První jízda s novou Škodou Octavia: Superb má problém

Čtvrtá generace mladoboleslavského bestselleru se v českých showroomech objevila v prvních kusech už na konci loňského roku. Vcelku netradičně tak při sbírání prvních kilometrů s novinářským vozem známe podrobný ceník novinky a na silnicích už není takovou vzácností.

Octavia se na českém trhu stala i přes všechny módní trendy v čele s SUV naprostou jistotou. V modelové řadě ji začala zezdola utlačovat Scala, která je formálním nástupcem Rapidu, ale jako podstatně hodnotnější vůz určitě část zákazníků třetí generaci odklonila.

To je však příležitost k tomu, aby Octavia, která je k mání znovu jako liftback a kombi, ještě více dospěla. Od počátku je právě tento model tím nejexemplárnějším příkladem filozofie umístění produktu od Škody. Řeč je o strategii „kusu auta navíc”. Postavit na kompaktnějších základech o trošku větší auto. I proto probíhají věčné diskuze o to, jestli „nafouknutý Golf” zařadit do nižší střední, nebo střední třídy.

Právě škodovce proto ohromně prospěl nástup modulárních platforem, které dovolují mnohem větší fantazii při skládání podvozkových částí - hrát si můžete i do šířky a s dalšími parametry, takže už nejste nuceni stavět úzké jezevčíky, když chcete použít menší základy. Druhá generace Superbu by mohla vyprávět.

Základem je stejně jako u třetí generace Octavie platforma MQB, zde v modifikované podobě. Poprvé v historii modelu se tak nezvětšil rozvor náprav, který zůstává na 2686 mm, ovšem na délku naměříte o 22 mm více na celkových 4689 mm a na šířku 15 mm, tedy celkem 1829 mm. S tím, jak střední třída narůstá, se tato čísla dají opět zařadit na jakési pomezí, ovšem milimetry zdaleka nejsou tím jediným, čím se chce Octavia už definitivně prosadit mezi dospěláky.

Tohle je vážně pěkné auto a slyšel jsem to i od jindy zatvrzelých odpůrců značky. Octavia konečně dostala ty správné proporce. Testované kombi, které dostalo ve výrobním programu přednost, na silnici vizuálně sedí sebevědomě a vyváženě.

Široká a nízko uložená maska chladiče spolu s agresivně tvarovanými světlomety to jen umocňují. Stejně jako kapota zasahující až k blatníkům. Takovou má i Superb, zde mi přijde lépe navazující. Oproti předchůdci je velmi znát umístění zadních svítilen. Zasahují i do víka kufru a záď tak působí mnohem širší.

Celkově Octavia působí mnohem hodnotněji a ještě lepší je fakt, že k tomu nedošla designovými výstřelky, kterými by odradila svou konzervativní klientelu. Je to prostě stále jednoduše tvarované, ale nikoli už nutně obyčejné auto. Zejména v červené Velvet, která se na sluníčku krásně rozzáří.

S modelem Scala začala Škoda dělat mnohem modernější a na pohled lákavější interiéry. Týká se to i Octavie, akorát ještě dvakrát podtrženo. Celková architektura je svěží, materiály o poznání kvalitnější. Atmosféře pomáhá dvouramenný volant a třeba i ambientní osvětlení nebo dotykový panel ovládání vnitřního svícení na stropě.

Fakt, že se jedná o moderní auto, poznáte také podle toho, jak velký prostor je věnován vašemu chytrému telefonu. Na vrcholu středového tunelu najdete nabíjecí slot, až za ním držáky na nápoje. Mezi těmito prvky v případě dvouspojkové převodovky také malou elegantní páčku pro řazení „po drátě”. Konečně se i v Mladé Boleslavi rozloučili se zbytečně velkými voliči.

Centrem dění je ale dotyková obrazovka. Infotainment má několik stupňů vybavenosti a obrazovky můžou mít úhlopříčně 8,25 či 10 palců jako v našem případě Columbus, který má vždy vestavěnou navigaci. Jinak se Škoda spoléhá na online navigace a zrcadlení v telefonech. Celkově se designem a filozofií jedná o další modernizaci oproti dosavadním systémům.

Nejprve jsem v ovládání trošku tápal, ovšem stačí si filozofii ovládání přenést do světa chytrých telefonů. Tohle je totiž mnohem víc Android než jablečné iOS. Veškerá menu a podmenu si lze individuálně nastavit a vytvořit si prostředí podle svého. Pak už důležité položky najdete snadno.

Pro volbu jízdních režimů či rychlý ofuk okna tu jsou i fyzická tlačítka. Ovšem klimatizace a ventilace je integrovaná do obrazovky. Slyšel jsem už na podobné kroky spousty nadávek, ode mě je ale neuslyšíte. Jsem totiž tím typem uživatele, který v tomto případě spoléhá na chytrou elektroniku, nastaví si přibližně 22 stupňů a dál nemá potřebu s čímkoli hýbat. Počítač ví, že nemá smysl za studena trápit ventilátory, když nemá teplý vzduch od motoru nebo že je v interiéru příliš vysoká vlhkost. Pokud se spokojíte s automatickým režimem, k volbě teploty se dostanete vždy dolním menu.

