Článek
Spolupráce italské automobilky Fiat se zeměmi někdejšího východního bloku je u nás známá nejvíce dvěma auty – Ladou 2101, která byla licenčně vyráběným Fiatem 124, a „maluchem” – polským fiátkem s označením 126p, který si vysloužil svou přezdívku právě tím, jak byl malý.
Mezi nimi ale Italové vyráběli ještě jeden model, který měl označení 125. Spolu s ním se v polském závodě FSO (Fabryka Samochodów Osobowych) začala vyrábět licenční verze – Polski Fiat 125p. Tento vůz nahradil hrubě zastaralou Warszawu, vyráběnou od roku 1951. Stalo se tak přesně před 50 lety, 28. listopadu 1967.
Oproti svému vzoru, italskému Fiatu 125, doznala polská inkarnace několika změn. Tou nejviditelnější byly dva páry kulatých světlometů na přídi místo hranatých, které měla italská verze. Také měla 125p oranžová sklíčka předních blinkrů a interiér a motory ze staršího dua Fiat 1300/1500.
Důležitější, ale téměř neviditelnou úpravou byla placatá nádrž na benzín, umístěná nad zadní nápravou. Italská verze vozu ji měla na výšku v pravém zadním rohu vozu, což znamenalo snazší protržení nádrže a únik paliva při nárazu na toto místo. Také, což bylo na 60. léta velmi pokrokové nejen na země svírané komunistickou totalitou, měl Fiat 125p kotoučové brzdy na všech kolech.
Chromovaná přední maska vydržela 125p až do roku 1973, kdy byla nahrazena černou, plastovou. Také na rozdíl od italské 125 byla polská 125p k mání jako kombík a v této kategorii získala v roce 1978 ocenění Kombi roku ve Velké Británii. To byl pro 11 let staré auto vážně úspěch.
Výroba Polského Fiatu 125p, od roku 1983 nazývaného FSO 125p, byla ukončena 26. června 1991 po vyrobení téměř 1,5 miliónu kusů. Během téměř 24 let produkce bylo na Fiatu 125p uskutečněno asi 4000 změn a zdokonalení. Jeho konstrukci, zastaralé už v 60. letech, kdy Polsko kupovalo licenci, to však příliš nepomohlo. Na rozdíl od dnešní praxe, kdy je auto tím kvalitnější, čím déle se vyrábí, u 125p kvalita postupně klesala.
Poslední 125p byla vyrobena v tmavočervené barvě a na jejím předním skle byl nápis „Čekáme na nástupce”. Třetina produkce šla na export a bývalé Československo bylo po tehdejší Jugoslávii druhou největší exportní destinací tohoto modelu, prodalo se jich tu necelých 83 tisíc kusů. Na konci 70. let stál Fiat 125p kolem 70 tisíc korun, tedy o několik tisíc více než tehdejší škodovky.