Článek
Instalovat kamery místo zpětných zrcátek, to není tak horká novinka, jak by se mohlo zdát. První sériovým vozem s touto technologií byl v roce 2013 experimentální Volkswagen XL1 a i samotné Audi takové řešení použilo na závodním prototypu R18 ještě o rok dříve.
Ovšem u Audi e-tron, které si ještě proklepneme v rámci tradičního testu, se jedná o prvním implementaci v autě, které to se sériovou výrobou myslí skutečně vážně. Což se u zmiňovaného XL1 s 250 prodanými kusy říci opravdu nedá.
Audi u elektrického SUV e-tron absenci klasických zrcátek nabízí jako příplatek 44 700 korun. Obraz z HD kamer promítá do obrazovek ve dveřích s technologií OLED a rozlišením 1280 x 1080 pixelů.
Audi se ohání tím, že takové řešení je tu pro zlepšení aerodynamiky. Ta je u elektromobilu opravdu důležitější, kontroval bych ale otázkou, zda by nebylo lepší se vykašlat na aerodynamicky neefektivní karoserii SUV a postavit raději s tímto pohonem „normální” a méně módní typ karoserie, ale to už je jiná písnička.
Technologie digitálních zrcátek s sebou nese další funkce. V rozích vidíte směrovku a okraje obrazu se postupně barví do oranžova, aby daly vědět o vozidle ve slepém úhlu. V mezních situacích se rozblikají. V případech, které software vyhodnotí jako výhodné, dokáže část obrazu rozdělit čarou a nabídnout ještě širší pohled.
Samotný úhel obrazu lze nastavit dotykem na řidičově straně. Ten je sice logicky pro jakoukoli postavu neměnný, ale záleží na osobních preferencích. Nastavujete přitom jen ořez obrazu, čočka se tedy nenatáčí.
Jak se s tím žije?
Tolik teorie, nyní je na řadě má osobní zkušenost. Upřímně, čekal jsem to horší, ale pokud bych byl postaven před rozhodnutí, zdali si za tuto technologii připlatit, stejně bych to neudělal.
V praxi má toto řešení své výhody i nevýhody. Ačkoli se soustředíte sebevíc, garantuji vám, že minimálně prvních pár dní se budete naprosto automaticky koukat ven, na kamery, místo dovnitř na obrazovky. Je to léty pěstovaný řidičský instinkt a pomohlo by, kdyby byly kamery umístěny výš, třeba na a-sloupku.
Takhle se totiž musíte podívat nepříjemně dolů, což trvá zaprvé o zlomek sekundy déle, včetně zaostření očí, zadruhé tím ztrácíte periferní vnímání okolí. Když se totiž díváte do zrcátka klasického, jste schopni periferně vnímat i provoz částečně před vámi, ale i vedle vašeho vozu. To si moc dobře uvědomíte právě tady.
Z obrazu kamery pak moc dobře neodhadnete faktickou vzdálenost. Pokud jste v hustém provozu zvyklí často měnit pruhy, což ostatně někdy i musíte, budete nejistí. A to jsem neodboural ani za týden intenzivního užívání. Podobně, jako jsem si intuitivně zvykl klopit si zrcátka na zadní kola při podélném parkování.
Sice to můžete udělat i tady, a pomocníkem je i 360stupňový kamerový systém, ale stejně si osobně stojím za tím, že když jde o obraz kamery, není tam možný onen bezprostřední fyzický odhad vzdálenosti. A tak jsem často z obav o krásné disky kol parkoval trapně daleko a za „obdivu” okolí opět nasedal, abych vůz přišoupnul.
Na druhou stranu je třeba smeknout před Audi nad tím, jak se s možnostmi takového řešení popasovalo. Obraz je fantasticky čitelný a velkou výhodou je za šera, tmy nebo deště. Tehdy máte daleko větší přehled, co se za vámi děje. Indikace zmíněného slepého úhlu či částečné rozšíření obrazu v různých podmínkách také funguje bezchybně.
Dotaženo je to všechno maximálně skvěle. O tom žádná. Jenže s tím, že jde prostě o digitální obraz, a nikoli fyzický odraz skutečnosti, prostě žádný inženýr z podstaty nic neudělá. Stejně jako s tím, že tudíž podle mého názoru nikdy nebudete mít stejně přesný odhad vzdálenosti a prostorového vnímání.