Test: Když chce malá Kia Picanto vypadat jako velká

Už jsme pomalu zapomněli, jaké to je, sednout si do miniauta. Zavření dveří musí nutně doprovázet naklonění do středu vozu, protože široká ramena (zvlášť v zimní bundě) jinak drcnou do rámu dveří, a ty se nedovřou. Posunutí sedadel na výšku 190 cm znamená pomalu přesednutí na sedadla zadní. Ale máme je rádi. Už dlouho jsme prostě neměli něco opravdu malého. Test ukázal, že je to škoda. Zapomínat na tahle auta bychom neměli.

Kia Picanto je moc krásné auto už v základní verzi. Jenže my měli nejnovější přírůstek do rodiny, který jsme obdrželi v této republice jako první, abychom mohli zjistit, jestli ta přidaná hodnota stojí za ty přidané peníze. Měli jsme verzi X-Line, která je takový pseudoterénním doplňkem. Ale moc pěkný doplňkem.

Základem je oplastování karoserie jako u všech vozidel podobného typu, jak je nabízí třeba konkurence z koncernu Volkswagen, PSA apod. Začíná na předním nárazníku, kde je černý spodek nárazníku, pokračuje to blatníky, prahy, až dozadu na zadní nárazník. Také jsou na bočních dveřích černé boční lišty. Auto má mlhovky, diodové denní svícení a projektorové světlomety (mimochodem svítí docela kvalitně). Mřížka chladiče má rámování, vzadu jsou pěkné dvojité koncovky výfuku, což je na tak malé auto trochu směšné. Ale budiž. Nedílnou součástí jsou šestnáctipalcová litá kola, která dávají autu největší díl elegance.

I v interiéru je spousta zajímavých věcí jako třeba zploštělý volant, hliníkové pedály nebo elektrické ovládání zrcátek.

Ovšem nejen vizuálně je auto změněné. To, co překvapí nejvíc, je zvednutí světlé výšky o 15 mm. Je to málo? Ano, je to málo, ale hlavě to bylo pekelně málo před zvednutím. Vždyť na autíčko do města i těch konečných 156 mm není žádná extrémní hodnota. I tak je třeba často kontrolovat obrubníky, jestli nejsou příliš vysoké.

Tohle auto jsme měli minulý týden, když naši republiku držely pod krkem největší mrazy. Provolali jsme slávu, že budeme mít miniaturní autíčko s malým vnitřním prostorem a benzínovým agregátem, který se rychle zahřeje, a my tedy budeme mít uvnitř brzy teplo. Jenže… Pod kapotou byl nejvýkonnější motor o objemu 1,0 litru, který má famózní výkon 100 koní při 4500 ot./min a točivý moment 175 N.m při 1500 ot./min. Jaké překvapení nás čekalo, když jsme zjistili, že těch ranních -12 °C je pro motor nepřekonatelnou překážkou k ohřevu při městském provozu.

Ano, na dálnici nebo i ustáleném provozu na rychlejší komunikaci se ohřeje, ale ve městě jsme museli zajet až do tunelu Blanka, aby teplota stoupla k bodu mrazu, aby teplota motoru (chvála technikům, že tu nechali teploměr na přístrojovce) vystoupala na provozní teplotu. Máme vyzkoušeno, že 18 km přes Prahu v klasickém provozu s poskakováním v kolonách v tuhých mrazech prostě nevytáhne teplotu z nejnižší polohy. Pomohl by třeba kartón u chladiče?

Jinak je motor skvělý společník, pokud člověk má rád rychlé proplétání uličkami měst. Nechá se snadno vytáčet ke 4000 ot./min (výš už to nemá smysl), je pružný a dostatečně výkonný. Ovšem hodnotit ho asi moc nemůžeme. Měl najeto sotva pár set kilometrů a ty zimy… Spotřeba byla dle palubního počítače 7,4 l na 100 km, což je opravdu hodně. Možná při zahřátí a dostatečném záběhu se sníží. Nevíme.

Každopádně u agregátu jsme zjistili jednu nepříjemnou věc. Tak nešťastné napovídání přeřazování rychlostí jsme snad ještě neviděli. Počítač dává pokyn k přeřazení třeba už pod 2000 otáček. Vzhledem k tomu, že převodovka je pětistupňová, tudíž má stupně poněkud odtažitější, po uposlechnutí nabídky spadnou otáčky až někam pod 1400 ot./min, což se projeví totálním úbytkem jakéhokoli výkonu a točivého momentu. Auto prostě zdechne a jen tak tak, že opravdu zcela nezhasne.

Na tomhle autě jsme si oprášili starou lásku k miniautům. Většina našich cest je totiž stejně spjata s Prahou. Picanto jsme před lety vyzkoušeli a zjistili, že to je opravdu jedno z nejlepších aut této kategorie. Ostatně to není tak těžké, když konkurence je tak mizerná. Ale to nic neubírá na kvalitách auta. Jede výborně. Rychlé reakce na volantu jsou znásobené malými rozměry, takže tam, kde s velkým autem musíte točit volantem jak v náklaďáku, tady stačí jen trocha a malý poloměr otáčení katapultuje auto do zatáčky. I v té zimě jsme hledali meze vozu. Jsou tam. Samozřejmě. V určité chvíli to už kola neudrží a jako první se utrhne záď. Jak to, když motor je vepředu? To bude asi tou jeho lehkostí.

Šestnáctipalcová kola jsou efektní, ale trochu znehodnocují jízdní komfort. Zvlášť na příčných prazích je to už dost cítit.

Skotačivá nátura auta mu vydrží vlastně ve všech jízdních režimech. Nakazí radostí řidiče i cestující. Stojí ta radost za 324 980 Kč? Je to trochu směšné, za tak malé auto tolik peněz, že? Ale podle nás, kdo je má a chce mít z auta radost, tak by o tomhle voze měl zapřemýšlet.