Článek
Kdo plánuje novostavbu, zajímá se o systém vytápění již na začátku projektové přípravy. S typem a způsobem otopné soustavy totiž souvisí návrh celé technologie výstavby a je vždy velmi individuální.
Záleží na výběru stavebního materiálu, jednotlivých prvků, velikosti domu, jeho členění, architektuře. Podstatná je i orientace stavby na pozemku vůči světovým stranám, v jaké nadmořské výšce se stavba nachází, počtu osob v domácnosti, jejich způsobu života.
Například i dva stejné domy mohou mít značně rozdílnou spotřebu energie na vytápění. Návrh otopné soustavy proto vždy svěříme zkušeným projektantům.
Průkaz energetické náročnosti budovy
Každý si přeje vytopit dům či byt levně, udržet v něm teplo co nejdéle a ještě využívat tepelné zisky. Tedy vzít si zadarmo teplo ze slunce, které vyhřívá interiér prosklenými částmi fasády nebo solárními kolektory. Takové řešení využívají domy postavené v nízkoenergetické kategorii.
Ale pozor, i když takové označení dnes nesou mnohé novostavby, může to být jen marketingový tah prodávajících nebo developerských společností.
Pořizujeme-li nový dům, trvejme na doložení průkazu energetické náročnosti budovy (PENB), což je ze zákona povinný dokument. Získáme tak přehled o spotřebě energií na vytápění, větrání, chlazení, osvětlení, ohřev teplé vody.
Průkaz PENB si musejí nechat zpracovat i majitelé domů, kteří požádali o stavební povolení, i ti, kdo prováděli výraznější rekonstrukci domu.
Kdo zamýšlí nemovitost prodat nebo pronajmout, musí doložit průkaz energetické náročnosti budovy předpokládanému kupci.
Čím topit?
Možností je mnoho, běžného uživatele při volbě ovlivňují praktické věci: vstupní náklady, náklady na provoz a údržbu, komfort vytápění, dostupnost paliva v dané lokalitě, technická náročnost.
Nejčastěji se využívají tři způsoby: zemní plyn, elektřina a pevné palivo. Mladí lidé jsou hodně nakloněni i alternativním způsobům.
Vytápění zemním plynem
Plyn je nejrozšířenějším palivem, nutnou podmínkou je plynofikace v místě bydliště. Uživatelé si cení snadné regulace výkonu, vysoké výhřevnosti. Při spalování nevzniká žádný tuhý odpad, provoz kotle je čistý.
Oproti elektrickým topidlům je ale náročnější na údržbu, protože vyžaduje pravidelné revize a kontroly, je také nutné dodržovat bezpečnostní pravidla (přívod vzduchu, odvod spalin apod.), minusem je i růst ceny plynu.
Kotle na zemní plyn se ale snadno obsluhují, mají malé kompaktní rozměry, moderní design a slouží i k ohřevu vody.
Nejprodávanější jsou tzv. kondenzační kotle, které pracují s vysokou účinností. I když jsou dražší, mají nižší provozní náklady a investice do nich se oproti běžnému plynovému kotli vrátí za 4-6 let.
Plynové kotle se mají vyměnit zhruba po patnácti letech provozu, protože pak jsou už neekonomické.
Při nákupu nového modelu vycházíme z výpočtu tepelných ztrát domu a hledáme optimální topný výkon kotle. Preferujeme přitom nižší hmotnost, moderní vzhled a možnost zavěšení.
Vytápění elektřinou
Pro tuto volbu je nutné si ověřit, zda máme dostatečnou kapacitu připojení k rozvodné síti v místě, kde bydlíme.
Vytápíme obvykle elektrokotlem, elektrickým podlahovým vytápěním nebo přímotopem. U těchto produktů jsou příjemné nižší počáteční investice a náklady na údržbu. Často využívaný elektrokotel má tichý provoz, snadno se reguluje i na dálku, nemá náročnou obsluhu, nestaráme se o doplnění a skladování paliva, neznečišťuje vzduch.
Elektrokotel má rychlý náběh a je vhodný pro domy s menší tepelnou ztrátou a jako doplňkový zdroj k tepelnému čerpadlu.
Majitelé novostaveb si oblíbili i elektrické vytápění podlahy. Chválí rovnoměrné vyhřívání interiéru a možnost regulace s možností nastavení dlouhodobých režimů.
Před instalací topných elektrických rohoží se přesně specifikuje typ použitých podlahových materiálů. Pro zvýšení komfortu se topné rohože instalují zejména do vstupních hal, na WC, do koupelen, ke kuchyňské lince.
Vytápění pevnými palivy
Zažívají svůj velký návrat díky narůstání cen ostatních topných médií (plyn, elektřina). Kromě tradičních topiv se těší oblibě obnovitelné zdroje, jako dřevní zbytky ve formě pilin, štěpky, pelety, lisované brikety (biomasa).
Kotle obvykle umožňují spalovat více typů paliv, třeba je běžná kombinace dřevo-pelety, dřevo-uhlí. Sofistikovanější kotle umí automaticky přecházet mezi režimy pro různá paliva, mají automatické přikládání.
Kotle na tuhá paliva bývají levnější, ale dražší modely mají úspornější provoz, dlouhou životnost, neznečišťují příliš okolí (kotle musí splňovat emisní požadavky).
Správný kotel má vhodný výkon, pokud je předimenzovaný, dochází v případě uhlí k zanesení vnitřního prostoru dehtem. Kotle na pevná paliva mají vysokou výhřevnost (černé uhlí, koks) a nízkou cenu (hnědé uhlí).
Alternativní zdroje
Patří sem zejména solární systémy a tepelná čerpadla, která spolehlivě vytápějí dům a zvládnou pokrýt i spotřebu teplé vody. Roční provozní náklady na vytápění se po instalaci čerpadel sníží o 30-60 % ve srovnání s využitím zemního plynu nebo elektřiny.
Princip tepelných čerpadel je jednoduchý: tepelná energie se získává z okolí domu (z vody, země nebo vzduchu). Nejvyšší úspory přinese tepelné čerpadlo u starších domů po rekonstrukci.
Nízkoenergetické a pasivní domy mají malé tepelné ztráty a tepelné čerpadlo není pro ně tolik výhodné. Tepelné čerpadlo vyžaduje profesionální návrh projektu, instalace a uvedení do provozu.
Protože jsou vstupní náklady vysoké, je důležité pečlivě propočítat předpokládanou návratnost.
Změny od 26. září 2015
Podle směrnic EU musí být od 26. 9. 2015 spotřebiče určené pro vytápění a ohřev vody (plynové, elektrické kotle, tepelná čerpadla, zásobníkové ohřívače vody) opatřené energetickým štítkem se zařazením do příslušné energetické třídy označené písmenky A++ až G.
Zároveň bude ukončena výroba těch spotřebičů, které nesplňují příslušnou energetickou účinnost podle dané směrnice.
Po 26. 9. 2015 např. nebude možné uvést na trh: 1. Nekondenzační plynové kotle napojené do komína (s výjimkou kotlů s výkonem do 10 kW pouze pro topení a kotlů s výkonem do 30 kW s průtokovým ohřevem TV). 2. Nekondenzační plynové kotle s provedením turbo/odvod spalin obvodovou stěnou nebo střechou.
Mezi doplňkové zdroje patří i solární systémy, které se kombinují s dalšími zdroji tepla. Jejich výkon závisí na počasí, mají vyšší pořizovací cenu a využívají se hlavně na ohřev teplé vody.