Test Volva XC60 T5: Dobrý základ, ale sportovnost nečekejte

Není tomu tak dávno, co automobilka Volvo ke smutku svých fanoušků opustila pěti- a šestiválcové motory. Dnes můžete dostat pod kapotu ve všech nových autech jen čtyřválce, a zvoní hrana i těm dieselovým.

Proto zkouším, co dokáže nabídnout nejslabší benzín, který Volvo do XC60 montuje. Neděste se ale slova „nejslabší“, varianta T5 má 250 koní a 350 N.m a i přes svou pohotovostní hmotnost lehce přes 1,8 tuny nabízí rychlosti dost a dost.

Nová volva s „kladivem Thora“ v předních světlech – nedělám si legraci, světelný podpis se tak vážně jmenuje – se mi opravdu líbí a XC60 není výjimkou. Výbava R-Design, kterým je vůz vybaven, není na pohled zas tak výrazný; oproti druhé dostupné výbavě Inscription jsou jen drobně upravené nárazníky.

XC60 je překvapivě velká oproti běžným autům, sedí se opravdu docela vysoko, o chloupek výš než v současné BMW X3. Je fajn, že z místa řidiče vidím kapotu. To taky znamená, že tohle auto je pocitově mnohem víc SUV než jeho předchůdce; pár jsem jich potkal a vypadají vedle nové XC60 mrňaví.

Pokud v kabině očekáváte světlou kůži a dřevo, R-Design vás zklame – nabídne černotu a kov. A sedačky, které mají opravdu výrazné boční vedení, a to i na sedáku. Tělo drží perfektně, jen jsou na můj vkus jsou příliš tvrdé.

Když se porozhlédnete po kabině, trkne vás absence tlačítek. Volvo si totiž vzalo za příklad peugeoty a téměř veškeré ovládání nacpalo do dotykového displeje. Nemůžete jedním tlačítkem vypnout start-stop, pokud vás otravuje, nebo hlídače jízdních pruhů, pokud vám pořád zbytečně vibruje s volantem v dálničním zúžení, protože neví, čeho se má chytit.

A hlavně změna teploty klimatizace je zbytečně složitější, než kdyby tu byla kolečka pro každou přední čtvrtku vozu zvlášť. Vzadu – vůz má čtyřzónovou klimatizaci – je to skoro jedno, tam nesedí řidič.

Když už se chtěli designéři zbavit knoflíků, mohli pro změnu teploty přidat dvě tlačítka na volant. Nebyli by první, měla to tak Toyota Prius druhé generace, a možná nejen ona, a bylo to snad nejpohodlnější ovládání klimatizace, které si pamatuji.

Fyzický ovladač, který využívám nejčastěji, je volič jízdních profilů. Nejsnazší cestou k vypnutí start-stopu je totiž režim Individual, který si můžete nastavit podle svých preferencí.

Tenhle volič ale reaguje až komicky pomalu ve srovnání s tím, jak rychlé jsou reakce dotykového displeje. A navolený režim nezůstane aktivní po vypnutí motoru, pokud je to něco jiného než standardní Comfort.

Naopak u digitálního přístrojového štítu si u Volva za vzor peugeoty nevzali, a zde to je škoda. Displej má tu výhodu, že dokáže zobrazit cokoliv. V XC60 však to „cokoliv“ jsou vždy dva pseudo-analogové budíky. Můžete si zvolit několik vzhledů, ale vždycky to budou dva kruhy.

Když máte nastavenou trasu v navigaci, budíky se zmenší a uprostřed displeje se zobrazí mapa, jenže to je všechno. Pokud vás navádí Waze prostřednictvím Androidu Auto, žádnou mapu nedostanete a mezi budíky je černá plocha.

Představoval bych si zobrazenou teplotu a tlak oleje, tlak turba, napětí elektrické soustavy a teplotu vody. Místo toho mám jen výstup palubního počítače v dolním řádku, který navíc neumí zobrazit průměrnou a okamžitou spotřebu najednou, i když dost místa na to má. I teploty oleje a vody, přinejmenším, by se vešly.

