na lak původní bez ohledu na to, jak důkladně provedeme lehké přebroušení. |
Na malé ploše zkontrolujeme, zda nový lak přilne. Když plochu po jeho nanesení poškrábeme mincí a lak se začne odlupovat, má špatnou přilnavost. |
Použijeme přípravek pro zlepšení přilnavosti laku při přelakování. |
Nová vrstva laku nepřilne k podlaze, která byla navoskována, nebo se na ni použil prostředek s obsahem vosku. V takovém případě musíme všechno zbrousit až na holé dřevo. |
Celková obnova
Největší efekt v rekonstrukci celé prkenné podlahy má její vybroušení. V domácnostech je to obvykle nutné přibližně jednou za 8 až 10 let. Na tento úkon potřebujeme velkou brusku, kterou si můžeme půjčit v běžných půjčovnách nářadí.
Pro použití velké brusky potřebujeme fyzickou sílu a určitou zručnost. Broušení musí být plynulé, abychom zachovali kontinuitu celé podlahy. Vyplatí se na tuto práci objednat odborníky.
Čištění a ošetření dřevěných podlah
Dřevo nesnáší nadměrnou vlhkost. Takže čistíme-li dřevěnou podlahu tzv. mokrou cestou, dbáme, aby do ní neproniklo velké množství vody. Jeden člověk tedy podlahu čistí a druhý musí ihned odsávat znečištěný roztok vysavačem na mokré sání. Odsává pomalými a důkladnými tahy. Podlaha musí být po čištění a odsátí nečistot téměř suchá.
K vyčištění podlahy se používá obvykle jednokotoučový mycí stroj (300–400 ot/min), který vyčistí a naleští povrch v jednom procesu. Celou vahou stojí na rotujícím kruhovém kartáči nebo unášecím disku s tzv. pady.
Pady jsou kotouče vyráběné z polyesterového vlákna a přírodních abraziv. Používají se tam, kde nevystačí kartáč. Více přilnou k čištěnému povrchu, což zaručí lepší výsledek čištění. Vyrábějí se v několika stupních hrubosti (barevně rozlišených). Barevné rozlišení postupuje od bílé (pad určený k leštění) až k černé (strhávání hrubých nečistot, s částečným brousícím účinkem).
U prodejce se zajímáme o případné dovybavení stroje v budoucnosti. Sami si stroj vyzkoušíme a sledujeme plynulost rozjezdu, vibrace, ergonomičnost rukojeti, hlučnost, snadnost ovládání, rozmístění ovládacích prvků.
Vysavač pro mokré sání by měl mít lamely na sací hubici v perfektním stavu, aby kopírovaly čištěný povrch. Nasátí kapaliny zabraňují sondy kontrolující hladinu ve vysavači nebo dva koše: filtrační pro suché sání a s vestavěným plovákem pro mokré sání. Vysavače se od sebe liší počtem vestavěných motorových turbín a využitelným objemem nádrže.
Po vyčištění povrchu strojem a vysavačem v rychlosti podlahu přemyjeme čistou vodou a ihned odsáváme. Tento druhý krok slouží k důkladnému odstranění zbytků čisticího prostředku. Povrch necháme důkladně vyschnout, místnost dobře větráme. Během schnutí nevstupujeme na povrch minimálně 24 hodin ve znečištěné obuvi.
K čištění dřeva suchou cestou použijeme jednokotoučový stroj s připevněnou sací jednotkou a sprejovacím zařízením. Na stroji je nasazen pad a ve sprejovacím zařízení je koncentrovaný čisticí prostředek v neředěném stavu.
Povrch čistíme pomalými krouživými pohyby, na podlahu stříkáme jen malé množství koncentrovaného prostředku ze sprejovacího zařízení. Ten odbourává nečistoty lpící na povrchu a čisticí pad je i se znečištěným roztokem přisává.
Čištění suchou cestou se nehodí na velmi silně znečištěnou podlahu – bylo by příliš pracné. Výhodou je velmi rychle suchý povrch připravený pro další ošetření.
Mopy se používají s úklidovými vozíky, jednokbelíkovými nebo vícekbelíkovými, s čelisťovým nebo válcovým ždímačem. Ploché nebo třásňové mopy jsou rozděleny podle šíře záběru, hmotnosti a materiálu, ze kterého jsou vyrobeny. Vyrábějí se většinou z bavlny nebo mikrovlákna, mají vysokou přilnavost k povrchu a jsou schopny nabalovat na vlákno nečistoty.
Mopem na podlaze opisujeme osmičky, čímž nečistoty neustále stahujeme směrem k sobě a při ústupu od konce chodby či místnosti za námi zůstává mírně vlhká čistá podlaha.
K impregnaci se používají prostředky na bázi lněného oleje. Výhodou je dlouhá životnost takto ošetřené plochy.
Impregnace se aplikuje na hloubkově vyčištěné nebo zbroušené, opláchnuté a suché podlahy. Na podlahu naneseme malé množství prostředku, rozetřeme aplikátorem v pruzích o šíři 1–1,5 m tak, aby se jednotlivé pásy překrývaly ještě za vlhka, a necháme vyschnout. Podle potřeby aplikujeme stejně další vrstvy.
Pakliže se impregnační roztok již nevsakuje do dřeva, odstraníme jeho přebytečné množství suchým čistým mopem a necháme povrch vyschnout. Během schnutí na podlahu nevstupujeme. Po úplném vyschnutí povrch přeleštíme jednokotoučovým strojem s bílým, nejjemnějším, padem.
Vosky na bázi vody chrání podlahu před předčasným opotřebením a dodávají povrchu hedvábný lesk. Vosky před použitím důkladně protřepeme, naplníme prostředek do zásobníku jednokotoučového stroje a poté aplikujeme na čisté a suché podlahy červeným padem (středně hrubým) nebo aplikátorem vosků. Povrch necháme asi hodinu zaschnout. V případě potřeby naneseme ještě jednu vrstvu, necháme zaschnout a přeleštíme bílým padem. Pracujeme při teplotách nad 5 °C.
Nanášením vosků na bázi rozpouštědel vytváříme na dřevěných podlahách tvrdý ochranný film, který se dá snadno leštit. Zároveň zabraňuje uklouznutí.
Před použitím nádobu s voskem důkladně protřepeme a ohřejeme na pokojovou teplotu (nádobu ohříváme v teplé vodě). Aplikujeme na hloubkově vyčištěné nebo zbroušené, opláchnuté a suché podlahy. Naneseme na podlahu malé množství prostředku, rozetřeme aplikátorem v pruzích o šíři 1–1,5 m tak, aby se jednotlivé pásy překrývaly ještě za vlhka, a necháme vyschnout. Vosk přeleštíme jednokotoučovým strojem s bílým padem.
Dřevěné podlahy
Olej
Výhody:
hedvábně matný povrch
tmavší (patinové) zabarvení dřeva
možnost místní opravy
Nevýhody:
četnější, dražší a časově náročnější údržba
kapky vody vytvářejí skvrny
Lak
Výhody:
velmi snadná a rychlá údržba
vyšší odolnost proti špíně, nečistotám a šmouhám po podpatcích
snadná a časově nenáročná celková oprava (mezibroušení a přelakování)
protiskluzové vlastnosti
Nevýhody:
není možná neviditelná lokální oprava, musí se zbrousit celá plocha
Další možností je nastříkat vosk sprejovacím zařízením na podlahu. Rovnoměrně roztíráme jednokotoučovým strojem, vybaveným unášecím diskem a červeným padem.