Test Seatu Mii by Cosmopolitan: miniauto s časopisem

To jsme trochu zjednodušili. Tohle auto Seat Mii se totiž nechalo vylepšit od časopisu Cosmopolitan a vznikla speciální verze, která se holkám líbí. Ale vlastně nejen holkám. Líbí se i klukům. Tmavě fialová a černá střecha vypadají dobře. Jen ta zlatá zrcátka…

Interiér je taky hodně povedený. Miniaturní, ale i rozměrný člověk se na přední sedadla vejde pohodlně. Vzadu je to horší. I dítě v sedačce musí spoléhat na to, že si dospělý vpředu trochu posune sedadlo. A kufr? 257 litrů není nic moc. Navíc je to kufr spíš vysoký než dlouhý, ale tři tašky s nákupem se sem vejdou.

Po designové stránce je však interiér povedený. Všechno je na tom správném místě, prolínání barev s karoserií je vynikající, a kdybych měl hledat nějakou vadu na kráse, tak bych řekl snad jen to, že před řadicí pákou je ohromná nevyužitá knihovna. Tečka.

To, že i malé auto lze vybavit dobře, dokazuje naše auto. Mělo klimu, rádio, vyhřívaná sedadla, tempomat nebo v kufru krabici plnou věciček, které může taková čtenářka Cosmopolitanu potřebovat – zrcátko, stativ na mobil, ruční vysavač…

Navíc je možné mít vůz ve třídveřové verzi či pětidveřové, je tu možnost vložení modulu navigace atd. Prostě auto s prvotřídní výbavou. Bohužel podle toho může vypadat i cena. Ta u testovaného vozu lehce přeskočila třísettisícovou hranici.

Pod kapotou je tradiční benzínový tříválec o objemu jeden litr, který má výkon 55 kW. Točivý moment 95 Nm není žádná velká pecka, ale na tak malé auto v jednom člověku stačí. Tedy ve městě. Pojďme však dál. My měli auto s robotizovanou pětistupňovou převodovkou. A to je, jak to bývá u tohoto typu převodovek, největší problém.

Sice řadí o polovinu rychleji než všichni konkurenti, přesto jsou tradiční prodlevy mezi stupni strašně znát. Zvlášť ve vysokých rychlostech, kde se musí otáčky kol hodně srovnávat. Takže třeba podřazování při předjíždění je spíš pro sebevrahy, protože než si auto uvědomí, že má podřadit o jeden stupeň, řidičovi dojde trpělivost a sešlápne plyn ještě víc.

To je samozřejmě pokyn pro převodovku, že má podřadit ještě o jeden stupeň. A to už uběhly dlouhatánské sekundy, kdy miniaturní vozítko snažící se předjet náklaďák zpomaluje v levém pruhu, udiveně na něj civí řidiči vzadu i rychle se přibližující řidiči protijedoucích aut.

Manuální režim je tedy pro předjíždění nejdůležitější pomůckou. Ostatně auto na něco rychlejšího opravdu není stavěné. Je to městské vozítko. Jistě, dojede z Prahy do Brna, ale do deníčků se to zapíše spíš jako hrdinský čin. Vždyť převodovka má jen pět stupňů a to na dálnici prostě nestačí.

Ve městě se ale cítí jako ryba ve vodě. Vynikající rejd, hbitost a jakási ladnost člověku vejdou do krve. Podvozek je celkem tuhý, ale nemá problémy ani s propadlými kanály. V zatáčkách je vůz překvapivě stabilní, a i když se dostane do ošemetné situace, lehce ho vyrovná i nezkušená ruka řidiče.