Článek
Vodík je jedno z možných ekologických paliv budoucnosti, které by mohlo nahradit ropu. Bez infrastruktury však jde o začarovaný kruh – nejsou automobily na vodík, chybí infrastruktura čerpacích stanic. Jedna vodíková vlaštovka se už v sériové podobě na silnicích prohání – jde o Hondu FXC Clarity. V Evropě najdete pouhé dva kusy, auto je navíc neprodejné – slouží k testovacím a výzkumným účelům. Měli jsme možnost tento vůz krátce vyzkoušet na silnicích nedaleko Mělníka.
První, co při jízdě zaujalo, je ticho – motor o sobě nedává vědět, pouze když jej vytočíte, ozve se silnější bzučení. Auto je docela těžké (1625 kilogramů), přesto je zátah zejména v nižších rychlostech velmi dobrý. O pohon se stará synchronní elektrický motor s výkonem 100 kW (136 k) a 256 Nm ve spolupráci s palivovými články a li-ion bateriemi. Reakcí vodíku s kyslíkem se získává elektrická energie, která slouží k rozpohybování vozidla. Nejvyšší rychlost je u vodíkové hondy omezena při 160 km/h.
Výtečné bylo tlumení nerovností a výtluků, FCX Clarity velmi komfortně tyto silniční nešvary filtroval. Pohodu na palubě kromě až nezvyklého ticha zpříjemňovala i pohodlná sedadla a dostatek prostoru pro čtyři cestující. Řidičsky však toto auto – s výjimkou toho, že jej pohání vodík – není zrovna zajímavé, hravost či zábava za volantem však cílem tvůrců určitě nebyla. Praktickou výtku však máme k výhledu vzad – přestože řidiči při couvání pomáhá kamera, výhled dozadu je špatný.
Automobilka uvádí dojezd na plnou nádrž 460 kilometrů, v praxi je to podle našich poznatků zhruba o 100 km méně. Proti vozům se spalovacím motorem je to téměř o padesát procent méně, naproti tomu, proti klasickým elektromobilům má vodíková honda dojezd o cca 250 - 300 km větší.
Nádrž má kapacitu 171 litrů a palivo je stlačeno tlakem 35 MPa. Mimochodem, jediná vodíková čerpací stanice v Česku se nachází v Neratovicích. Tankování nádrže je časově stejně náročné jako u osobních automobilů – zhruba 4 – 5 minut. Vodík vyrábí zejména ze zemního plynu, lze jej však získat také elektrolýzou vody za pomoci elektrické energie z obnovitelných zdrojů (sluneční, větrné nebo vodní elektrárny).
Vodíková Honda ukazuje, jakým směrem by se v budoucnu mohl ubírat pohon vozidel. Vzhledem k chybějící infrastruktuře i nedostatku samotných automobilů velmi pravděpodobně nezačneme na vodík jezdit dříve než za 15 - 20 let.