Test Citroënu C3 Elle: Slabé, ale nečekaně zábavné městské autíčko

Mám rád malá a zajímavá auta. Bohužel, je jich jako šafránu, ale Citroën C3 k nim patří. Jen se podívejte, jak vypadá – na přídi je tolik světel, že by se C3 nemusela stydět ani vedle kamionu, ověšeného lampičkami jako vánoční stromeček, kusy plastu po stranách autu zvláštně sedí a celá vypadá jako crossover, i když jím není.

C3 jsme v testu už měli, když byla třetí generace nová. Tentokrát jsem dostal edici Elle, která vznikla ve spolupráci se stejnojmenným dámským magazínem. Přínosy ale oceníte, jen pokud máte rádi růžovou.

Této barvy tu možná není moc, ale zároveň před ní není úniku. Naskočte dovnitř a jednou z prvních věcí, kterých si všimnete, bude tlustá růžová linka kolem palubní desky. Zajímavější však je potah uvnitř – měkké látkové čalounění palubní desky je možná spíš dekorace než funkční prvek, ale rozhodně vypadá dobře.

Na druhém místě si všimnete věci mnohem důležitější – kouzelně měkkých sedaček. Boční vedení je pro ostré řezání zatáček zoufale nedostatečné a sedák je na můj vkus trochu krátký, ale skutečně měkké sedačky jsou dnes v automobilovém světě opravdová vzácnost.

Marně hledám detail, který se mi v kabině po vzhledové stránce nelíbí. Madla dveří, která působí jako kožená držadla kufru, jsou perfektní, hlavice řadicí páky je nenuceně elegantní a dekorativní obdélníčky výdechů ventilace jsou naprosto zbytečné, ale patří k detailům, díky kterým tenhle interiér nevypadá jako všechny ostatní.

Ovšem když dojde na funkčnost, je to trochu horší. Madla dveří jsou tvrdá a to na řidičových dveřích mě tlačilo do stehna. Ale překousl bych to; odkládací schránka pod minimalistickou středovou konzolí je horší, protože tlačí do kolene vpravdě extrémně.

Ergonomickým faux pas je ale něco jiného – centrální displej. Jistě, design jeho samotného i infotainmentu uvnitř je fajn, umí Android Auto a reaguje rychle, jenže se v něm ovládá úplně všechno, včetně klimatizace. To znamená, že jednoduchá změna teploty je úkonem, který zabere mnohem víc času a pozornosti řidiče, než by bylo nutné.

Testovaná C3 má poměrně zajímavou specifikaci výbavy. Předně nemá start-stop, což je v dnešní době naprosto unikátní. Úplně stejně unikátní je ale cyklovač stěračů bez možnosti regulace rychlosti cyklu. Ve výbavě je hlídač jízdních pruhů, ale už nikoliv automatické rozsvěcení světel ve tmě.

A to je trochu problém. U svých aut bez denního svícení jsem zvyklý, že musím vždycky manuálně zapnout světla po startu, a ta zůstávají zapnutá pořád. Když ale jezdím půjčenými testovacími auty, snad všechna, která jsem dosud měl tu čest řídit, měla automatické rozsvěcení světel ve tmě.

V C3 se ale samo zapne jen denní svícení, takže musíte myslet na to, že při vjezdu do tunelu nebo v dešti je nutné rozsvítit manuálně. Fajn je, že v přístrojovém štítu jsou zvlášť kontrolky pro obrysová i potkávací světla, ale pro méně pozorné bude matoucí, že budíky jsou podsvícené pořád.

Přístrojový štít si zaslouží ještě jednu... no možná ne výtku, ale rozhodně připomínku. Displej v jeho středu pořád zobrazuje rychlost. Na jednu stranu je to fajn, číslo je velké a dobře čitelné, ale analogový tachometr je v takovém případě skoro zbytečný. A že by se pod otáčkoměr vešel ještě teploměr oleje, snad zmiňovat nemusím.

