Netradiční test: Irsko po vlastní ose v Subaru Outback

Deset let mi trvalo, než jsem se vrátil na místo, o němž jsem vždy snil, že ho projedu autem. Irsko je země, která musí každého cestovatele nadchnout, a to nejen historií či přírodou, tenhle ostrov nabízí také hodně zábavné silnice. Všudypřítomné zakroucené okresky jsou většinou lemované kamennými zídkami s velkým množstvím slepých zatáček a ostrých horizontů. Většinou jsou hodně úzké a vyžadují celého řidiče.

Přestože jsem v hlavě měl nějaké sportovně zaměřené auto, situace vyžadovala opak. Ostatně tři lidi a jejich zavazadla do dvoumístného kupé nenacpete. Takže klasika, velkoprostorové kombi.

Poslední generace outbacku má do oplastovaného zvýšeného kombíku už poměrně hodně daleko, a pokud jej někde zaparkujete vedle běžného rodinného kombi, rychle zjistíte, že tohle auto už je spíše plnohodnotné SUV - zaměření na americký trh je evidentní na první pohled. Jeho velkou výhodou je vynikající podvozek s nízko položeným těžištěm, který i přes mírné boční náklony sveřepě drží zvolenou stopu.

U nás se outback prodává nejvíce s dvoulitrovým vznětovým čtyřválcem s protilehlými písty. Subaru však nabízí také zážehový 2,5litr se 129 kW a 235 Nm točivého momentu, který je nabízen výhradně s bezstupňovou převodovkou Lineartronic.

Prakticky se jedná o variátor s teoreticky neomezeným počtem převodových stupňů, kdy je převodový poměr měněn pomocí řetězu, který spojuje dvě kuželové řemenice uložené na hnacím, respektive hnaném hřídeli. Pohybem řetězu vlevo či vpravo se mění převodový poměr. Lineartronic tak zaručuje plynulý rozjezd a velmi solidní odpich již z volnoběžných otáček.

Nevýhodou může být manévrování ve stísněných prostorech, kde může být poněkud „horlivý“, což se projevuje přískokem vpřed či vzad.

Pokud se rozhodnete do Irska vyrazit po vlastní ose, je nejlepší dojet do Francie na trajekt, jede buď z Calais, nebo z Dunkerku. Doporučuji druhý jmenovaný, jelikož i přes o půl hodiny delší plavbu ušetříte několik desítek eur na jízdence.

Cesta na trajekt vede výhradně po dálnici, navíc neplacené, kde si outback i přes vysokou stavbu karoserie vede nad poměry dobře. Zážehový motor je velmi dobře utlumen, navíc koncepce protilehlých pístů kultivovanosti přímo nahrává. Velkoobjemový čtyřválec se dokonce obejde bez vyvažovacích hřídelí a velmi ochotně jde do otáček, což nebývá u velkoobjemových čtyřválců zvykem.

Se zapnutým adaptivním tempomatem, který patří mezi ty vůbec nejlepší systémy pro automaticky udržovanou rychlost, je dálniční cestování tuplem pohoda. Jemným pípnutím vás upozorní, že před vámi registruje jedoucí vozidlo, a pakliže začne brzdit a vy dáte směrovým ukazatelem najevo, že hodláte odbočovat, okamžitě začne zrychlovat na původní rychlost.

A pakliže vám adaptivní funkce z nějakého důvodu vadí, můžete systém jednoduše nastavit tak, aby se choval jako klasický tempomat. Spotřeba outbacku se při dálničních rychlostech pohybovala pod hranicí 9 l/100 km, a dokonce ani při tempomatových 150 km/h tuto hodnotu zážehový outback nepřekročil.

Trajekt do Irska vyplouvá z vícero přístavů, my jsme se rozhodli pro Liverpool, protož jsme v Dublinu vyzvedávali fotografa. Odtud plavba trvá nějakých osm hodin, a jestliže místa nerezervujete opravdu hodně dopředu, čekejte ve dvou minimálně 200 eur.

Za tyhle peníze se vám dostane typicky irského komfortu – avizovaná lehátka jsou ve skutečnosti sklopné sedačky jako v kině a k večeři si můžete dát třeba hamburger, pocházející pravděpodobně z dob bojů o nezávislost, které se odehrávaly ve 20. letech minulého století. Takže rozložit spacák na zem a počínající křeče v žaludku hezky zaspat.

Dublin, hlavní město Irska, se dá z našeho pohledu považovat za spíše malé město - žije zde nějakých půl miliónu lidí, třebaže v jeho okolí je obyvatel asi jako v Praze. Pokud ale chcete poznat pravé Irsko, musíte se větším městům, jako je Dublin, Cork nebo Limerick vyhnout.

Irsko se sice může pochlubit dálniční sítí, ovšem nikterak hustou. Většina dálnic vede z Dublinu na západ a jihozápad ostrova, a pokud už narazíte na nějakou mýtnou bránu, vezmou si od vás místní velmi rozumný obnos. Například na dálnici z Dublinu na západ do města Galway zaplatíte pouze 1,9 eur, což je více než krásné. Jezdí se 120 km/h a provoz je až nečekaně plynulý a bezproblémový.

