Test Peugeotu 308 SW GT BlueHDi: Nenápadný meziměstský expres

Když Peugeot 308 přišel v současné generaci na svět, byl jedním z prvních aut téhle značky, které mělo budíky ne pod volantem, jako mají snad všichni jeho konkurenti, ale o kus výš – mezi volantem a čelním sklem. Při faceliftu o tohle kontroverzní řešení nepřišel. Je ale po omlazení lepším autem, budíky nebudíky?

Po stránce vzhledu se toho moc nezměnilo, facelift „třistaosmě“ ve verzi GT ale přivál přední mlhovky, které v minulosti neměla, ale zároveň zůstaly sekvenční blinkry v předním nárazníku. Že jsou všechna přední světla LEDková, je už dnes u lépe vybavených kompaktů samozřejmostí.

Co samozřejmostí není, je prosklení střechy tak velké, že sahá až za C-sloupky. Tohle sklo se sice nedá otvírat, na výběr máte leda, jak moc bude zatažené roletkou, ale větší střešní okno jsem snad ještě neviděl. A protože mám prosklené střechy velmi rád, patří 308 SW palec nahoru.

Na střechu ale auto nejezdí, takže startuju dieselový dvoulitr a hledím na volič převodovky. Jeho tvar i pozice mají jistou eleganci, ze středového tunelu nic netrčí, ale když chcete zařadit D, musíte volič potáhnout nahoru. Pro zpátečku ho zatlačíte dolů.

Tahám tedy nahoru, pouštím brzdu a auto se snaží rozjet, ale nikam se nehýbeme. Automatika totiž vždycky při zařazení P a vypnutí motoru zatáhne elektronickou parkovací brzdu, ale povolit ji při příštím rozjezdu musíte manuálně. Proč, když osmikvalt v útrobách je skutečný automat značky Aisin, nikoliv robotizovaný manuál či dvouspojka?

Výtky k chování „ručky“ ovšem rychle mizí, když se rozjedu. Automat řadí naprosto hladce a neznatelně, pokud jedete v klidu, a zvládá i řadit rychle, když plyn přišlápnete víc.

Má dost kvaltů na to, aby první tři mohly být krátké pro svižnější rozjezd, ale zároveň aby zvládal jezdit 160 km/h někde okolo dvou tisíc otáček. A zároveň se nesetkávám se situací, kdy by měl převodů moc a nevěděl, pro který se rozhodnout.

Přeci jen tu však je drobné minus – při ostřejší jízdě převodovka sama neumí řadit správně. Pokud zrychlujete, točí motor příliš vysoko, kde už to u dieselu nemá smysl. A když brzdíte před zatáčkou, nepodřadí na správný kvalt, a to ani ve sportovním režimu. Takže když pak na výjezdu ze zatáčky sešlápnete plyn, musíte čekat na podřazení, než se začne něco dít.

Chci tedy vzít řazení do svých rukou, ale ouha – pádla jsou umístěna na sloupku řízení, ne na volantu, a jsou tak malá, že na ně už v mírných zatáčkách prostě nedosáhnu a musím pouštět volant. A na voliči cvakat kvalty nejde.

K čemu je tedy tohle auto dobré? Budete se možná divit, ale k rychlé jízdě po okreskách a silnicích první třídy. Nikoliv ostré, prostě rychlé.

Můžete se tak poměrně rychle přesunovat na větší vzdálenosti i bez dálnic, ale je to zrádné ze dvou důvodů. Jednak, do zatáček vždycky musíte přibrzdit trochu víc, než si myslíte. A jednak máte dojem, že máte pod pravým kotníkem všechen výkon světa, ale při předjíždění zjistíte, že tomu tak opravdu není.

Tahle 308 paradoxně těží i z toho, že oproti hatchbacku s benzínovým motorem víc váží. Je totiž stabilnější a překvapivě dobře vyvážená. Z toho těží v zatáčkách, ve kterých je tak více sebejistá.

Stran spotřeby nečekejte žádné zázraky, za skoro tisíc testovacích kilometrů jsem skončil na 7,4 litrech na sto. Ovšem, pokud budete jezdit pomaleji, neměl by být problém se dostat k sedmi litrům.

Na poněkud zvláštní přístrojový štít jsem si zvykl poměrně rychle. Totiž, jeho umístění není jediná zvláštní věc. Všimněte si, že tachometr je cejchovaný v lichých desítkách, a že stupnice otáčkoměru roste protisměrně. Nejdéle jsem si však zvykal na to, jak daleko od sebe jednotlivé budíky jsou; tachometr je dost daleko od linie pohledu na silnici.

Mnohem víc mi vadilo něco jiného, a také se to týká palubní desky – ovládání klimatizace v displeji. Mají to takhle snad všechny současné peugeoty a citroëny a u všech je to naprosto špatně. V každém jiném autě totiž stačí jeden pohyb, abyste změnili teplotu, tady se na to musíte soustředit mnohem víc.

To znamená, že to více a na delší dobu odpoutává pozornost od řízení. A proč je to zejména tristní konkrétně v tomhle případě? Podívejte se na obrovské množství nevyužitého prostoru na středové konzoli pod displejem. Před faceliftem tu byla vedle neoznačeného knoflíku k ovládání hlasitosti aspoň mechanika na CD.

Největší část zmíněné zhruba tisícovky kilometrů jsem najel při dvou dlouhých přesunech z Prahy do Jeseníků a zpátky – a právě při nich 308 excelovala. Je k nim totiž dost pohodlná a zároveň dost rychlá, a masážní funkce sedaček – byť velmi jednoduchá ve srovnání s luxusními limuzínami – je příjemná.

Pokud tedy chcete slušně rychlé auto, které má velký kufr – s 660 litry předčí i octavii kombi – a se kterým můžete jezdit denně i na dlouhé vzdálenosti, ale které zároveň není příliš neohrabané ve městě a nepotkáte ho každý den, a zároveň překousnete ovládání klimatizace v displeji, díváte se na horkého kandidáta na nového obyvatele své garáže.