Test Rolls-Royce Dawn: Bezhlavý princ

Ani to nejde jinak. Vůbec se nedivím tomu, že spousta fanoušků aut vnímá Rolls-Royce jako něco nereálného, nesmyslně předraženého a v konečném důsledku i mírně zaostalého za luxusními limuzínami. Takovými, které uvádí moderní technologie, které svět ještě neviděl a generace střídají v tempu rodinného hatchbacku.

Mluvím o eskových Mercedesech, sedmičkových BMW. Sám jsem před lety měl podobný pocit. Rolls mě svým klasickým pojetím vždy fascinoval, ale trošku toho skepticismu jsem v sobě měl. Jenže i tu trošku zcela rozmetala pouhá projížďka na zadním sedadle minulé generace limuzíny Phantom. Tehdy ještě jediné modelové řady.

Fakt, že tady je automobilový svět docela jiný, ještě ale umocní zážitek při řízení. Není náhodou, že podle statistik automobilky dnes už valná většina zákazníků svůj Rolls-Royce řídí, není převážena šoférem. Protože i to je zážitek.

Ale nejprve k tomu tmavomodrému džentlmenovi, kterému se podíváme na zoubek. Dawn na svět nejprve přišel jako menší z opulentních kabrioletů aristokratické značky, nyní už je s otevřeným nebem v nabídce sám. Vychází sice z menší modelové řady se sedanem Ghosta a kupé Wraith, ale s délkou 5 295 mm se v tváří v tvář už odmítám zmiňovat o čemkoli malém. Je to zkrátka majestátní kus auta.

Když chcete v dnešním světě vytvořit něco klasického, zaujmout luxusem až aristokratickým, není to vůbec jednoduché. Balancujete totiž na hraně neskutečného kýče a lacinosti. Jenže u Rolls-Royce tento balanc úžasně zvládají a já se nemůžu nabažit toho, jakým způsobem Dawn doslova sedí.

Je neuvěřitelné, že takto obří tradiční maska chladiče nepůsobí vulgárně, ale zapadá do celku vážně elegantním způsobem. Ostatně stejně jako celá karoserie, která na sobě nenese žádné rozmáchlé linky aktuálních barokních mercedesů, je to vlastně docela hranatá cihla, ale jemnými detaily a celkovými proporcemi působí jako jachta.

Stejný dojem máte z interiéru, poté, co otevřete dveře protisměru. V těch najdete největší kus dřeva v interiéru jakéhokoli auta, pokud si zvolíte takovou konfiguraci. U Rolls-Royce platí, že fantazii se meze nekladou a tento kus nádherně barevně ladí s exteriérem i uvnitř. Celkově máte před sebou jakousi zámeckou kredenc, rovněž sedadla bych nazval spíše křesly.

Místo dnes už běžné digitální přístrojovky tu najdete nádherně zpracované klasické budíky. A když ji nezacloníte, tak i obrazovku infotainmentu. Jedná se o graficky předělaný iDrive od BMW, který je ale softwarově oproti současným vrcholným Bavorákům o dvě generace pozadu a i samotné rozlišení a velikost obrazovky z dnešního pohledu už patří spíše do lidových vozů. Plně si uvědomuji, že o to tady nejde a také vím, že i Drive patří dlouhodobě na špičku, co se odezvy a přívětivosti týče, na druhou stranu bych si představoval, že i v tomto bude Rolls držet krok.

Kvalita a zpracování materiálů je na takové úrovni, že je snad zbytečné to i popisovat. Když rozezvučíte audio soustavu od britského Bespoke Audio, dostanete koncert takový, který v mých uších konečně dokáže konkurovat dosud neporazitelný Mark Levinson Reference v Lexusu LS. A co víc, na plný výkon rozvibrujete čelní okno, nikoli cokoli v interiéru. Uživatelská zkušenost k nezaplacení, co myslíte?

Co se světa kabrioletů týče, mám pro Dawn jedno absolutorium a zároveň jedno velké zklamání. A není náhodou, že tyhle dvě věci spolu úzce souvisí. Dawn je totiž jediný kabriolet, který mohu s klidem označit za čtyřmístný. Dospělí pasažéři tady zvládnou i delší trasu, navíc Dawn nemá tak dramaticky snižující se plátěnou střechu jako kupé Wraith, takže ani na hlavu není problém.

