Test Citroënu Spacetourer: Takhle to má být

Tedy nejen ve Francii. Tahle dodávka je totiž společným dílem PSA a Toyoty. Opět. Ale nemusíme se škaredit, vždyť tahle spolupráce fungovala, funguje a fungovat bude. Je to perfektní systém sdílení technologií a práce mezi automobilkami. A i tady vyšla velmi dobře.

Auto, o kterém vám teď budeme vyprávět, je v nabídce velmi krátce. Ale jeho konfigurace je opravdu bohatá, jak se na auto téhle velikosti sluší. Můžete si objednat vůz v krátké (XS), střední (M) i dlouhé verzi (XL).

Uvnitř se může usadit klidně osm cestujících. Podle délky pak bude samozřejmě i prostor pro zavazadla. A bojíte se vjet s velkým mikrobusem do podzemních garáží? Tady nemusíte. Auto má 1,9 m na výšku, takže se vejde všude. Pohoda. O tomhle opravdu někdo přemýšlel.

Design auta je celkem příjemný. Na francouzskou značku je to až nezvykle usedlý styl. Vždyť to srovnejte s novým picassem nebo cactusem (pro méně znalé, to jsou názvy aut). Přední část je velmi povedená. Boční už nás tak neohromuje.

Možná by bylo dobré tu ohromnou plochu plechů něčím rozdělit. Takhle je tam vidět každá prohlubeň od toho, když někdo na vedlejším parkovacím stání otevírá dveře stylem, „uhni, teď jsem tu já“. Naše auto v tmavě šedivé mělo takové znamení už při převzetí a bylo to vidět opravdu na dálku. Boční pohled odhalí ještě jednu zvláštnost. Otevíratelná jsou jen přední okna. Vzadu už se všichni musí spoléhat jen na nucené větrání.

Zadní partie je taková normální. Jediný problém vidíme v madle na otevírání, které je hodně u hrany víka, tudíž dost nízko. Tohle ale možná zase bude vyhovovat někomu s menším vzrůstem, což my se 190 cm nejsme.

Tak jak je auto na pomezí MPV a minivanu zvenčí, stejně se to projevuje i uvnitř. Například sedadla jsou posazena tradičně vysoko, nastupuje se na ně pěkně nahoru, ale nad hlavou zase není tolik místa jako v minivanu. Vadí to ale někomu? Popravdě nám ne. Vozit nad hlavou kubíky prostoru, které nikdy nevyužijeme a které jen zvyšují čelní odpor vzduchu, nám nechybí.

Prostornost je ale jinak velmi dobrá. Přední sedadla mají napříč opravdu velkorysý prostor, a dokonce bychom ocenili i loketní opěrku vlevo od řidiče, protože opřít se o dveře bylo i pro nás dost daleko, a navíc i vysoko. Je tu sice super plochá část, která přímo k odložení ruky vybízí, ale bohužel pohodlné to není.

Přístrojová deska je vynikající. Vše je přesně tam, kde má být, a navíc je tu citelný posun k lepším materiálům i designu. Centrální displej infotainmentu je dobře čitelný, má ideální tlačítka na jakékoli ovládání i dotykové povely zvládá rychle. Přístroje za volantem jsou naprosto dostačující.

Přihrádka pro mobil pod klimatizací je tak akorát. Jen těch přihrádek mohlo být o trochu víc – třeba na drobnosti, jako jsou mince do parkovacích automatů, na lístky z nich apod.

Co nás trochu zaráží, je trojjedinost celého designu. Když budeme obezřetně sledovat jednotlivé části přístrojovky, poznáme, že třeba klimatizace je z nejnovějších osobních aut (super lícování, luxusní plasty i design). Přístrojovka jako celek pak připomíná to, co bylo doteď na trhu, a nakonec drobnosti, jako je ovládání tempomatu, nás doprovázejí u vozů PSA už pěknou řádku let. Po pravdě už ani nepamatujeme, že by to někdy bylo jiné. Škoda. V detailech se pozná dokonalost.

Výbava je podobná jakémukoliv osobáku. Můžete mít třeba head-up displej, kamerový systém snímající okolí, adaptivní tempomat…

Zadní sedadla nejsou tak široká, jak bychom čekali. Omezena jsou totiž schůdky po obou stranách. Ale zkusili jsme sem dát tři dětské sedačky vedle sebe a vejdou se. Pravda, nesmí být příliš široké, ale jde to. Důležité pro ty, kteří přemýšlejí o autě pro hromadu dětí, je to, že všechny sedačky mají své ISOfixy, což u mnohých rádoby sedmisedadlových vozů s výklopnou poslední řadou není.

Sklápění sedadel ale není tak úplně jednoduché. Na straně pravé to ještě jde. U podlahy je velká červená páka, kterou se odklopí celé sedadlo, a pokud chcete jen opěradlo, je tu taková malá nevýrazná páčka v kloubu. Jenže z druhé strany se tahle páčka přemístila doprostřed opěradla, ale protože sklápění je v poměru 1 : 2, je to pekelně daleko.

Zavazadelník je samozřejmě rozdílný podle toho, jak dlouhá karoserie je a jestli tam je i třetí (nebo i druhá) řada sedadel. Ta nejmenší hodnota je 280 litrů u verze XS za třetí řadou sedadel. Ta největší je 4554 l u XL bez obou zadních řad a s naložením až po strop.

Náš vůz byl vybaven dvoulitrovým turbodieselem o výkonu 110 kW. V nabídce je ještě šestnáctistovka s 85 kW a dvoulitr se 130 kW. Naše varianta se zdá být tou zlatou střední cestou. Vůz jsme vyzkoušeli jak v nenaloženém stavu, tak i pěkně nacpaném. Obě varianty zvládl motor bez problémů.

Je cítit, že agregát má 370 Nm, což je dost. V nižších otáčkách občas chybí síla a musí se na ni čekat k 1700 otáčkám. Agregát je v interiéru slyšet v mezích normy, o to víc se pak projevuje aerodynamický hluk a valení zimních pneumatik. Spotřeba motoru se ustálila na hodnotě osm litrů na 100 km.

Převodovka je šestistupňová manuální. Oceňujeme vhodně seskládané stupně, horší je to s tvarem řadicí páky, která nám prostě do ruky za ten týden testů nesedla. Je dost daleko, je příliš velká, hranatá… Prostě jsme už zažili lepší.

Pohon jedné nápravy u našeho auta může být za příplatek změněn i na 4x4, a to úpravou firmy Dangler.

Cenově je na tom spacetourer trochu lépe než třeba VW Multivan, ale z levného kraje také není. Ta nejnižší cena je 816 750 Kč za verzi XS s 1.6 HDi ve výbavě Feel. Tahle výbava se přehoupne přes milión až v poslední největší verzi XL s nejsilnějším dvoulitrem. To výbava Shine začíná těsně pod miliónem a pak už všechno tuhle cifru překračuje.