Článek
Nejenže si sama vybílí ložnici, ale také si namaluje abstraktní obrazy nebo utká gobelín na stěnu. Místnosti s vysokými stropy poskytují prostor pro fantazii.
„Je to tu pro mne skvělá adresa! Zatím nájemní byt městské části jsem postupně převzala po babičce, už tady budu jedenáctým rokem. Ještě za studií jsem tady bydlela ze začátku i s přítelem a byl to takový studentský byt. I po rozchodu jsem byla rozhodnuta tady zůstat a byt postupně zařizovat, i když s většími investicemi stále čekám na to, jestli se byty budou kupovat do osobního vlastnictví.
Navíc jsem často pryč a zatím ještě raději investuji do cestování, při kterém se mi poznávací cesty prolínají s mojí prací. Během mé nepřítomnosti mě zastupuje asistentka Evička, ale i tak musím být na telefonu. Všude vidím inspiraci a všude jsem hned doma. Zatím žiji, abych i cestovala. Na druhé straně mám ráda zázemí, o kterém vím, že na mne doma čeká. A až budu mít děti, tak to tu bude také jinak,“ usmívá se naše hostitelka.
Barevné pocity
„Mám tady dost prostoru, mohu tu i cvičit, a i když je byt mírně chaotický, jako můj život, tak jsem to prostě já. Ale potřebuji se tu cítit dobře. Když tomu tak není a dobře se necítím, tak mi nedělá problém hned něco změnit. Třeba přemístit nábytek. Nedávno jsem ložnici přemalovala z růžové na bílou. Sama a nedokonale,“ usmívá se pražská rodačka, když nás dokola provádí prostorným bytem. Jeho ozdobou je i úzký a dlouhý balkón se secesně zdobeným zábradlím.
„Jsem svobodná, takže mě nic nikam nežene nebo nesvazuje ani při zařizování bytu. Například mi vůbec nevadí, že dveře léty osahané kolem klik nejsou přelakované. No a dveře na balkónek do vnitrobloku jsou už nové.“
Klára Haunerová v bytě cvičí jógu a ze sportů upřednostňuje jízdu na longboardu. „Podél řeky si na longu zajedu vyčistit hlavu třeba až do Vraného – do hospůdky,“ upřesňuje s tím, že se sama považuje za natolik energickou, že zklidnění nachází právě ve cvicích – ásanách jógy.
„Ne že bych nějak meditovala nebo byla duchovně založená, ale můj temperament, který se promítá i v rozmáchlých obrazech, mi jóga pomáhá krotit. Geny jsem podědila asi po tátovi, který také maluje abstraktně a energicky. Jeho obraz nad jídelním stolem se jmenuje Dva kohouti na jednom smetišti a já je tam opravdu vidím.
Obrazy v ložnici jsem si namalovala sama a podle nich pak kupovala potahy. A podařilo se! Mám všeobecně ráda barevnost, čelenky, náramky a takový vizuál a estetiku ve stylu hippies.“
Propojování zkušeností
Klára vystudovala oděvní návrhářství a také se oboru chvíli věnovala.
„Ale nevěděla jsem, jak na to, abych se na našem malém trhu také prosadila, a přitom se potkávala v realitě s mnoha dalšími tvůrci a kolegy, kteří měli problém s uplatněním na trhu jako oděvní návrháři. Přemýšlela jsem, kde je chyba. Tak jsem vyrazila do zahraničí studovat fashion marketing. (Např. i stáží na London College of Fashion v Londýně.) Před deseti lety se to u nás nevyučovalo. Jenže venku jsem se dozvídala, jak to funguje v Miláně, Paříži nebo v Londýně, ale pro naše podmínky to bylo nepřenositelné.
Vrátila jsem se domů a před sedmi lety jsem založila institut. Snažím se tam předávat studentům zkušenosti, ale hlavně zajistit na kurzy přednášející, kteří ve svém oboru už něco znamenají a v praxi opravdu něco dokázali – od realizace nápadu po jeho prodej.“
U nás ojedinělý vzdělávací program nabízí i workshopy zaměřené na modelaci základních střihů, módní kresbu nebo módní fotografii v praxi.
Nechybějí přednášky o základech oděvního designu, textilního a oděvního zbožíznalství, ale i o základech marketingu a managementu. A o tom to je, jak by dodal klasik!
Volnost, prostor, pohoda
Klára Haunerová se módní tvorbě sama nikdy nepřestala věnovat a se svými podnikatelskými aktivitami v oboru byla nominována na několik ocenění. Její obývací pokoj je zároveň i kanceláří a ateliérem.
A přestože má v těsném sousedství, pár metrů od náplavky, rozličné restaurace („Někdy mi kamarádi, když jdou kolem, rovnou přinesou drink z restaurace.“), domácí vaření nešidí. Naopak!
„Miluji vaření. Mám tu v květnících bylinky, ze světa si vozím různé ingredience, ale potřebu pořizovat novou kuchyňskou linku zatím nemám. Pestrost je pro mne důležitější. Zrovna tak ráda navštěvuji známé, kteří bydlí v panelácích. Vyrůstala jsem pořád pod vysokými stropy. Jako malá jsem měla tak velký pokoj, o rozloze bytu 1+1, že jsem se tam téměř bála. Byty v panelácích mi pak přišly útulné. Na druhé straně si byt nezarovnávám věcmi, je to tu tak ještě vzdušnější.“
Napište nám
Postavili jste nový dům, rekonstruovali byt anebo máte hezky zařízenou zahradu a rádi byste se ostatním čtenářům pochlubili a inspirovali je?
Napište nám do redakce na adresu bydleni@novinky.cz, připojte pár průvodních vět a několik snímků vašeho díla.