Starý panelákový byt se po lehkých změnách rozzářil barvami

Je druhou majitelkou sídlištního 2+1, ti původní majitelé se kdysi nastěhovali do čerstvé novostavby, a s bytem zestárli, aniž by na něm cokoliv zásadně měnili.

Pražské sídliště Petřiny se začalo stavět v roce 1959. V době zrodu tohoto bytu běhala tudíž maminka dnešní majitelky svobodná po světě, a chybělo jí pár let do maturity. Dnes se staré sídliště významně renovuje, přibývají i nové objekty. A také se mění obyvatelé.

S úpravami se začínalo od stěn, nejprve se strhávaly tapety. Stropy bylo třeba poněkud vyrovnat, natáhl se na ně nový štuk. Nové omítky v celém bytě by byly dost nákladné, Denisa tedy vyřešila problém originálně. Očištěné stěny polepila bílou tapetou, které strukturou omítku imitují, a ty pak jednoduše vymalovala.

Peníze vložila raději do nových podlah, všude totiž ležely staré lepené koberce, eventuálně PVC. V předsíni a kuchyni se tedy objevila nová dlažba, v pokoji a ložnici byla instalována plovoucí laminátová podlaha.

Také vstupní dveře jsou nové, jinak předsíň zůstala beze změny, původní vestavěné skříně jsou vítaným úložným prostorem. Před dvěma lety, už v přítomnosti nové majitelky, se měnila stará okna za nová, plastová.

„Dodávaly se zároveň i žaluzie, mohla jsem si vybrat,“ vysvětluje Denisa. Využila také možnosti objednat si při výměně nadstandardní širší parapety.

O ladění jednotlivých místností a barevných kombinacích měla majitelka od začátku zcela jasnou představu. Hlavní barvou bude krémová, přesněji něco mezi vanilkovou a karamelovou, v obytné místnosti ji doplní bílá, v ložnici zelená a růžová. Od kolegy dostala barvy, které mu zbyly, pořídila základní bílou...

„No a pak jsme to lili do té bílé, a co vzniklo, vzniklo,“ komentuje s nadhledem Denisa. WC je například odvážně a krásně starorůžové. Krémovou, která celý byt sjednocuje, si nechala namíchat u odborníka. Lesklou pro renovaci kuchyňské sestavy, matnou pro ostatní nábytek.

Kuchyně měla být původně také krémová ve dvou odstínech, ale nakonec do ní vklouzla modrá. Spojila se pěkně s původním pruhem modrých dlaždic i s novým nádobím.

Skříňky jsou, jak už zmíněno, původní, pouze upravené novým nátěrem. Nová je v sestavě pouze baterie a k oknu nechala majitelka udělat na míru stůl, který podle momentální potřeby slouží jako pracovní plocha či jako jídelní tabule.

Na finální úpravu stále ještě čeká koupelna. Původní uživatel bytu byl zručný kutil, na umakartové jádro nalepil obkladačky, aby v rámci tehdejších možností koupelnu aspoň trochu pozvedl.

„Občas se nějaká obkladačka odloupne, dokonce jsem zjistila, že jedna, která se odchlipuje, je přichycena žvýkačkou,“ líčí Denisa a dodává: „Toto dědictví už brzy zmizí, chystám se na vybourání jádra a na vyzdění, ale památka na kutila mi tu ještě zůstane. Pán byl totiž levák, a všechno, co v bytě udělal, je uzpůsobené pro leváka. Třeba otáčivá koule na otvírání dveří je těsně vedle zárubně, takže pravou ruku si odřete, také skříňky se otevírají opačně... Ale zvykla jsem si.“

Něco se s Denisou stěhovalo z jejího „dětského“ pokoje u rodičů – například křeslo se stolkem do obývacího pokoje, skleněnou deskou stolku jen nechala popískovat. Ostatní kousky nábytku sjednotil krémový nátěr, původní zařízení doplnily solitéry z Ikea. Také osvětlení pořídila Denisa tam.

Veškeré doplňky i různé úložné krabice jsou vybírány s rozmyslem, aby dotáhly barevné ladění místností. V ložnici je zeleno-růžová kombinace dotažena přímo k dokonalosti. I okrasná rostlina v růžovém květináči má na zelených listech růžové skvrnky...

Bydlí tu prostě holka, která přemýšlí o všem, a umí při hospodárném vynaložení prostředků dosáhnout maxima.