První jízda s Citroënem C5 Aircross: I na českých silnicích je to pan Pohodlný

Jedno středně velké SUV od Citroënu už tu bylo. Možná si vzpomenete na C-Crosser. Bytelné SUV bylo postaveno v době, kdy byli Francouzi možná trošku zaskočeni tempem, jaký nabral segment rodinných SUV. Spojili se proto s odborníkem na slovo vzatým – Mitsubishi. C-Crosser byl převlečeným Outlandrem, a i když to bylo dobré auto, tohle spojení se neukázalo šťastným.

Vždyť osobně si nedokážu představit dva rozdílnější subjekty v automobilovém průmyslu, co se přístupu k pojetí produktu týče. Jinak řečeno, nekonečně plastový a nudný interiér do velkého Citroënu prostě nepatří a nikdy nepatřil.

Z let 2007 až 2012 se dostávám zpět do letošního roku. Poté, co byla spolupráce se třemi diamanty ukončena, prošel si Citroën turbulentním obdobím. Nebo také „kaktusizací“ – od představení modelu C4 Cactus je tu všechno jinak. V rámci skupiny PSA hraje Citroën roli levnějšího, ale veselejšího zboží, zaměřeného především na komfort a netradiční řešení.

Takový je v rámci příbuzných i nový C5 Aircross – veselejší a na první pohled rodinný. Do party přichází jako poslední. Je stejně jako bratři založen na modulární platformě EMP2, ovšem stejně jako DS 7 Crossback má například rozvor náprav mezi rozměrem daným pro Peugeot 3008 či Opel Grandland X a jezevčíka Peugeota 5008. Když k autu poprvé přijdete, zaujme vás na první pohled typickou vysokou stavbou SUV, načež vaše oko začnou fascinovat detaily.

A že jich tu není málo: netradiční jsou světla i svítilny, vůz si, stejně jako jiné moderní citroëny, můžete vyšperkovat barevnými doplňky na náraznících, bocích i střešních ližinách. Festival dobré nálady pokračuje uvnitř. Na výběr máte z pěti netradičních témat interiéru. Nenechte se zmást výplněmi dveří, které se podobají tvrdým plastům v levném Cactusu – zde sice na omak nepůsobí kdovíjak luxusně, ale budou snadno omyvatelné a za tvrdším materiálem je měkčená vrstva. Celkově vnitřek působí velice útulně.

Na rozdíl od peugeotů je zde digitální přístrojový štít klasicky za volantem, má svou grafiku a rovněž se chlubí několika režimy zobrazení, při kterých se efektně mění rozložení. Středovou obrazovku pak znáte z ostatních vozů PSA. Vypíchnu tak skvělý pokrok, kterým Aircross následuje Peugeot 508 a jenž bohužel ignoruje DS 7 Crossback – tlačítko pro vypínání start–stop je fyzické a snadno dostupné, navíc se automaticky nemusí zapínat po startu. Vypnout hlídání pruhů jde také již velice snadno, tlačítko vidíte a nemusíte jej držet.

Už při krátké projížďce jsem si pochvaloval sedadla s patentovanou paměťovou pěnou. Vaše záda si budou hovět. Zadní sedadla jsou tři samostatná, posuvná a sklopná. To je velký benefit oproti 3008 a DS7. Isofix zde pouze najdete jen dvakrát a pro sedmimístnou variantu musíte jít do 5008. „Za sebe si sednu s rezervou, která by mohla být při plném posunutí i větší. Na vině je nejspíš preference obřího zavazadelníku o objemu až 720 litrů. Maximálně naložíte 1630 litrů a 1,9 metrů dlouhé předměty. Skvělé hodnoty!“

Hodnocení jízdy si pochopitelně schováme až na tradiční delší test, kterým novinku v důležitém segmentu ještě podrobíme. Rád se však podělím o první dojmy. Vyzkoušel jsem variantu PureTech 180, tedy nejsilnější zážehový agregát, známou šestnáctistovku. Motor je velice pružný, zabírá od nízkých otáček a vyniká kultivovaností.

Spřažen je s osmistupňovou převodovkou, která v eko režimu umí i plachtit. Škoda jen, že software nespolupracuje s radarem adaptivního tempomatu (který umí i semi-autonomní jízdu) a nevypíná vyřazení stupně například před překážkou. To už některé vozy dnes dokážou. Jinak se ale tato skříň od japonského Aisinu chová příkladně. Co se týče motorů, na výběr je dále také z tříválcové dvanáctistovky o výkonu 130 koní s manuálem. Zájemci o diesel mohou volit mezi notoricky známou patnáctistovkou a dvoulitrem BlueHDI. Rovněž s manuálem či stejným automatem.

Podobně jako C4 Cactus po faceliftu nabízí Aircross ve standardní výbavě tlumiče s hydraulickými dorazy. Nepleťte si to se sofistikovaným, složitým, ale geniálně fungujícím systémem Hydractive, který Citroën s poslední klasickou C5 opustil. Jedná se o patentované řešení, které tlumí velké rázy od kol do dorazů. Také má pomoci efektu jízdy na létajícím koberci, kterým vynikaly právě hydraulické Citroëny.

Do jisté míry to opravdu funguje skvěle. Zajel jsem s Aircrossem na ošklivě rozbitou polní cestu, kde si jízdu přes 30 km/h dovolím jen s robustními pick-upy. Tempo jsem dále zvedal i přes zmíněnou třicítku a Aircross se až magicky držel zcela stabilně a bez velkého bouchání. Nevídaný a průkazný jev toho, že hydraulické dorazy vyvinuté ve světě rallye opravdu fungují. Co víc, auto zůstává velmi komfortní i na silnici.

Zároveň díky těmto dorazům nemusí mít přehnaně měkké uložení náprav a celkové naladění, takže zůstává stabilní a jisté i při rychlé jízdě. Řízení je sice mrtvé a vůbec nic vás k rychlé jízdě nevybízí, ale takový Aircross je a já z toho mám radost. Jak už jsem naznačil v úvodu, nesnaží se být hochštaplerem a termínu „sportovní SUV“ se přímo vysmívá. Příjemné osvěžení, navíc s rozumným ceníkem, který startuje na 550 tisících a i s nejbohatší výbavou jen lehce dojíždí osm set.