Strach jsem spíše měl z posuvníku hlasitosti, který najdete pod obrazovkou. Takové vozy značky Suzuki mi kvůli obdobnému řešení, akorát na výšku, udělaly vrásky na čele. Tady ale vše funguje intuitivně, na klepání i posouvání v rámci dotykové plochy reaguje systém rychle a spolehlivě. Ostatně jako kdykoli jindy při brouzdání infotainmentem, kterým je tak silnou stránkou tohoto auta.

Tradičně je silnou stránkou i prostor uvnitř. Oproti předchůdci si velkých rozdílů v této oblasti nevšimnete, což je dobře, i vzadu se pohodlně usadí dospělí, jen na šířku by mohla být Octavia ještě o něco štědřejší. Prostor pro hlavu pak významně omezuje střešní okno. Objem zavazadelníku 640 litrů hovoří za vše, pokud je pro vás vaše kombi i na půl dodávkou a stěhovákem, určitě jeden z největších zavazadelníků v rámci třídy oceníte.

K prvnímu jízdnímu seznámení jsem si vybral vznětovou motorizaci 2.0 TDI se 110 kW a dvouspojkovou převodovkou. I přes vzestup zážehových motorů se stále jedná o klasiku, kterou budou neradi zákazníci opouštět. A to především v Česku, kde jsou státní motivace proti dieselům o poznání méně vážné než jinde v Evropě.

Kromě tohoto motoru s výkony 85, 110 a 146 kW je k mání ještě zážehové trio 1.0 TSI, 1.5 TSI a dvoulitr, to vše s výkony od 81 do 140 kW. Octavia však dostane i plynovou verzi na CNG a plug-in hybridní iV. Stejně jako výkonnější motorizace pro verzi RS.

Tento dvoulitr pochází ze zmodernizované řady EA 288 Evo a jedná se o velice příjemného společníka. I díky skvělému odhlučnění o něm v interiéru téměř nevíte. Ani při prudké akceleraci, při které nabere Octavia příjemnou dynamiku, uvnitř rozhodně neruší traktorovým chodem. Spotřebu pak hravě stlačíte pod pět litrů při kombinovaném provozu. I díky chytrému předvídání softwaru a častému plachtění na volnoběh.

Velice mě potěšila spolupráce s dvouspojkovou převodovkou. Její naladění a rychlost reakcí je napříč koncernem Volkswagen dle mého názoru nejlepší a nejpohotovější.

Testovaný kus je vybaven adaptivními tlumiči. V režimu Comfort je možná až příliš plavný, na druhou stranu tlumiče stále nejsou měkké natolik, aby se auto nepříjemně rozhoupalo nebo tlouklo do dorazů.

Potěší i omezení hluku od zadních kol na nerovnostech. Takové to dunění, na které trpí většina kombíků a minulá Octavia především. I na opravdu ošklivých silnicích, kde je povrch už hodný spíše polní cestě, je Octavia úžasně jistá a komfortní.

Po přepnutí do normálního módu je auto ještě jistější v zatáčkách, režim Sport vůz přehnaně neztvrdí. Najedete rychlým tempem jen s lehkým odbrzděním do ošklivě rozbité utažené zatáčky a podvědomě čekáte, co se bude dít.

Ani v tomto případě auto neodskáče po tečně ven a bez dupání vingl projede tak, až si říkáte, jestli to nebylo příliš pomalu. Nebylo, až do opravdových extrémů auto neodskočí, což buduje důvěru mezi řidičem a strojem, stejně jako třeba příjemné naladění řízení. Citlivě je naladěná i stabilizace, která místo otravné chůvy zasahuje v roli nenápadného ochránce.

Pochválit lze i aerodynamické odhlučnění, méně pak odhlučnění od valivého hluku kol při vyšších rychlostech. I přesto, že už jezdíme na letních pneumatikách, poznáte hrubší povrch asfaltu více, než by bylo zdrávo.

Nová Octavia se mi líbila už staticky, po prvních kilometrech mě přesvědčila i svým velmi dospělým jízdním projevem. Rovněž v interiéru je konečně hodnotným a moderním autem.

Cenově jde typicky o vůz v režimu od půl do celého milionu. Dieselu se nebojte, v nejbližších letech jej v Čechách nikdo nezakáže a v Octavii je tak dobře odhlučněn a spárován s převodovkou DSG, že dokáže přesvědčit.

Štvát na tomhle autě mohou jen maličkosti, které určitě odhalíme při klasickém týdenním testu, zatím bych ocenil lepší odhlučnění valivého hluku od pneumatik. Jinak si díky svým přednostem, které se vážou především k až luxusnějšímu a dospělejšímu projevu, si dle mého názoru může ukousnout pěkný kus koláče od staršího Superbu.