Test Citroënu Berlingo 1,5 BlueHDi 130: Rodinné auto pro fanoušky dodávek

Krabicoidní vzhled tu samozřejmě pochází z dodávky, některé detaily, jako oplastování boků, ale jsou nápady z osobních Citroënů. A třebaže je Berlingo po technické stránce shodné s Peugeotem Partner, jeho příď se mi líbí mnohem víc. Mimochodem, od minulé generace se novinka liší přední částí podlahy, která je z modulární platformy EMP2, kdežto od B-sloupku jde technicky v podstatě o důkladný facelift.

Další výhodou základu v dodávce jsou posuvné dveře na bocích. Mají elektricky ovládanou dětskou pojistku, roletky a elektricky stahovací okna jako v osobním autě. A na zadní sedačky je skrz ně perfektní přístup i s velmi omezeným prostorem vedle vozu.

Zadní sedačky jsou dělené na tři stejné části, které můžete sklápět zcela zvlášť a jež se složí zhruba do roviny s podlahou kufru. Prostoru je tu dost ve všech směrech, i když tři chlapi to budou mít vzadu opravdu natěsno co do šířky v oblasti ramen. S pohodlím to je o něco horší, příjemná pozice se hledá těžko a polstrování je poměrně tvrdé.

Vpředu to je o dost lepší. Sedí se vysoko, takže máte dobrý výhled z vozu i přes neuvěřitelně tlusté A-sloupky. Vadí mi ale příliš blízko umístěné pedály, sedím tu skoro jak na židli.

Tím spíš, že nesedím až nad předními koly, takže pocit z řízení Berlinga stejně jako u konkurentů postrádá jakousi svébytnost větší dodávky. Výhodou je, že si nemusíte tolik najíždět při odbočování. Rovnou zmíním překvapivě malý poloměr otáčení, který je ve městě příjemný.

Loketní opěrky vpředu - ta na dveřní výplni i ta sklopná, uchycena na opěradle, mají naprosto perfektní pozici. Takhle příjemně jsem si lokty neodložil, ani nepamatuji.

V kabině mě také překvapilo množství výbavy, z níž mi některé prvky přijdou na danou třídu auta až zbytečné, např. bezklíčový přístup a start. V dodávce? Proč? Taky nechápu, proč vyhřívání řidičovy sedačky není možné zapnout hned po startu motoru, kdy je to nejvíc potřeba, ale až po chvíli. A proč je tlačítko vyhřívání spolujezdcovy sedačky umístěné tak, že není vidět, dokud ho cíleně nehledáte na boku sedačky až u podlahy.

Příjemný je naopak head-up displej, ale vadí mi, že se na něm rychlost nemění po jedné, nýbrž klidně po pěti, sedmi kilometrech v hodině, když prudce přidávám nebo brzdím. A panel ovládání klimatizace je sice utopený, ale aspoň tu je vlastní panel, nemusíte klimu ovládat přes dotykový displej, jako v ostatních produktech skupiny PSA.

Řadím za jedna pákou umístěnou velmi příjemně po ruce a rozjíždím se. Reakce na plynový pedál je obstojná na to, že pod kapotou pracuje dieselový motor, jen je třeba si dát pozor na tužší spojkový pedál. Přemýšlím, proč tu vůbec je manuální převodovka, když v dodávce nemá radost z řazení vlastníma rukama snad nikdo.

Pod kapotou pracuje 130 koní a 300 N.m, což není nijak moc, ani když jedete s prázdným autem, a zrychlení na stovku 10,5 s tomu odpovídá. Dodávka nemá závodit, slyším vás říkat. Ale dodávka má vozit náklad, resp. v tomto případě lidi, a tahat přívěs, a na to potřebuje spíš velký točivý moment, než výkon.

Berlingo s tímto motorem standardně váží 1 505 kg a užitečná hmotnost je 615 kg, což není zas tolik. Když ale připojíte přívěs, který může vážit až 1 500 kg, jste na dostřel dvěma tunám posádky a nákladu - podle toho, kolik bude vážit přívěs samotný. A to není špatné.

Samozřejmě, nebudete pak jezdit za 4,4 litru nafty v kombinaci, jak říká katalog. To jsem zdaleka nezvládl, ani když jsem byl v autě sám - na konci testovacího týdne svítilo na displeji 7,3 l/100 km. Pravda, většinu času jsem jezdil v městském provozu, ale sám.

Pozice za volantem, motor, řazení, zkrátka všechno mi tu neustále připomíná, že tohle auto nebylo stvořeno pro nějaké dovádění v zatáčkách. Stačí vzít svižněji křižovatku ve městě a držíte se, čeho můžete, abyste po interiéru nelítali jak hadr na holi.

Ještě víc to je znát v kufru, který je dost velký - 597 litrů v základu a 2 126 litrů, když sklopíte zadní sedačky a naložíte ho po strop - ale nemá ani háčky na tašky, natož nějaký organizační systém. Věci tak uvnitř létají ze strany na stranu snad pořád.

A ne že by to v jiném, podobně velkém kufru nedělaly, ale tady to je opravdu dobře slyšet. Karoserie je obecně dost hlučná. Na nerovnostech, a zejména na dlažebních kostkách, to tu chrastí jako… nu, jako v dodávce.

Když už jsme u prostorů pro náklad, musím zmínit pár detailů. Otvírací sklo pátého čela je praktické, stejně jako stropní schránka na lehké věci, která je přístupná z kabiny i zezadu auta. A dlouhá přihrádka s průsvitným dnem pod stropem vozu je fajn třeba na odložení čepice, ale musíte si na ni zvyknout - já jsem pořád hledal čepici na sedačkách a divil jsem se, že tam není.

Chcete jasný závěr: koupit, nebo nekoupit? Hledáte-li prostornost a praktičnost za slušnou cenu, Berlingo bude dobrá volba. Ve výbavě Shine za 635 tisíc je všechno, co člověk může skutečně potřebovat, včetně podpory Androidu Auto a couvacích senzorů. Připlatil bych snad jen tři tisíce za rezervní kolo.

Berlingo se pro svou cílovku stalo synonymem skloubení potřeb řemeslníka či podnikatele s náročnými požadavky na vnitřní prostor, který navíc perfektně slouží i rodině. A nová generace v tomto osobně-užitkovém trendu náramně pokračuje.

Na světě jsou pak samozřejmě i neužitková auta, která jsou v neděli povyražením řidiči a v pondělí drožkou rodině, a nemusí stát miliony, což ukazuje třeba nedávný test Mazdy 6. [celá zpráva]