V hrabství Donegal se nachází několik míst, která můžete obdivovat, nicméně za největší pozornost stojí nejspíš útes Slieve League, což je tamější nejvyšší útes, který vznikl abrazí způsobenou vlnobitím oceánu.

Druhý den ráno jsme se sbalili a vyrazili po pobřeží hledat výše zmiňované okresky. Outback možná není nejvhodnějším vozem na tento typ radovánek, ovšem až teprve do chvíle, než ho pošlete do první vlásenky. Pak pochopíte, že jeho podvozek je oproti konkurenci nebývale vytříbený.

Oproti předchozí generaci, na jejímž základě je nový outback postaven, má poslední generace strmější řízení s převodem sníženým z 16,5:1 na 14:1, Takový převodový poměr odpovídá spíše sportovně střiženým vozům. Outback poslouchá na vaše pokyny překvapivě hbitě a ochotně, třebaže řízení samotnému chybí trocha citu navíc.

Ovšem stěžovat si na necitlivé řízení v případě tohoto vozu je podobně mimo, jako lamentovat nad tím, že 911 nenabízí plnohodnotné sezení pro čtyři dospělé pasažéry. Nadšení, se kterým se outback vrhá do těch nejutáhlejších „vracáků“ je mimo rámec daného segmentu a velkou měrou se na tomto faktu podílí také nízko položené těžiště.

Samozřejmě v jeho případě platí více než obvykle, že fyziku ošálit nejde, ovšem pokud to s nájezdovou rychlostí přeženete, přes sedačku cítíte, jak se přední pneumatiky „žvejknou“ a předek začne pochodovat po tečně ven.

Z Donegalu vedla naše cesta na Mullaghmore, což je malá rybářská vesnička nedaleko města Sligo. Při té správné konstelaci větru a příboje zde můžete obdivovat Atlantik v jeho nejdivočejší podobě - vlny vysoké téměř 20 metrů nebývají ničím výjimečným. My jsme to štěstí neměli, ale i tak jde o magické místo plné starodávných kamenných hradů a jejich zřícenin.

Při našich toulkách západním pobřežím Atlantiku se často dostal ke slovu pohon všech kol, kterým se Subaru proslavilo. Outback může být vybaven dvěma druhy trvalého pohonu všech kol, jehož verze závisí na použité převodovce.

Modely s manuální převodovkou využívají k distribuci točivého momentu na jednotlivé nápravy centrální diferenciál uzavíraný viskózní spojkou, outback se samočinnou převodovkou Lineartronic spoléhá na vícelamelovou spojku. Ani jednou jsme nikde viset nezůstali, ale nutno přiznat, že terénní schopnosti auta jsou přímo závislé na použitém obutí.

Stejně jako Mullaghmore nesmíte vynechat ani Downpatrick Head, pobřežní skalistou nádheru vysoké historické důležitosti. Z téměř 40 metrů vysokých útesů můžete obdivovat vrstvené skalní výčnělky, které odhalují tisíce let eroze.

Pokud jste spíše plážovými typy, určitě se zastavte na ostrově Achill, který je autem z pevniny dosažitelný. Mezi jeho největší lákadla patří pláž Keem s bílým pískem a tyrkysovou vodou. Podle legendy požehnal tomuto zálivu sám svatý Patrick a pro Iry má velký význam.

Nějakých 100 kilometrů od pulsujícího Galwaye se nachází turisticky asi nejznámější místo – Moherské útesy. Ovšem zatímco před deseti lety šlo o tiché místo prostoupené dech beroucí nádherou masivních skalnatých srázů, o které se rozbíjely masivní vlny, dnes jde o turisty našlapané místo, kde máte pocit, že se snad ani nehnete. Takový irský Staromák, akorát s tím rozdílem, že tady ještě zaplatíte 6,5 eura. Pro mě osobně obrovské zklamání.

Čas nás tak strašlivě tlačil, že odsud jsme se rozhodli vydat směrem hrabství Tipperary, jmenovitě Rock of Cashel, což je jeden z nejznámějších hradů v Irsku, jehož historie sahá až do 4. století našeho letopočtu.

Legenda praví, že ďábel, který si právě ukousl kus pohoří Slieve Bloom zahlédl v těchto místech svatého Patrika, jak se chystá ve Zlatém údolí postavit kostel. To ho rozčílilo natolik, že ukousnutou skálu znechuceně vyplivl a ta se zabodla do země. Vytvořila tak dnešní Rock of Cashel, která byla v prvním tisíciletí světským a duchovním centrem oblasti.

Irsko je země plná nádhery a ani nemusíte příliš hledat. Kamkoliv zavítáte, budete obdivovat buď přírodní úkazy, nebo nějakou architektonickou památku. I kdybyste měli dva měsíce, nestačíte navštívit místa, která za to stojí. A pokud si vezmete svoje auto, uděláte úplně nejlépe.

Musíte se však smířit s tím, že Irsko je, co se řízení týče spíše o technice, než o rychlosti. A počasím se odradit nenechte, v Irsku prší většinou jen velmi krátce. Není problém, aby se během hodiny počasí několikrát otočilo. I to patří k tamějšímu koloritu.