Ovšem s takto dlouhou kabinou a neúprosně hranatým a okázalým designem narážíte na aerodynamiku. Vyzkoušel jsem už desítky kabrioletů a roadsterů, ale v žádném tolik nefoukalo jako v Dawnu. Vzduch se tady začíná nepříjemně otáčet už od 80 km/h a zatímco s takovým zmíněným eskovým kabrioletem, ale třeba klidně i čtyřkovým BMW bez střechy jsem schopen absolvovat dlouhé dálniční přesuny s jemným vánkem ve vlasech, tady si to docela rychle rozmyslíte. Situaci by zlepšil příplatkový větrný deflektor, ale obávám se, že ne tak podstatně.

V čem vás ale Dawn rozhodně nezklame, to je zážitek z jízdy. Je to celé o efektu, který si tedy ještě dokážu představit vylepšit nějakým pěkným ambientním osvětlením, ale stačí spatřit sošku Spirit of Ecstasy na konci dlouhé kapoty a víte, že řídíte něco výjimečného.

Naštěstí tomu sekunduje i technika a způsob, jakým se chová. Dvanáctiválec pod přední kapotou má dvě turbodmychadla a zdvihový objem 6,6 litrů. Vzniká tedy docela zvláštní situace, kdy Rolls-Royce používá dva dvanáctiválce, ten větší ve Phantomu aktuální generace má tradiční objem 6,75 litrů a je skládán v menších sériích s větším podílem ruční práce.

Tento sice potkáte i v sedmičkové limuzíně ve vrcholné verzi, ale to nic nemění na tom, jak famózní kus techniky to je. A taky na tom, že v aristokratické značce se ve spolupráci s osmistupňovým automatem chová docela jinak. Jeho úkolem je být dobrý služebníkem, tedy abyste o tom, že se před vámi dějí nějaké ty výbuchy, pokud možno nevěděli ani se staženou střechou. A to se daří. Motor se nechává převalovat u volnoběhu a převodovka řadí totálně sametově, neznatelně.

Ani při prudší akceleraci se nedopustí nějakého cuknutí a sluší se tak slovo akcelerace zaobalit do něčeho jako „znatelné nabírání rychlosti”. Zkrátka síly máte pod pravým kotníkem vždy dostatek. A o to tu jde.

Stejný je i podvozek. Karoserie je na tak dlouhý kabriolet obdivuhodně tuhá, a tak se vzduchové měchy mají do čeho opřít. Díky tomu nabídnou neuvěřitelný komfort. Typicky na městských kostkách se chová jako létající koberec. A už nyní prozradím, že oproti později testovanému SUV Cullinan funguje odpružení o řád lépe. Což je u kabrioletu překvapivé, ale je to tak.

Přidejte k tomu specifické řízení. Volant je velký a má tradičně úzký věnec. Všechny vozy značky Rolls-Royce jsou konstruovány tak, aby řidič mohl pracovat co nejjemněji. U pedálu plynu a spolupráce s převodovkou jsem to už zmínil, pokračovat mohu u delikátních brzd a právě i jemného posilovače řízení. Převod je velice plynulý, a vy si tak můžete dovolit vůz do zatáček jen tak pokládat jemnými pohyby zápěstím. Neskutečně relaxační záležitost.

Popisovat vůz, jako je Rolls-Royce Dawn, v redakčním testu, to je, věřte mi, nevděčná záležitost. Snadno se totiž stane, že autor podlehne kouzlu okamžiku a rozbásní se tak, že ztratí profesionalitu a střízlivý pohled na věc.

Závěrem bych tedy zdůraznil, že co se celkové atmosféry auta týče, Dawn vás zcela jistě pohltí, ať už je váš současný názor na kabriolet v ceně kolem devíti milionů korun (značka oficiální ceník ze zásady neuvádí) jakýkoli. Ve světě automobilového trhu pak hraje zcela jinou ligu ve smyslu nejen svého jedinečného stylu, ale i zpracování interiéru, tichosti a způsobu, jak do sebe všechno zapadá.

Motor, převodovka, odpružení, řízení... to všechno nevnímáte jako jednotlivosti, ale jako jeden celek, který spolu hraje dokonalou symfonii. A že do interiéru ve vysokých rychlostech nadměrně fouká a infotainment už v této cenové hladině patří do starého železa, to je taky fakt, ne že ne. Jenže já se stejně myšlenkami vracím do těch hodin strávených s tímto výjimečným šlechticem. A ještě dlouho budu, to mi věřte.