Zástupce automobilky mi řekl, že Volvo vždy šlo cestou nejnutnějšího minima zobrazovaných informací. Chápu, že většině lidí jsou tyhle informace úplně ukradené a stačí jim, když na ně auto zapíská v případě problému, ale třeba Porsche Cayenne je zobrazuje. Dívat se na ně nemusíte, pokud vás nezajímají.

Startuji otočením knoflíku u voliče převodovky; proč to není tlačítko, jako všude jinde, netuším. Startování otočením knoflíku doprava, jako by to byl klíč, ještě chápu, ale motor se vypíná úplně stejným pohybem.

Motor v podstatě není slyšet, ale po prvním přišlápnutí plynu je jasně znát, že to není žádné ořezávátko. Třebaže verze T5 má jen turbodmychadlo, nikoliv ještě kompresor jako T6, příp. elektrickou dopomoc jako T8, reakce na pedál plynu jsou velmi rychlé a prodlevy turbodmychadla si nevšimnete.

Převodovka řadí sama tak hladce, že pokud nestojíte na plynu, změnu kvaltů sotva postřehnete. V řazení není rychlá jako některé dvouspojky, ale rozhodně to není lenochod. Ani při trochu ostřejší jízdě nepociťuji potřebu vzít řazení do svých rukou.

Že by měla tahle XC60 zvládat ostřejší svezení, je nasnadě z označení výbavy i tvaru předních sedaček. Snaží se tak tvářit i podvozek, který je docela tvrdý, a to ve všech jízdních režimech stejně. Nevytřepe z vás duši, ale jsem rád za pneumatiky s vysokými bočnicemi.

Ve výbavě je pohon všech kol, ale pořád je znát, že XC60 je primárně předokolka a že má motor vpředu napříč. Nedokáže vám zadními koly pomoci vykroužit oblouk, záď se spíš veze, než aby na suchém asfaltu něco skutečně dělala.

To znamená, že vás řezání zatáček záhy přestane bavit a vrátíte se ke stylu jízdy, který tomuhle autu sedí nejvíc – svižný přesun po dálnicích či silnicích první třídy. Adaptivní tempomat je ve výbavě a funguje bez chyby.

Jedním stiskem tlačítka na volantu můžete zapnout i aktivního asistenta jízdy v pruzích, který za vás převezme volant a dokud dobře vidí čáry, řídí podle nich. Ve městě musíte spíš hlídat vy jeho, než že by hlídal on vás, nebo že by se na něj dalo spolehnout, ale pokud jsou čáry jasně zřetelné, dokáže vykroužit i dost prudké zatáčky.

Zvládá to ale jen v rychlostech do 139 km/h, pak se vypne. Odhaduji to na omezení umělé, nikoliv technické, protože i nad tuto rychlost vůz stále hlídá jízdní pruhy. Pokud chcete jet rychleji, a že to např. v Německu je zcela legální, máte stran aktivního asistenta smůlu.

I tak jsou ale dlouhé cesty v XC60 velmi příjemné. A pokud pojedete zvolna, dostanete se se spotřebou i pod deset litrů. Můj průměr za týdenní test činí 10,3 litru na sto, takže jsem docela rád, že motor nevyžaduje vysokooktanový benzín. Jezdil jsem sám a v podstatě bez bagáže – a čekal jsem tak o litr méně.

Chcete-li slyšet jednoznačné doporučení, že byste si měli XC60 T5 koupit, nedočkáte se ho. Základ je víc než dobrý – vůz je krásný, luxusní, působí bytelně a jezdí příjemně rychle. Jsou to hlavně detaily, které by mě od jeho koupě odradily.

Jsou to zbytečné digitální budíky, ovládání klimatizace v displeji, otravný volič jízdních režimů a fakt, že asistent neumí auto vést v jízdním pruhu v rychlostech přes 140 km/h. O něco víc by mi ale chyběla zadní náprava, která se v zatáčkách zapojuje do děje. Zejména, když BMW X3 xDrive30i je v základu jen o chloupek dražší.