Po rázné rekonstrukci bytu 1+1 vzniklo pohodové bydlení pro mladý pár

Podívejme se na nedostatek místa podrobněji. V první řadě se týká našeho životního prostoru, který potřebujeme mít kolem sebe pro naše domácí činnosti. Doma bychom se měli cítit v pohodě a pohodlně, proto bychom se měli pokusit byt vyřešit tak, aby nám v rámci možností poskytoval maximum místa. Druhým úkolem, který musíme v rámci účelného bydlení vyřešit, je dostatek úložných prostor.

Stejnými otázkami se zabývali Lukáš a jeho přítelkyně Lenka, pro které byl malý byt v panelovém domě jejich prvním samostatným bydlením. I proto se rozhodli, že rekonstrukce musí být opravdu pořádná, tedy z gruntu. Byt 1+1, který rodiče dali Lukášovi do užívání, nebyl v dobrém stavu. Nepomohla ani výměna oken. Na bytě nezanechalo stopy jen jeho stáří, ale především předchozí nájemníci, kteří se v něm postupně vystřídali.

„Říkali jsme si s Lenkou, když rekonstrukci, tak rekonstrukci," vzpomíná mladý muž. Lukáš přiznává, že přestože o nezbytných úpravách a nové podobě bytu o ploše 32 m2 velmi přemýšlel, v podstatě nevěděl, kde začít, jak rekonstrukci smysluplně pojmout.

„Uvědomoval jsem si, že rekonstruovat malý byt je podstatně obtížnější než upravovat velký. Právě tím, že je malý, je třeba každý metr maximálně využít," poznamenává Lukáš. S žádostí o vypracování projektu rekonstrukce se proto obrátil na profesionály, kamarády z ateliéru Igloo Architekti. A rozhodl se, jak konstatuje, správně.

„K návrhu ateliéru jsem neměl vůbec žádné námitky. Pokud došlo v průběhu přestavby k nějakému odchýlení od původního projektu, tak se to týkalo především materiálů. Snažili jsme se pouze najít levnější řešení. Vše jsme ale konzultovali s autory projektu." Také členové ateliéru byli se spoluprací spokojeni.

„Investor je náš kamarád. Byli jsme rádi, že projekt respektoval. Diskutovalo se pouze o maličkostech. Byla tady určitá finanční omezení, ale jindy narážíme na podstatně větší problémy, především s dodržováním projektu během realizace," konstatuje architekt Igor Šimon. Podle něho bývá často velmi obtížné uhlídat návrh před nevhodnými a neodsouhlasenými změnami při rekonstrukci.

„A to především ze strany dodavatelů, někdy ale i ze strany investora, který se například na zdánlivé drobnosti nedívá v širších souvislostech. To ale opravdu nebyl tento případ," hodnotí spolupráci mladý architekt.

Byt absolvoval rekonstrukci, jak se často říká, pěkně od podlahy. Kromě výměny umakartového jádra za zděné, nových stoupaček a všech nových rozvodů se položily i nové podlahy. Původní PVC nahradila průmyslová dubová mozaika a velkoformátová keramická dlažba.

Změnila se i dispozice. „Šlo nám o to, aby byt působil jako jeden prostor," vysvětluje architekt. Propojení se dosáhlo zrušením dveří, jimiž se původně vstupovalo z předsíně do obývacího pokoje. Kuchyň s jídelním koutem se propojila s obývacím pokojem, který slouží zároveň jako ložnice, širokými posuvnými dveřmi.

Tento „zákrok“ si však vyžádal vyjádření statika, protože šlo o zásah do nosné příčky. Souhlasil, ale s podmínkou, že stěna bude „vyztužena" ocelovým rámem v ostění.

Realizace poměrně náročné rekonstrukce se zhostil z větší části sám investor spolu s otcem a bratrem. „Abychom si na to taky trochu sáhli, a samozřejmě i z důvodu ušetřit,“ poznamenává Lukáš.

K celkovému propojení prostoru však nepřispělo pouze posunutí a výměna typu dveří, ale i řešení klidové a obytné zóny v obývacím pokoji. Dvojlůžko s velkou vestavěnou skříní je odděleno od zbývající části místnosti opticky, a to pomocí stropu obloženého laminem s funkčním policovým systémem ze stejného materiálu.

Na obložení stěn se původně počítalo s překližkou, která ale ze zmíněných úsporných důvodů byla nakonec nahrazena laminem. Dostatečnou kapacitu mají v garsonce úložné prostory, kterých v malých bytech většinou bývá nedostatek. Jejich základna je v ložnici. Kromě již zmíněné vestavěné skříně a policového systému na stěně mají podobu výsuvných zásuvek pod vyvýšeným dvojlůžkem.

Úložný prostor je ale i v dalších částech bytu. V kuchyni ho zajišťuje kuchyňská sestava sahající až do stropu. V jejích horních patrech se neukládají potraviny a výbava potřebná k přípravě pokrmů, ale věci, které Lukáš s Lenkou potřebují pouze jenom sezónně.

Veškerý nábytek v bytě, vyjma židlí, byl vyrobený na zakázku. „Světla jsme vybírali my, ale samozřejmě jsme se radili s investorem. Jsou to obyčejná svítidla české výroby, která nebyla drahá. A stejně tomu je v případě obkladů, dlažby, ale i sanity v koupelně. Vybavení, které jsme zvolili, muselo splňovat tři požadavky: muselo se nám líbit, být funkční a zároveň moc nestát," říká architekt a dodává: „Vyšší standard bydlení dělá z malého bytu řada maličkostí.“

Byt přírodního ladění oživují pastelové barvy. Například v kuchyni je stěna za pracovní deskou natřena výraznou žlutozelenou omyvatelnou barvou. „Výhoda byla, že zatímco někteří investoři se bojí nových věcí, Lukáš je naopak sám rád zkoušel," říká Igor Šimon.

V místě původních dveří vznikla na chodbě nika. Je podložena zrcadlem a slouží jako otevřený botník. Šikovně jsou řešeny rovněž úložné prostory v koupelně. V obdélníkové nice, o kterou se rozšířil původní půdorys koupelny směrem do kuchyně, je umístěna pračka a nad ní našla místo prostorná skříňka.

Proměna starého bytu v moderní obydlí probíhala bez větších potíží. Rekonstrukci pouze pozdrželi sousedé z nejvyššího, sedmého patra domu. „Měli strach, že stavebními úpravami narušíme statiku, a tak ohrozíme jejich vlastní plány na přestavbu. Vliv to samozřejmě nemělo, přesto nám rekonstrukci o tři měsíce zpomalili," krčí rameny Lukáš. „Mohu konstatovat, že se nám tu bydlí dobře a jsme s celkovou rekonstrukcí spokojeni,“ dodává.

I v tomto případě se jasně ukázalo, že v malém bytě se vyplatí přizvat si na pomoc architekta, který dokáže nabídnout řešení, o kterém se nám ani nesnilo. A i tady se potvrdilo, že tam, kde je nutné hospodařit s každým centimetrem, bývá často jediným řešením zakázková výroba vybavení.