Test BMW 320d xDrive: Podvozek i spotřeba na výbornou, ale něco to kazí

„Trojku” přebírám v šedohnědé barvě, do které musí svítit slunce, aby byla zajímavá. Předním světlům pořád nepřicházím dost dobře na chuť, tak aspoň doufám, že budou v noci hezky svítit. A nesedí mi ani zadní světla - nejsou hezká ani vypnutá, ani svítící, mají jen jednu mlhovku, neuvěřitelně plýtvají místem a ani se to nesnaží zakrýt matným sklíčkem.

Kroutím hlavou a nastupuji dovnitř. Světlé interiéry mám rád, a ty v BMW vždycky bývaly pohodlné, byť v řadě 3 vždy trochu těsné - vážně to není velké auto. A to platí i v tomto případě - oproti pětce tu je opravdu podstatně méně místa, ale ani se svými rozměry si tu nepřijdu stísněně.

Sedačka řidiče má trochu příliš úzké opěradlo, ale tělo drží hezky. Horší je, že v horní části zad je opěradlo příliš vzadu a nemůžu si ho přiklopit, jako ve větších BMW. Spolu s poměrně tvrdým čalouněním tak tahle sedačka rozhodně patří k těm nejméně pohodlným, ve kterých jsem letos seděl.

Interiér má spoustu dalších věcí, které stojí za zmínku. Je samozřejmě evolucí starších verzí, ovšem nejsem si jist, zda se BMW vydalo správným směrem. Třeba tlačítka, zejména na středovém tunelu kolem voliče, jsou tvrdší a prstům méně pohodlná. Jejich funkce je ale pořád stejná, stejně dobrá, logická a intuitivní.

Nový je také palubní elektronický systém, sdružující head-up displej, digitální přístrojový štít a centrální displej infotainmentu. Na tom posledním si můžete pomocí „widgetů” vybrat, co a kdy chcete vidět. A chválím jednoduchou regulaci jasu všech tří displejů pomocí kolečka pod volantem.

Bohužel, to je tak všechno. Head-up displej už nezobrazuje rychlost nastavenou v tempomatu, dozvíte se ji jen v budících. A ty už nejsou „zakotvené” fyzickými obručemi, jak to bývalo, ale potenciál displeje je tu zoufale nevyužitý. Rychloměr a otáčkoměr jsou vždy na svých místech a uživatelské volby jsou tři - zda zobrazit rychlost i v mílích za hodinu, zda uprostřed displeje ukázat mapu (nebo nic) a co ukázat z palubního počítače. Nic víc.

Jiskřička naděje mi svitla, když jsem v možnostech palubního počítače viděl ukazatele aktuálního výkonu a točivého momentu - když tu je tohle, snad tu bude i teplota oleje, když ji centrální displej zobrazit umí. Ovšem marně, a tak jsem celý týden jezdil s údaji o spotřebě.

Abych ale jen nehanil, vrátím se k mapě uprostřed displeje. Ta má za všech okolností poměrně velké měřítko, takže situaci před sebou vidíte velmi přehledně, ať už vás navigace někam vede, či nikoliv.

Navigační systém má obrovskou výhodu ve špičkových datech o dopravě. Nejenže zná hustotu dopravy, ale také např. na řadě míst ví, kdy a kde skončí zákaz předjíždění, a předem vás na to upozorní. Ovšem, tuhle mě vedla zbytečně oklikou, tamhle do zákazu vjezdu, onde do místa, kam se auto fyzicky nevešlo.

Na co si stěžovat naopak nemůžu, je motor. Zní jako čtyřválcový diesel, ale člověka to otravuje, jen když stáhne okna. Jindy je utlumení motoru na vynikající úrovni, nekonají se žádné vibrace ani dunění.

Z principu věci zaujme nejvíc svým zátahem v nižších rychlostech a okolo 120 km/h už to není až tak slavné. Ani na dálnici ale výkon vyloženě nechybí; motor nepatří k nejsilnějším, ale strádat tu nebudete, a to ani když naložíte další tři lidi, a průměrná spotřeba 6,6 litru na sto za cca 520 km svižné jízdy je velmi příjemná.

Skutečné eso v rukávu je však o kousek níž - podvozek. 320d xDrive rozhodně není sportovní verze řady 3, ale jezdí naprosto perfektně. Díky orientaci a umístění motoru nepůsobí v zatáčkách těžkopádně, ba naopak, zbožňuje je.

A já si za jeho volantem znovu uvědomuji, co znamená to modrobílé logo na nose auta střední třídy - božské chování v zatáčkách. Pokud vám někdo bude říkat, že BMW už nejsou, co bývala, posaďte ho do nové trojky - oproti té minulé je v zatáčkách o pořádný kus lepší, jak ostatně zjistil i kolega v testu benzínové verze.

Ta „moje” dieselová k tomu ale potřebuje jeden drobný detail - přepnout do režimu Sport, i když jedete pro rohlíky. Podvozek není o tolik tužší, ale působí mnohem více sebejistě a okamžitě v něj mám důvěru. A hlavně, převodovka zbytečně nekvaltuje v honu za co nejnižší spotřebou.

Zmizela i nevýhoda starší verze digitálních budíků, které ve Sportu smazaly všechna čísla ze stupnice; tady zůstávají. Drobnou nevýhodou budiž, že vůz startuje vždy v Comfortu, protože ve Sportu je napevno vypnutý start-stop. A aby mohl být započítán do testu spotřeby, musí to být standardní prvek - standardně aktivní při nastartování auta.

Stejně, jako je trojka na okreskách perfektní, na dálnici to až taková hitparáda není. Zkoušel jsem různé rychlosti, různé jízdní režimy, dokonce jsem zkontroloval i tlak pneumatik, ale pořád byl vůz podivně neklidný. Nic strašného, žádná felicie, samozřejmě, ale na sedan s rozvorem náprav přes 2,8 metru bych si představoval trochu pohodovější dálniční jízdu.

Opravdu rád bych napsal, že výborný podvozek a slušná spotřeba smázly veškeré výhrady, které k 320d mám, a že výborné odhlučnění kabiny je příjemný bonus. Jenže nejen okreskami živ je cestovatel a v mých cestách se dálnice vyskytují dost často.

Na téměř zbytečný displej místo budíků bych si asi zvykl. Pořád mi ale vadí chod tlačítek v interiéru a zadní světla. Hlavní důvod, proč musím za sebe říci téhle trojce ne, jsou ovšem přední opěradla. I přes dokonalost v zatáčkách.

Na druhou stranu to znamená, že pokud vám sedačky budou vyhovovat a nad tlačítky a zadními světly mávnete rukou, máte před sebou perfektní všestranné auto, které umí být svižné a zároveň jezdit „za málo”.