Test Škody Kodiaq 2.0 TDI 4x4: Český ideál

Jedním z nejčtenějších automobilových článků na našich stránkách za poslední rok byl velký a podrobný test Škody Kodiaq. Auto velké, pěkné, české, ale s tehdy s motorem 1.4 TSI 110 kW. [celá zpráva]

Teď tu je prakticky to samé auto co do výbavy, ale s motorem naftovým, se stejným výkonem, také s pohonem všech kol a cenovkou o 45 000 vyšší. Takže na první pohled je to auto ideální pro českého zákazníka, který přesně tuhle kombinaci nejvíc žádá. Ale vyplatí se ta nafta?

Kdybychom měli Ferrari, vzbuzovali bychom asi stejně pozornosti jako se Škodou Kodiaq. Jak jich ještě není na silnicích moc, ohlédne se za ní každý chlap, který si uvědomí, že to, co kolem jede, je skutečně to nové škodovácké auto. Opravdu každý. Zkusili jsme se na to soustředit a sledovat lidi na chodnících i v protijedoucích autech. Připadali jsme si jako celebrity. Kodiaq je totiž auto, které by chtěla spousta z nich. Podle reakcí okolí je to skutečně vůz, který se trefil do černého. Třeba i svou velikostí.

Kodiaq s rozměry 4697 × 1882 × 1676 mm je o čtyři centimetry delší než Škoda Octavia a kratší než Škoda Superb. A to lidé kvitují hodně. Všichni jsou překvapení, že je to tak kompaktní kousek. Mysleli si, že to bude gigant jako Hummer a najednou to stojí vedle octavie a není to žádný obr.

Oslovili jsme několik lidí, aby si do auta sedli a zkusili, jak jim vyhovuje prostorově. Nebyl jediný, který by si stěžoval. Byli nadšeni, když se dozvěděli, že i když sedí za sedadlem řidiče, který měří 190 cm, ani zdaleka se nedotýkají koleny jeho opěradla. Byli nadšeni, když viděli, že mezi dvě dětské sedačky se i dospělý s trochou vůle vejde.

Třetí řadu sedadel ale všichni kritizovali, že je vlastně k ničemu. Je to prý dobrý nápad, ale je tam málo místa. Přitom podle údajů, které jsme zde naměřili, je na tom Kodiaq s místem pro nohy i hlavu lehce nadprůměrně (pokud posuneme střední řadu sedadel lehce dopředu). Ale reálně prostě lidé spíš nakonec řekli, že by raději větší kufr než sedačky.

Testovací auto z drtivé většiny není v základní výbavě. Ani ve střední. Automobilky dávají novinářům většinou vozy v „plné palbě“, aby dobře vypadaly a byly komfortní. Protipólem jsou pak vysoké ceny testovaných aut.

Naše auto nebylo výjimkou. Měli jsme prakticky všechno. Od adaptivního tempomatu přes panoramatickou parkovací kameru až třeba po držák na tablet či mobil pro zadní sedadla. Všichni kvitovali, že auto je pěkné. Moc pěkné. Moc komfortní. Ale ve výsledku by jim asi stačila nižší výbava.

Ještě jeden poznatek, který dosud nezazněl v žádném testu u nás. Tím je výška pátých dveří při jejich otevření. To je ohromný problém u mnoha a mnoha aut. Popravdě řečeno se zdá, že poslední dobou většina značek volí raději menší zdvihy pátých dveří, takže projít pod nimi je i při 180, natož při našich 190 cm obtížné. Ne ovšem u kodiaqu. Rovný centimetr nám scházel do kontaktu hlavy se zámkem víka kufru. A to je naprosto fantastický výsledek. Jen pozor v nízkých garážích.

Pod kapotou jsme měli vznětový čtyřválec o objemu 2.0 TDI s výkonem 110 kW, spojený s manuální šestistupňovou převodovkou a následně s pohonem všech kol. Tedy kombinaci, která podle statistik bude asi ta nejžádanější.

Agregát, který je skvěle odhlučněn, nemá tak úplně síly nazbyt. Ano, na klasické ježdění s pečlivým dodržováním všech regulí stačí s naprostým přehledem. Síla mu trochu schází při vyšších rychlostech, třeba při předjíždění v kopci na dálnicích. S dynamickým zrychlením to není tak slavné. Jenže tahle verze má jednu dost výraznou výhodu, proti zážehové čtrnáctistovce, kterou jsme testovali minule.

Co to je? Samozřejmě spotřeba. Naše spotřeba u předešlého vozu byla 10,3 l/100 km. A to je dost. Nafťák jsme vytáhli na dálnici, do terénu i do města. Pravda, nebyla už zima se sněhovou nadílkou, ale zase víkend celý propršel a my auto zkoušeli i na silně podmáčených loukách, polních cestách a klikatých horských kopcích. A i přesto, že auto bylo ve většině času plně zatížené čtyřčlennou rodinou, dokázali jsme na konci testu po ujetí 630 km mít na palubním počítači 6,3 l na 100 km. A to jsme auto nešetřili. Naopak. Dávali jsme mu pořádně do těla, aby ukázal, co umí. Dlouhodobá průměrná spotřeba pak na palubním počítači ukazovala 5,5 l na 100 km.

Kodiak nás překvapil hlavně svou houpavostí. Proti benzíňáku je to ohromná změna. Zvlášť v komfortním módu se auto v podélné ose houpe jak zaoceánský parník. Ve sportovním módu to tak výrazné není, auto přitvrdí, ale není to tak pohodlné.

V zatáčkách je pak cítit vyšší síla na přední nápravu. Testování meze únosnosti pneumatik ukázalo v celé své nahotě to, jaký je rozdíl mezi nafťáky a benzíňáky. Diesel výrazně tlačí na přední poloosu, která má na krajíčku, aby povolila, ale většinou dřív povolí jezdec, protože to ponoření mu nedělá dobře. S benzíňákem je to rychlejší, méně těžkopádné, ale zase s tím, že řidič se stále cítí v bezpečí, i když auto je už na mezi adheze.

Takže jaký je verdikt? U benzínové varianty je možné klidně ušetřit a nekupovat adaptivní podvozek, u dieselu se to už vyplatí.

A teď ty ceny. Peníze jsou nejdůležitější. Rozdíl mezi cenami benzínové a naftové verze s manuálem a pohonem všech kol je 45 000 Kč ve všech výbavách. Nejnižší Active srovnává 677 900 Kč s 722 900 Kč a nejvyšší Style 795 900 Kč vs. 840 900 Kč. Takže vyplatí se to navýšení ceny? Záleží na vašem pojištění (bonusech) a ročním nájezdu kilometrů. Takže počítejte sami. Ani s jedním motorem neprohloupíte.