C3 jsem dostal s tříválcem PureTech o objemu 1,2 litru a výkonu 82 koní; tato verze motoru není přeplňovaná. A navíc má jen pětistupňovou převodovku. Takže to bude buď pomalé, anebo to bude mít tak krátké kvalty, že dálniční jízda bude sotva možná, říkáte si?

V dnešní době honu za co nejnižší normovanou spotřebou by se dalo čekat dlouhé zpřevodování, ale opak je pravdou. Při 130 na dálnici točí tenhle motor zhruba 3 800 otáček, což je opravdu hodně jak z hlediska spotřeby, tak i hluku.

Zároveň je motor na takovéhle rychlosti příliš slabý. Nad 140 km/h bojujete o každý kilometr a o moc víc než 150 km/h není příjemné jezdit, protože je vůz neposedný a velmi citlivý na boční vítr. Zkrátka, tohle auto na dálnice nepatří.

Ve městě je jeho agilita mnohem lepší. Pořád samozřejmě nestačí plyn lechtat, musíte na něj řádně šlapat, abyste se slušně hýbali. Proplétaní se městským provozem však je v tomhle autě zvláštním způsobem zábavné.

Vyrazíte-li na okresky, ukáže C3 zejména, jak je měkká. Zdráhám se však říci pohodlná; sedačky jsou moc fajn, ale podvozek, byť měkký, přenáší do karoserie ostré nerovnosti, protože není dost rychlý. Je velmi zvláštní pocit vnímat rány rukama a nohama, ale nikoliv pozadím či trupem; tam je filtruje sedačka.

Právě na rozbitých a zvlněných okreskách mě však tohle auto baví nejvíc – a ne jako jednooký král mezi slepými, opravdu se za jeho volantem bavím. Jeho houpavost v kombinaci s faktem, že si rychlost musíte kvůli slabému motoru zasloužit, mi na tváři dokáže spolehlivě vykouzlit velmi široký úsměv.

Každá zatáčka je dobrodružstvím, a nikoliv jen pro to, že boční vedení sedaček je zoufale nedostatečné. Každý terénní zlom znamená zhoupnutí auta, a když byl navíc v zatáčce, i jeho zavlnění, které připomínalo, že řídíte, že se pouze nevezete a netočíte volantem.

Tážete-li se na spotřebu, nepotěším vás – výsledná hodnota 7,3 litru na sto je na 82 koní vážně tristní. Jistě, můžete jezdit pomaleji než já, a o něco ji srazíte. Jenže takhle vysoké číslo je výsledkem zejména faktu, že motor musíte pro svižnou jízdu ždímat.

Závěrem musím zmínit, že ani přes nevelké vnější rozměry auta – na délku měří jen těsně pod čtyři metry – nejsou zadní sedačky příliš stísněné, a i kufr je na svou třídu použitelný. Trochu laciné plato a vysokou nakládací hranu jsem ochoten mu odpustit.

Problém ale mám s pochopením zadních světel. Velká horní část je pouze obrysovým světlem, není třeba rozdělená na dvě půlky s tím, že ta horní by byla i brzdou. Brzdová světla jsou v dolních rozích tam, kde by jeden čekal mlhovky.

Nebo větší blinkr, který takhle není moc dobře vidět, protože je malý. Nevím, co za takovýmto designem světel stojí, výrobní náklady to ušetřit snad ani nemohlo, ale vadí mi to – byť jsem si vědom, že jsem na světě možná sám, kdo takovéhle detaily zkoumá.

Nechme stranou debatu o autíčku pro holky, C3 je, až na detaily, docela povedené městské auto. Je malé, je odlišné, je neposedné a svým způsobem rošťácké a nestydí se za to; ba co víc, dává to na odiv jako přednost. Pokud od svého nového povozu do města hledáte právě takovéto kvality, věnujte C3 pozornost. Připlaťte ale za silnější motor.