Velká očekávání? Otestovali jsme Alfu Romeo Giulia

Při přebírání i předávání jsme měli to štěstí, že jsme u dealera potkali Alfu Romeo Giulia Quadrifoglio (označované jako QV). To je taková nádhera! Tak úžasný zvuk v nádherné karoserii. Tohle je to auto, které zachránit firmu může. Bohužel při těch cenách to půjde jen těžko. Vždyť 2 045 000 Kč za QV je opravdu hodně.

My ale měli auto postavené o kousek dál. Bylo modré a čtyřlístek karoserii nezdobil. Dokonce ani označení Veloce, tedy nebyla to čtyřkolka.

První pohled většinou určí budoucí lásku. Ať je to u žen nebo u aut. Ale ani po QV jsme se nezklamali. Alfa Romeo Giulia je nádherné auto. Zatímco jiné značky na světě začaly prosazovat tak ostré linie, že i při pohledu na ně si člověk skoro provede operaci očí, italská značka sází na obliny a měkkost. Ale ne takovou, aby vůz vypadal jak obézní prodavačka z lahůdek. Vůbec ne. Nikdy!

Tohle je Itálie. Giulia je sedan naprosto famózní. Naprosto úžasný. Přikrčený, dramatický a elegantní. Je to taková femme fatale na čtyřech kolech. Na karoserii asi není jediné místo, kterému bychom něco vytkli. I když nejsme třeba přátelé rozplizlých světel táhnoucích se do boků, tady to je tak akorát. Nevadí to. Má to šmrnc.

A tak, jako je femme fatale většinou krásná a uvnitř rozporuplná a divoká, je to i v giulii. Tahle holka je uvnitř plná protikladů. Na jednu stranu tu krása pokračuje i vevnitř. Vynikající průhyb přístrojové desky, kterému vévodí černá plocha informačního systému. Krásně zabudované. Krásně jako u moderních mobilů nebo televizí. Bez rámečků, hladce. Jenže z druhé strany bohužel silně odráží světlo a systém bývá často nečitelný.

Krásný volant s tlačítkem startování má luxusní třírozměrné logo uprostřed. Jenže tlačítka po stranách jsou taková… no… prostě k tomu super designu nic moc.

A zase – řadicí páka s kulovou hlavicí úžasná. Výborně provedené jsou ovladače klimatizace. Jenže pod nimi je jednodinová schránka zalepená černým plastem, kde uprostřed trčí USB. A za řadicí pákou je ovladač infotainmentu. Řešení naprosto na nic. Krátká řadicí páka znamená, že pokaždé, když jsme přeřazovali ze čtyřky, jsme se zápěstím dotknuli kruhového ovladače. Takže se neustále přepínalo rádio, vypínala navigace…

Sedadla jsou velká a pohodlná a drží dobře tělo v zatáčkách. Ovšem vzadu není místa nazbyt, jak už to u Alfy Romeo tak bývá. Tohle, stejně jako velikost kufru (480 l) nikdy nebylo doménou značky. Nad tím bych mávl rukou, ale bohužel inženýři někde něco podcenili, takže zavření víka kufru doprovází zvuk dost zvláštní. I téměř pětiletý syn zkonstatoval, že to zní jako bouchnutí víka kovové popelnice.

Pod přední kapotou jsme měli naftový čtyřválec o objemu 2,2 litru s výkonem 132 kW (180 koní). Výkonový vrchol sedí ve 3750 ot./min. Takže je jasné, že tohle auto není žádný sporťák na Targa Florio. Po nastartování se ozve drsný zvuk. Ale utichne. Za pár chvil už je slyšet méně. Interiér je příjemně odhlučněný. Bohužel takhle odhlučněni nejsou chodci. Udiveně koukali na tuhle krasavici, která venku (stačí stáhnout okénko a vše máte také z první ruky), zní opravdu nevybíravě.

Dobrá, kombinovaná spotřeba 6,5 l na 100 km se nám líbila, ale bohužel jsme se nepotkali s tou sportovností, kterou svým vzhledem auto tak prezentuje. Tenhle motor na to prostě nestačí. A to je v nabídce ještě slabší verze se 110 kW a všechno se dá kombinovat s automatem. Ne. Benzín určitě bude lepší volba.

Ale pojďme na to druhé nejlepší (hned po designu), co AR Giulia nabízí. To je podvozek. Dlouhé auto (4643 mm) výborně sedí na silnici a zadní pohon je cítit. Je to osvěžující po všech těch předokolkách. Je příjemné zase cítit, že vás něco strká a netáhne.

Navíc podvozek je naladěný tvrději, ale nic, co by vymlátilo ze zad ploténky. A k tomu to řízení – úžasně strmé, takže přímo vybízí k tomu, aby řidič zatáčky netahal jak špagety, ale prudce je řezal. Auto ho podrží, a to pěkně odzadu. Škoda, že stabilizační systém tak rychle a tak často sahá do řízení.

Chcete, abychom na podvozek nadávali? Nemůžeme. Samozřejmě že nerovnosti nepřelítne hladce jako nějaký teréňák. Je to slyšet i cítit, ale francouzská auta jsou na tom stále výrazně hůř i s menšími koly.

Giulia značku nezachrání. Pokud se to nepovede novému SUV s názvem Stelvio, může si firma za poslední půjčené peníze nechat vyrobit náhrobek z kararského mramoru. Když jsme auto vrátili, přemýšleli jsme, kde udělali kluci italský chybu? Bohužel je to stále stejná písnička. Pro detail nevidí celek a pro celek nevidí detail. Vždycky někde něco zapomenou. I když tohle auto byla radost řídit, milión to neospravedlní.