Článek
Moje zkouška Outlanderu PHEV byla jen velmi krátká, ale kromě asfaltu zahrnovala i to, kvůli čemu řada českých motoristů volí pohon všech kol – uježděný i hluboký sníh.
Po vzhledové stránce na Outlanderu modelového roku 2019 není nic moc nového, posledním velkým faceliftem prošla jeho třetí generace v roce 2015 a od té doby byly změny jen dílčí. Na vůz se ale velmi dobře dívá, design úspěšně maskuje, že současná třetí generace je na trhu už od roku 2013.
V kabině působí Outlander víc jako offroad než jako městský crossover, byť světlá výška 190 cm není zas tolik. Sedím vysoko v sedačce bez výrazného bočního vedení, před sebou mám mohutnou palubní desku se vzpřímenou středovou konzolí a o kousek dál vidím téměř celou kapotu.
Je tu ale dostatek místa, a to i v druhé řadě sedadel. Kufr má v pětimístné konfiguraci na pohled nevalných 463 litrů, ale po sklopení jednoho opěradla tu strkám lyže rovně a se slušnou rezervou, nemusím je ukládat šikmo.
Trochu mi vadí umístění tlačítka P u voliče převodovky – je před ním a obtížně se na něj dosahuje. Také mi nesedí, jak hluboko dole je volič v autě umístěný a jak daleko vzadu jsou na středovém tunelu tlačítka k vyhřívání sedaček.
Elektro-čtyřkolka dokáže hodit zádí
Za co jsem naopak vděčný, jsou tlačítka k ovládání pohonného ústrojí. Můžu si navolit, zda budu baterii primárně dobíjet, udržovat kapacitu nebo jestli pojedu na elektřinu. Ale protože mám na zasněženém parkovišti trochu místa, elektřinu nechávám elektřinou, přepínám čtyřkolku do režimu Lock a vypínám stabilizaci.
Plug-in-hybridní Outlander pohání zadní kola elektromotorem. Je tedy de iure čtyřkolkou, ale sílu vpředu napříč umístěného 2,4l benzinového čtyřválce, kterému pomáhá 82k elektromotor, na zadní kola poslat neumí, nemá kardanovou hřídel. Vzadu pracuje elektromotor o výkonu 95 koní a 195 N.m.
S tímto principem pohonu není jediný, podobně na tom je také např. Toyota RAV4, testovaná nedávno. Její zadní elektromotor je výrazně slabší, ale stačí k tomu, aby se dala do pohybu. Dokáže tedy silnější Outlander hodit zádí?
Ano, ale moc se mu do toho nechce. Musíte překonat několik vteřin nedotáčivosti, než naberete dost kinetické energie na to, abyste mohli povolením plynu přenést váhu na přední kola. Pak tenhle bílý slon – auto váží bezmála dvě tuny – pošle do smyku záď. Udržet ji rozevlátou ale nemá v popisu práce. Samozřejmě, nějaké rozjezdy do kopce na sněhu nejsou vůbec žádný problém.
Zcela vybít baterii není možné
Pokud Outlander PHEV pohání zadní kola jen elektricky, stane se předokolkou, když vybijete baterii? Teoreticky ano, prakticky ale podle zástupců značky k takové situaci sotva dojde. Když displej v přístrojovém štítu ukazuje, že je 13,8kWh baterie zcela vybitá, ve skutečnosti v ní zbývá ještě 30 % „šťávy” a vůz stále může jezdit jako čtyřkolka.
Do chvíle, než má baterie 20 % kapacity – tehdy vůz začíná fungovat jako hybrid a baterii už dále nevybíjí. Do takové situace se ale podle zástupců automobilky vůz dostane jen výjimečně, např. kdybyste jeli dlouhou dobu na plný plyn po německé dálnici a nebylo by jak baterii dobíjet.
Benzinový atmosférický motor pod kapotou může pracovat v Atkinsonově i Ottově cyklu. V tom prvním, kdy za cenu špičkového výkonu hlavně šetří palivo, pracuje do 80% zatížení. Pokud po něm chcete víc síly, přepne se do Ottova cyklu. Přesto nečekejte nějaké extrémní výkony – 224 koní kombinovaného výkonu hybridního systému není na váhu auta nijak moc, o čemž svědčí i hodnota zrychlení na stovku za 10,5 vteřiny.
Na to, abych otestoval věrohodnost normované spotřeby (dle zastaralého a nepřesného měřicího cyklu NEDC) 1,8 l/100 km, jsem s Outlanderem jezdil jen příliš krátce, jen několik desítek kilometrů. I v těch mě ale docela bavil a ve spojení s možností ujet 45 km čistě na elektřinu to může být zajímavá volba, pokud oceníte, že ve městě v podstatě nemusíte zapínat spalovací motor.
Mitsubishi Outlander PHEV | |
---|---|
Pohonné ústrojí: | 2360 ccm, řadový zážehový čtyřválec pracující v Atkinsonově i Ottově cyklu + 2x synchronní elektromotor s permanentním neodymovým magnetem |
Max. kombinovaný výkon: | 165 kW (224 k) |
Max. výkon spalovacího motoru: | 99 kW (135 k) při 4 500 ot./min |
Max. točivý moment spalovacího motoru: | 211 N.m při 4 500 ot./min |
Max. výkon/točivý moment předního elektromotoru: | 60 kW (82 k)/137 N.m |
Max. výkon/točivý moment zadního elektromotoru: | 70 kW (95 k)/195 N.m |
Převodovka: | S fixním převodem |
0-100 km/h: | 10,5 s |
Nejvyšší rychlost: | 170 km/h |
Průměrná spotřeba: | 1,8 l/100 km |
Provozní hmotnost: | 1 955 kg |
Délka x šířka x výška: | 4 695 x 1 800 x 1 710 mm |
Základní objem zavazadelníku: | 463 l |
Poháněná náprava: | 4x4, zadní náprava poháněna pouze elektromotorem |
Základní cena: | 1 099 900 Kč |
Ottův vs. Atkinsonův cyklus
Drtivá většina benzínových motorů na světě běží v tzv. Ottově pracovním cyklu, pojmenovaném po Nikolausi Ottovi. Má čtyři takty - sání, kompresi, výbuch a výfuk. Sací ventil je otevřen v taktu sání a vpouští do válce čerstvý vzduch, příp. s palivem. Před začátkem kompresní fáze se ventil zavírá.
Atkinsonův cyklus, pojmenovaný po svém vynálezci Jamesi Atkinsonovi, je téměř stejný. S tím rozdílem, že sací ventil zůstává otevřený ještě i část kompresního taktu, takže část nasátého vzduchu je vytlačena zpět do sacího traktu.
To znamená, že kompresní poměr motoru je tu menší než expanzní poměr. Motory běžící v tomto cyklu mají nižší výkon oproti Ottovu cyklu, ale mají menší spotřebu paliva - a proto byl tento cyklus vyvinut.