Test BMW 750i xDrive: Je radost ho řídit

Na tuhle elegantní modrou dámu jsem se vážně těšil, i když jsem ještě nevěděl, kam ji vzít, a vlastně ani co pořádně čekat. BMW staví na tom, že je radost je řídit, ale nebude na to „sedma” příliš velká, neohrabaná, na vzduchovém podvozku nejistá?

Vpravdě, vzduchový podvozek není k ostré jízdě zrovna vhodný, na ocelových pružinách a třeba nějakých magnetoreologických tlumičích, aby se dala nastavovat tuhost, bych se za volantem cítil jistěji. Ovšem, možná to je rukama.

Ve srovnání s Rollsem Dawn [celý článek] nebo třeba s Mercedesem S 560 cabrio [celý článek] zvládá podvozek řady 7 svižnou jízdu mnohem lépe. Pořád může být houpavý a pohodlný, ale když vezmete zatáčku ostřeji, podrží, a to díky kouzelnému tlačítku „Adaptive”.

Po jeho zmáčknutí se auto přizpůsobuje vám - nikoliv vy jemu, jako v režimech Sport či Comfort. Kdyby bylo po mém, přepínač režimů bych úplně zrušil a právě adaptivní nastavení nechal standardem.

Sedmičce je v podstatě jedno, po čem jede - je pohodlná na hladké dálnici (samozřejmě), ale i na rozbité středočeské okresce. Houpe se jako bárka na terénních vlnách, ale přitom působí sebejistě.

Jediným ne zrovna ideálním detailem jsou pneumatiky - 20” kola byla obuta do slupek tak tenkých, že jsem o ně měl v každé díře strach. Devatenáctky by byly pohodlnější, praktičtější i odolnější.

O pohodlí jde v řadě 7 především, i když se to snaží maskovat M-paketem. Podívejte se na zadní sedačky - jsou nejen vyhřívané, ale i ventilované a mají masážní funkci se spoustou programů. A také je můžete elektricky nastavovat včetně bederní a hlavové opěrky, která má na sobě dokonce polštářek.

K ovládání můžete použít tlačítka na středové loketní opěrce, ale co byste to byli za pana továrníka, kdybyste ke v podstatě všem funkcím auta neměli tablet. To, co trůní v konci loketní opěrky, totiž není displej, nýbrž vyjímatelný tablet, pomocí něhož lze i zvenčí auta ovládat všechny sedačky kromě řidičovy.

A taky navigaci, rádio nebo roletky oken, a když vás hraní si s autem omrzí, můžete se pomocí tohoto tabletu připojit k internetu a třeba brouzdat po sociálních médiích. Seštelování sedaček tak, aby hezky vypadaly pro fotografie, tedy nikdy nebylo jednodušší. A pasažéři vzadu mají postaráno o zábavu na dost dlouho.

S lehkým úsměvem na rtech, že se „moje” auto líbí i zbytku posádky, ukrajuji kilometry po středočeských silnicích velmi různorodé kvality. Kdykoliv přišlápnu plyn jen trošku víc, auto si lehce zabublá a dá tak příjemně znát, že pod kapotou nepracuje žádná vyžle, ale plnotučný osmiválec.

A nenuceně pošle ručičku tachometru o pár dílků stupnice výš. Už dříve jsem psal o tom, jak snadné je dostat se v tomhle autě na rychlosti, při které vám i na dálnici hrozí pokuta - 150 km/h můžete mít na tachometru do deseti vteřin. [celá zpráva]

Jenže taky nemusíte. Můžete plyn jen tak lechtat, nechat motor se válet těsně nad volnoběhem a plout po silnici stovkou. A když přijde nutnost předjet pomalejšího, probudit osmiválec z dřímoty je otázkou nevelkého pohybu pravého kotníku. Na vysokém výkonu je totiž skvělé právě to, že ho nemusíte používat, ale že ho máte k dispozici, když je třeba.

A co na to spotřeba? Když jsem zkoušel zrychlení, možná jste si všimli čísla lehce nad čtrnáctkou. Za celý týden jsem ujel něco přes 500 km a většinou rychle, ale relativně v klidu. Když jsem vůz vracel, spotřeba tak vysoká nebyla, skončila na akceptovatelných 11,6 litrech na sto.

Jasně, pro sebe bych si sedmu naspecifikoval jinak - zvolil bych tmavší barvu a menší kola. Osmiválec by ale pod kapotou nutně zůstal. I přes hromadu hračiček včetně termokamery pro noční vidění, i přes schopnost téměř autonomní jízdy, dokud nedáte blinkr a dokud je před vámi auto, to totiž byl právě motor, který mě na 750i fascinoval a bavil nejvíc.

Abych tedy odpověděl na otázku, jestli i pro superluxusní, lehce přes 5 metrů dlouhý a téměř 2 tuny těžký sedan platí, že je radost ho řídit - ano, je, a ohromná. Byť možná trochu jinak, než si leckdo představuje.