Dream Team - Mistři dílny: O přízeň poroty se ucházel klasický streetfoodový a netradiční snídaňový stánek

Rozdělena opět do dvou pracovních týmů plnila desítka soutěžících kutilů úkol, který jim zadal nový hostující porotce, restauratér, pořadatel největšího „masožravého“ festivalu a motorkář Zdeněk Zed Střížek.

„Potřeboval bych krásný streetfoodový vozík, mohl by mít i stříšku a nějaké odkládací prostory,“ předestřel své přání.

Půlhodinová porada k výběru a přípravě návrhu, který budou realizovat, se v modrém týmu nesla ve znamení vzrušených diskuzí, ale stejně z nich nevzešlo nic konstruktivního.

„Tlačila jsem tým do designu, protože jsem si byla jistá, že tohle je cesta k vítězství,“ byla přesvědčená Ivana. Nakonec odprezentoval narychlo sestavený návrh bez konkrétnějšího popisu Pavel.

V červeném týmu naopak panovala vcelku shoda – až na Miladu – a byl vybrán Romanův skvěle nakreslený návrh pojízdného občerstvení s hotdogy, který sestává ze starého kola a zastřešené kárky. „Na dnešek jsem ten návrh hodně přebombil, aby byl výrazný, a přitom jednoduchý,“ charakterizoval Roman svůj projekt.

I když se Roman považuje za dobrého truhláře, velice si ve svém týmu, v němž od počátku panovala dobrá a tvůrčí atmosféra, cenil nasazení ostatních. Stavba pojízdného občerstvení totiž vyžadovala precizní měření a řezání.

„Tady je vidět, že jsou ženský v dílně hrozně potřeba,“ pochvaloval si. Společně vyměřili a nařezali materiál na stavbu dřevěné konstrukce a pracovní desku, Lída zakulatila a zbrousila rohy.

Michal si vzal do práce jízdní kolo, jehož rám uřízl tak, aby zůstala vcelku část se sedákem, pedály a řídítky a aby ji bylo možné přišroubovat ke dvěma železným tyčím, které tým přivařil ke kovové konstrukci kárky.

Ta sestávala rovněž z rámu a kol přívěsného vozíku. Na něj pak posadili dřevěný kvádr, který tvořil kostru budoucího prodejního pultu. Byl sestaven z vruty pospojovaných dřevěných hranolů, měl dno ze sololitové desky a nahoře pracovní desku poskládanou z dřevěných palubek s vyříznutým otvorem pro dřez, nechyběl ani požadovaný úložný prostor pro uskladnění zásob a šuplík na uschování pokladny.

Prodejní pult opláštili ohebnými PVC deskami, které natřeli na svěží zelenou. Do stejné barvy bylo laděno i kolo, které bylo situováno za stánkem, pouze sedadlo mělo barvu bílou, stejně jako nápis na kapotě.

Nad pultem se tyčila na kovové konstrukci ze starého, na stříbrno nastříkaného zábradlí zelená stříška, zevnitř nasvícená po celém svém obvodu LED páskou. Na opláštění se skvěl bílý nápis „HOTDOG“.

Pět minut navíc, které získal Roman v první výzvě Pepy Libického, se červeným hodilo, ale nebylo to dost, aby svůj streetfoodový stánek vytunili tak, jak by si představovali. „V dnešním kole jsme chtěli odvést dokonalou řemeslnou práci a ukázat všem, že se dokážeme perfektně shodnout,“ obhajoval Roman zvolený postup.

„Mám pocit, že nemáme žádný projekt, že jsme se na ničem nedomluvili a všechno řešíme za chodu,“ povzdechla si Gábina.

Z jejich náčrtku spíchnutého horkou jehlou nešlo nic moc vyčíst a Pavel, který se původně snažil tým vést, ztrácel nervy.

Nakonec se to ale jako zázrakem vyřešilo. Protože se i jim ve skladu podařilo ukořistit jízdní kolo a konstrukci přívěsného vozíku za kolo, pracovali s nimi. Také oni zachovali železný rám a kolečka vozíku, na kterých pak seděla velice zajímavě řešená, zakulacená dřevěná konstrukce vyřezaná z velkých OSB desek. Z přední strany navíc obložená palubkami, zezadu s vyříznutým vchodem.

Na první pohled připomínala svým oválným tvarem vejce, později její kompaktní tvar modří rozbili a boudička vypadala jako obří písmeno „G“. Této podobnosti využili k tomu, že stánek nazvali „Gurmán“. Paralelu s vejcem zase promítli do drobných ozdobných detailů.

Stánek měl uvnitř udělaný prostor pro prodavače a pracovní desku vyříznutou do půlkruhu, aby měl prodávající více prostoru. Neotřele působily dvě trubky z průhledného plexiskla, naplněné mechem, které měly funkci estetickou, zároveň ale držely na jedné straně stříšku. Pod ní bylo umístěno několik světel. Z druhé strany byla stříška plná, zevnitř pak využitá pro umístění tří menších polic.

K opření přímo vyzývaly také velká police vepředu na straně u zákazníka a malé barové stolečky v podobě vajíčka. Jako barvu pro prodejní budku zvolil modrý tým holubičí šeď, o zvýraznění se postaraly černé police uvnitř, naopak kolo, do kterého byl stánek zapřažen, dostalo bílý nátěr.

Ivana, která se o nastříkání kola měla postarat, to vzala bílým sprejem komplet celé. To se nelíbilo Pavlovi, a tak nelenil a jal se barvu z rukojetí řídítek, sedla, pedálů a plášťů pneumatik odstraňovat benzínem, aby zůstaly zachované černé prvky, které ladily s reklamní tabulí umístěnou v rámu kola pod sedadlem.

Jako první se prezentace svého konečného výtvoru před porotou ujal za tým červených Roman. „V tomto pojízdném a variabilním stánku jsme skloubili jednoduché prvky, zelenou barvu, bílé logo,“ předvádí.

Jménem modrých promluvila k porotě Gábina: „Zamýšleli jsme to jako snídaňový stánek, který ocení každý návštěvník jakéhokoli festivalu. I když je tematicky zaměřen na vajíčka, jednoduchým odmontováním ozdobných prvků se to dá změnit a nahradit jinými, je to proto víceúčelový stánek.“

Pak již leželo břímě rozhodování na porotě, která byla opět v nezáviděníhodné pozici.

„Můj obdiv patří všem, protože zbouchat za pět hodin něco takového je úžasné,“ vyjádřil uznale hostující porotce a zadavatel úkolu Zdeněk Zed Střížek. Zelená barva se mu ale pro burgery moc nepozdávala, spíš by ji viděl ve stánku s vegetariánským jídlem.

„Červení měli ze začátku skvělý projekt, klobouk dolů, v průběhu jasné, pevné vedení, krásné detaily, výborné řemeslné provedení, ale nakonec tam za mě chybí trochu ta přidaná hodnota,“ vysvětlila porotkyně Kamila Douděrová, proč nakonec zvítězil tým modrých.

Nad jejich postupem žasl i druhý stálý porotce, Šimon Caban: „Je to pro mě úplná záhada, protože jsme byli svědky toho, že nemáte vůbec nic, žádné výkresy, a už jste přitom pracovali naplno, to vůbec nechápu. Ale výsledek je opravdu skvělý, protože je tam nápad.“

Pořad Dream Team – Mistři dílny můžete sledovat každé pondělí ve 20:15 na Primě.