Pípa z šicího stroje i kamna Golem. V bývalém nevěstinci staré haraburdí znovu ožívá

Dům má bohatou historii. Kromě toho, že zde za první republiky obsluhovala děvčata nízkých mravů, tak také sloužil pro potřeby Hitlerjugend nebo jako vědeckotechnický ústav a následně penzion. Ryškovým se budova dostala do rukou ve vybydleném stavu.

„Když jsme to před šesti lety koupili, tak už to tak pět let stálo ladem, takže to chtělo rekonstrukci. Byly tady prohnilé zdi, všechno tu bylo vlhké, musel jsem dům deratizovat... Kdybych věděl, co nás čeká, tak bych do toho asi ani nešel,“ vzpomíná na své začátky dnes už s úsměvem.

Protože vždycky rád tvořil rukama a má umělecké sklony, rozhodl se ve svém novém obydlí realizovat a svým výtvorům dát vlastní prostor.

„Miluji staré věci, jsem takový vetešník. Takže navštěvuji různé bazary a začal jsem jezdit do sběren a odhalil jsem, že tam lidé odhazují například staré šicí stroje, které už dnes nikdo nevyrobí. Jsou to takové fortelné věci s příběhem, s nějakou historií. Je to bytelná poctivá práce a z toho vlastně vznikla před 13 lety moje značka,“ vypráví Radim Ryška.

„Je to o tom, že ty věci vracím zpátky do hry,“ uvádí s doplněním, že starým věcem vdechuje druhý život a dává jim šanci pro další využití.

Když vejdeme do domu, spatříme všechna díla, která Radim vytvořil. V hlavní místnosti se nachází bar, který je udělaný ve stylu vodárenských vodovodních trubek. Pivní pípy zhotovil ze šicích strojů.

Dominantou jsou podle něj kamna Golem vyrobená z dvoukubíkové nádrže. Tu také našel ve sběrně.

„Řekl jsem si, že bych v tom jednou chtěl topit. Ale když už, tak ať to má ještě jinou přidanou hodnotu, takže se tam dá i grilovat,“ usmívá se. Navíc podle informací, které má k dispozici, existují jen dva exempláře nádrže, ten první je k vidění na Barrandově.

Svoji práci si Radim Ryška pojmenoval jako komplementarismus - umělecký směr slučující dvojici pohledů a významů různých předmětů, které se navzájem doplňují, ale zároveň též vylučují.

Ve svém hotelu potřebuje dokončit ještě další tři pokoje.

„A pak, až tohle všechno dodělám, tak dle slov zkušených stavařů se zase vrátím zpátky a budu předělávat to, co už je udělané, protože se to zase vyžije. Vlastně je to takový kruh, který je i ve znaku mé designové značky Haraburdi. Je fajn, když se věci vrací zpátky a člověk je tak v jednom kole,“ dodává na závěr majitel hotelu, jehož rekonstrukce vyšla na čtyři miliony korun.