Test DS 3 Crossback: Žralok mezi kříženci

Automobilka DS vstoupila do nové éry už s modelem DS 7 Crossback. Luxusní divize francouzské skupiny PSA se již zcela oprostila od Citroënu, s nímž první modely sdílely i loga. Druhý zcela samostatný počin je opět SUV, tentokrát ale výrazně menší. Spadá do segmentu B, přímým konkurentem budiž takové BMW X2 či Audi Q2.

O menších crossoverech prémiových značek se často říká, že mají ke značce přivést nové zákazníky. Právě tohle Francouzi potřebují. DS 3 Crossback chce zaujmout zcela netradičním pojetím ještě zevrubněji než jeho otylejší sourozenec.

Sfoukněme to raději ihned. Nejspíš vás zaujme, že tohle auto na první pohled nemá kliky. A zájem je skutečně na místě, protože vyjížděcí kliky dveří jsou běžné spíše u aut podstatně dražších, má je třeba takový Range Rover Velar.

Na tuto funkci je vázaná celá logika zamykání a odemykání. Tak trochu jako u moderních Renaultů se auto odemyká už při vašem příchodu a zamyká se samo, když jste pár kroků od něj. To je doprovázeno právě zajetím či vyjetím klik. Zamknout ovšem můžete i zatlačením kliky.

Technická zajímavost, která je ovšem pouze pěknou maličkostí v kontrastu s tím, jak si designéři vyhráli s celkem. Nemám ve zvyku v testech příliš popisovat subjektivní věc jako design, ale sluší se dodat, že tohle auto naštěstí netrpí nemocí malých crossoverů.

Ty bývají na pohled úzké a vysoké, jenže „Déestrojka” staví na pěkně širokých rozchodech náprav a celkově působí svalnatě. Pěkná je také žraločí ploutev na boku, která odkazuje na předchůdce. Ten byl hatchbackem a zároveň dosud nejúspěšnějším autem mladé značky. Mimochodem, zvláštně tvarované světlomety mají poprvé u PSA funkci vykrývání okolního provozu.

Možná je to odvážné tvrzení, ale dle mého názoru má DS 3 Crossback co se kvality provedení a úrovně samotných materiálů interiér srovnatelný s luxusními limuzínami. K mému potěšení se Francouzi rozhodli nikoli ponižovat, ale následovat laťku, kterou si nastavili u DS7 Crossback. V testovaném voze sice byla nejvyšší úroveň celokoženého interiéru s perlovým prošíváním, ale luxusní pocit ve vás zanechá vnitřek kompletně. Vždyť se stačí podívat třeba na kožený a obšívaný střed volantu.

V nedávném testu Audi A1, které mimochodem stojí ještě větší peníze, jsem se právě na DS odkazoval s tím, že takto má vypadat interiér luxusního prcka. Skazky hospodských mudrců na téma francouzského a německého provedení tu tak nabírají zcela opačný směr.

Co se samotného designu týče, značka DS mě fascinuje tím, jak pracuje s tématem kosočtverce. V tomto útvaru je po interiéru i v grafice přístrojů ztvárněno úplně všechno, třeba i výdechy ventilace umístěné netradičně na dveřích. Až do takových detailů, jako jsou stropní lampičky. Ale i ovladače infotainmentu na palubní desce.

Na krásně zpracovaných sedadlech, která pracují s tématem řemínku od hodinek, si najdete řidičskou pozici, která sice zdaleka není ideální, ovšem v rámci crossoverů působí tak přirozeně, jak to jen kompaktní konstrukce dovoluje. Zadní pasažéři si místo pro kolena i hlavu najdou, ovšem zmíněná žraločí ploutev omezuje výhled.

Multimédia sdružují dvě obrazovky, kdežto ta hlavní na palubní desce má slušných 10,3 palců. Potěší rozlišením i nápaditou kosočtvercovou grafikou, jen například navigační podklady bych si představoval kvalitnější. Digitální přístrojovka je pak spíše pomenší, zato ji však doplňuje head-up displej na zvláštní skle.

Pak je tu hledisko ergonomie. Osobně mi ovládání oken na středovém tunelu, startování uprostřed a další speciality nevadí. Ovšem tlačítka vlevo od volantu jsou umístěna hodně nešťastně. Přitom jedním z nich je i vypínání funkce držení v pruhu. Tu musíte deaktivovat po každém nastartování a věřte mi, že to tak chcete, protože do řízení umí zasáhnout dost nevybíravě.

Zato pokud nastavíte asistent spolu s adaptivním tempomatem, vytvoříte si semi-autonomní řízení v té nejlepší kvalitě, která se vedením stopy a reakcemi opět rovná limuzínám.

Zatímco větší „sedmičkový” bratr má v rukávu skenování vozovky před sebou, DS 3 Crossback nabízí v podstatě běžnou kompaktní modulární platformu skupiny PSA. Na té staví třeba čerstvě nový Peugeot 208 a ještě čerstvější 2008.

Ovšem důležité je naladění podvozku, které se inženýrům od DS povedlo velmi dobře. Vůz má velká kola, která sice na sérii nerovností občas zakopnou, na druhou stranu po většině nedokonalostí tuzemských silnic se auto jen nese a především ani nečekáte, jak schopné je v zatáčkách.

Ani bych to vlastně od auta tohoto typu nechtěl, ale co se vyhýbacího manévru týče, chová se předvídatelně a působí velice mrštně, stejně jako v oblouku. Je tak pocitově velmi příjemné a bezpečné i v rychlém tempu.

Stále je to ale auto hlavně na pohodu, což dokresluje opět na tuto třídu nebývale špičkové odhlučnění od kol i aerodynamiky. Akustiku neruší ani tříválcová dvanáctistovka se 130 koni. Nové motory Puretech řadím mezi „lichokopytníky” mezi nejlepší agregáty a k dispozici je i výkonnější verze se 150 koni, kterou poznáte podle odlišných, výraznějších koncovek výfuku.

Už tato prostřední varianta ale propůjčuje crossoveru více než slušnou dynamiku, při ustálené jízdě je motor tichý, ozve se jen při prudší akceleraci z nižších otáček. Velmi dobře si rozumí s osmistupňovou samočinnou převodovkou od japonského Aisin. Poctivá, plynulá a rychlá skříň s hydrodynamickým měničem je v tomto segmentu příjemnou anomálií. I díky vysokému počtu stupňů se spotřebu daří dlouhodobě tlačit pod sedm litrů v kombinovaném režimu.

S cenovkou blížící se milionu korun by bylo velmi snadné DS 3 Crossback sundat se slovy „tříválcový Citroën za mega”. Jenže věřte mi, že by to bylo hodně nefér. Každým kouskem svého já tohle auto ukazuje, že je něčím lepším. Francouzi si díky odloučení od Citroënu mohli dovolit opravdovou avantgardu a já jsem rád, že taková odvážně tvarovaná a pojatá auta vznikají.

Tohle auto má naprosto exkluzivně zpracovaný interiér a celkovým pojetím vás luxusem doslova umlátí jako kabelka z toho nejdražšího butiku z pařížské ulice. Navíc Déestrojka funguje prostě i jako dopravní prostředek. Má skvěle naladěný podvozek a jeden z nejlepších malých motorů s převodovkou na trhu.

A pokud se obloukem vrátím k té ceně - konkurence je při porovnání výbavy i podstatně dražší, a jako u Luis Vuittona si u ní nepřipadáte. Že mě tahle módní fintilka štvala jen utopeným tlačítkem pro vypínání držení v pruhu nebo prostou grafikou a pomalým načítáním mapových podkladů? To je vlastně skvělé vysvědčení.