Interiérová designérka Pavlína Lipková našla svůj ideální domov

Na rozhraní Vysočiny a Jihomoravského kraje mají v sousedství jen pár chalup a přes vlastní – vybudovaný – rybníček ničím nerušený výhled do krajiny.

Místo vzdálené pár kilometrů od Velké Bíteše splňuje hned několik bodů ze seznamu, který si vytvořili jako strategickou pomůcku pro hledání toho vyvoleného území, kde evidentně pulzuje pozitivní energie. Poměřitelná každým, kdo ji vnímá. A to naši hostitelé umějí.

„Šlo nám o to, aby sem vedlo po silnici více tras a líbila se nám lokalita samotná. Měli jsme už zkušenosti z jiné nádherné chalupy. Ale na blbém místě. Další bod byl, aby stavba, nejlépe kamenná, odpovídala našim představám a měla svoji paměť. Důležitá byla i orientace na jih…,“ říká naše hostitelka.

Nakonec, po trpělivém hledání a vybírání i pomocí realitek, rozhodla osudová náhoda.

„Když se manžel se synem vraceli domů z ryb, oba jsou vášniví rybáři, tak jim to nedalo a zajeli se podívat právě sem. I proto, aby vyvenčili psa. Místních se zeptali, jestli tu není něco na prodej – a bylo! Úžasný kamenný dům se stodolou. Ale čtyřicet let opuštěný a chátrající.“

Přesto byla volba jasná a začalo budovatelské úsilí, které úspěšně pokračuje.

„Měli jsme štěstí, že tu pro nás pracovali tři bratři – ukrajinští zedníci a kameníci s výtvarným talentem. Když jsem jim něco předkreslila, byli schopni kámen poskládat, že výsledek byl hezčí než návrh,“ vzpomíná Pavlína Lipková, která přece jenom pracuje častěji než s kamenem se střípky kachlů.

Naše hostitelka se narodila ve znamení Vodnáře a jako taková tvoří, jak říká, spíše intuitivně.

„Nikdy nemívám přesný plán. Samozřejmě že nejdůležitější je daná dispozice a pak teprve může přijít improvizace v interiéru. Nejraději se věnuji navrhování pro venkovská stavení a usedlosti. Častou inspirací je mi toskánský a francouzský, ale i anglický venkov. Líbí se mi i vintage a etno. Při navrhování interiérového designu se vlastně nikdy neopakuji, vždy jde o originál.“

„Přišli jsme sem před patnácti lety a první tři roky tu pracovali velmi intenzivně, pak jsme si dopřáli přestávku a věnovali se zahradě.“

Pozemek je tu vlastně dalším výtvarným dílem, do kterého byl vsazen, jako klenot, rybníček s přečerpávanou vodou. Zahrada se proměňovala postupně pět let a dnes si zaslouží samostatnou pozornost.

Usedlost je dnes zařízena a vybavena jako ostrovní systém nepotřebující energii ani vodu zvenčí. Solární panely a studna s vrtem tu zajišťují pohodu a bezpečí bez vnějších vlivů.

„Zařizovali jsme se tak nejen z ekologického pohledu na svět, ale i s ohledem na budoucnost, kdy jsme si s manželkou (věnuje se také astrologii a oba máme rádi i numerologii) řekli, že určitá nezávislost bude do budoucna dobrá,“ dodává Petr Lipka. I on si život zařídil tak, že lidi ve své firmě většinou řídí z tohoto místa, které jen nerad opouští. A to i přesto, že mají v Brně hezký byt v uličce přímo pod Špilberkem.

Během let manželé rozšířili obytné prostory i do stodoly, kde byly také stáje. Navíc původní kamenný domek propojili se stodolou velkorysou chodbou. Vznikl tak vstup do domu, kde je rovnou i pracovní stůl u velkého a atypického okna s výhledem do zahrady.

„Před lety jsme neměli peněz nazbyt, stavební materiál jsme kupovali v různých slevových akcích. Trámy na stropě v největší, nově vybudované místnosti jsou z bouračky brněnského činžáku – za odvoz. Finančně jsme se vyčerpali už nákupem usedlosti. Takže jsme tu stavěli vlastně z odpadu. V Brně existovaly inzertní noviny, s rubrikou na poslední straně: Zadarmo nebo do dvaceti korun. Z toho jsme udělali téměř celý barák. Dovezli jsme sem díky známému náklaďák opuky i z baráku bouraného v Praze. Jsem rád, že jsem většinu stihl do padesáti let a vše kolem sebe mám už harmonizováno – prostředí, rodinu i firmu – a mohu se tak těšit i z mnohých drobností,“ konstatuje Petr Lipka inspirující se i učením Buddhy.

Nejenže si Lipkovi zvelebili bydlení podle vlastních představ a potřeb, ale ještě jim za humny teče Bílý potok. Hledat štěstí jinde se už nechystají.