Článek
Je sice, jak občas říká, kluk z pražských Strašnic, ale posledních deset let žije spokojeně v malé vesničce kousek od slapské přehrady.
Originální, netypický, nepřehlédnutelný, a přesto do prostoru pasující dům od úspěšného akademického architekta Stanislava Picka poskytuje veškeré pohodlí těžící z kouzla místa včetně výhledu do krajiny.
Nebývalý je už přístup – příjezd k velkoryse zastřešenému zápraží bez vstupní brány. Parcela je z poloviny jen symbolicky oplocena.
„Okoukali jsme to při našich cestách do civilizovaného zahraničí, kde je to většinou běžné,“ konstatuje náš hostitel a jeho hravost potvrzují hned vchodové dveře, na kterých je místo zvonku starobylé kruhové klepadlo.
Před domem je místo na příjemné posezení ve stínu i zaparkování aut.
Vysoké stropy vypínající se až ke krovům s přiznanými trámy nad schodištěm do přízemí i v obývacím pokoji dokazují originálnost prostoru včetně toho, že jsou v okrové barvě a stěny v bílé.
Slunce, trávník, pohoda
„Žijeme tady se ženou opravdu jako na venkově. Podlaha v naší vile je téměř všude pokryta dlažbou, takže se nemusíme obávat katastrofálního zaneřádění a návštěvy prostě nezouváme.“
Vchodovými dveřmi se přes rovnou chodbu vstupuje do „společenských prostor“, které jsou vlastně v prvním podlaží. Dole v přízemí jsou ložnice a spisovatelova pracovna, odkud je přes francouzské okno přímý vstup do zahrady, u spodní cesty zakončené pergolou s grilem.
Do obývacího pokoje se od vstupních dveří sice přichází po rovině, ale je vlastně v prvním patře domu ve svahu.
Architekt Picek při výtvarném řešení vily chytře využil svažitého terénu a uplatnil tu i řadu originálních nápadů a detailů, kterých si návštěvník napoprvé možná ani nemusí všimnout.
Takovým detailem je např. „zobáček“ Vlaštovky, jak s trochou nadsázky manželé Markovovi přezdívají svému domu, vykrojený ve střeše nad balkonkem v patře.
„Díky tomu zobáčku tam může docela klidně pršet. Když jsem se Standy zeptal, jaký že to má mít účel, odpověděl mi s úsměvem: No přece abys viděl z obýváku přímo na nebe!“
Byt Filipa Rajmonta zdobí černá kuchyň i historická komoda po dědečkovi
Mimochodem – scenáristovo setkání s architektem Pickem je příběh sám o sobě:
„Standa byl spolužákem mé bývalé ženy na žižkovské střední uměleckoprůmyslové škole. Čtyřicet let jsme se neviděli, až záhy po sametové revoluci, když se vrátil z emigrace, jsme se náhodou potkali v tramvaji. Po chvíli hovoru jsem se ho zeptal, jestli neví o někom, kdo by mi vyprojektoval dům. Na okamžik se zamyslel a pak odpověděl: Víš co, já ti ho nakreslím.
Později když už jsme o obrysech projektu začali hovořit společně, vyzpovídal nás, co a jak si v domě představujeme. A když se vrátil z dovolené na Sicílii, kde jak se zdá dostal inspiraci, předložil nám trojrozměrný model z papíru. Což je klasický trik staré české školy, se kterým byl Picek úspěšný i u klientů v Americe a Kanadě.“
Nad balkonem je „zobáček Vlaštovky“ a výhled dodaleka je uklidňující. Oplocení tvoří živé nízké ploty.
„Stanislav Picek sice má úžasnou vilu poblíž Křivoklátu – dostal za ni dokonce i československou cenu Grand Prix – , ale do projektování zahrad se nepouští. Proto jsme využili služeb jiného architekta, tentokrát zahradního, Marka Doležala. Na zahradě jsme nechtěli žádné ovocné stromy a vůbec nic příliš vysokého. Pan inženýr Doležal nám vyhověl. Sehnal si letecký snímek parcely s vilou a náš poněkud zvláštní dům zasadil do zvláštní zahrady.
Já i moje manželka jsme už dávno došli k názoru, že odborné práce je lépe svěřit odborníkům. Vždycky se to stokrát vyplatí. A tak si dvakrát ročně na jaře a na podzim zveme na pravidelnou údržbu firmu Zahrady kvalitně Petera Guly a Zlaty Vačkářové.
Ale manželka Jitka má zahradní činnosti – třeba sekání trávy – moc ráda. Tvrdí, že jako značně vytížená oční lékařka s patnácti tisíci pacienty to považuje za příjemnou relaxaci. Zato mě už některé práce, a nejen na zahradě, poněkud zmáhají,“ připouští nadcházející sedmasedmdesátník, který za svůj život zrenovoval a zrekonstruoval několik chalup, domů a bytů.
Mimochodem do „Vlaštovky“ se pustil, když mu bylo pětašedesát.
Zúročená zručnost
Během studia na střední průmyslové škole strojnické prošel Petr Markov i praktickou výukou řemesel a zručnost mu zůstala.
„Jsem docela praktický člověk. Ale jak už jsem řekl, do velkých věcí se nepouštím.“
Zátiší s původním papírovým modelem domu od akademického architekta Stanislava Picka
Řemeslníci ve vile museli dodržet každý detail, protože architekt Picek by sebemenší změnu v projektu nepřipustil. Takže když např. opěrné sloupy lodžie před domem udělali šestihranné, protože to bylo výrobně snadnější, museli je – už nainstalované – odstranit a dodržet kulatý tvar.
„Musím říct, že jsme měli výbornou stavební firmu. Jejím šéfem byl Lubomír Klus, mimochodem strýc zpěváka Tomáše Kluse, kterou nám doporučili na obecním stavebním úřadě. Stavěli přesně podle projektu, a co jsme požadovali, to udělali.“
Dům má celkem šest místností, přízemí ve svahu přechází do podsklepení a technického zázemí. Praktické a pohodlné.
Hoštice – Karlín – Slapy
„Snažíme se respektovat ducha domu, který nám velice vyhovuje, a nechceme ho v žádném případě narušit vybavením interiéru. Máme to tu opravdu moc rádi a do Prahy, i když ji doslova milujeme, bychom se už nikdy nevrátili,“ konstatuje Petr Markov.
Dům Markéty Harasimové ozvláštňuje kočičí voliéra
Ve čtvrtek 16. června se v Hudebním divadle v Karlíně konala premiéra muzikálu Ondřeje Brzobohatého „Slunce, seno, jahody“, který vytvořil na základě stejnojmenného filmu Zdeňka Trošky a Petra Markova.
Sám Markov je autorem libret a textů písní celkem jedenácti muzikálů. Například Baron Prášil, Casanova či Zvonokosy, které zařazují do svého repertoáru divadla po celé republice – a nejen tam – už skoro padesát let.
„S Ondřejem jsme téměř dva roky přátelé a po zhlédnutí premiéry jsem mu nabídl tykání. Je opravdu dobrej! A co se vesniček týče, moje maminka se narodila ve vesničce zvané Vídeň, tatínek, carský důstojník a šlechtic, v Novočerkasku. Já i moje žena jsme rodilí Pražáci. Ale tu naši současnou vesnici nakonec stejně vidíme jako pro život nejlepší.“
