Článek
Málokterý konstruktér je ve světě aut tak dobře známý jako Gordon Murray. Je totiž otcem McLarenu F1, který držel rekord nejrychlejšího silničního auta světa déle, než se vyráběl, a na jeho překonání musel Volkswagen použít šestnáct válců a čtyři turbodmychadla.
Gordon Murray už dříve světu oznámil, že chystá nástupce. Nyní tu ale máme jeho první fotku. Potvrzuje to, co naznačovaly starší nákresy - vůz vypadá jako modernější verze McLarenu F1 a na zádi má obrovský větrák.
Jak obrovský konkrétně? Jeho průměr je 400 milimetrů a měl by mít dvě sady listů. Jeho primární cíl nebude chladit motor, nýbrž zlepšovat aerodynamiku. „Když chceme více přítlaku v nízkých rychlostech, otevřeme průduchy a roztočíme větrák na maximum,“ uvedl Murray pro magazín Road & Track.
Princip, kterého větrák využívá, je pojmenovaný po svém objeviteli Danielu Bernoullim. Ten už v 18. století zjistil, že, zjednodušeně řečeno, při růstu rychlosti kapaliny klesá její tlak. A protože vzduch se v případě obtékání nějaké konstrukce chová do značné míry jako kapalina, když zrychlíte proudění vzduchu pod autem (nebo nad křídlem letadla) oproti opačné straně, vytvoříte podtlak a přitáhnete auto k zemi (nebo zvednete letadlo do vzduchu) bez zvýšení odporu vzduchu.
Konkrétně je princip fungování větráku na T.50 stejný, jako Murray použil na jednom ze svých starších aut - formuli Brabham BT46B z roku 1978. Ta měla také na zádi ohromný větrák, který zpod auta odsával vzduch a vytvářel tam podtlak. V závodění byl brzo zakázán.
Posted by Steve Grant's Wheels Down West on Tuesday, 14 May 2019
U T.50 má větrák na zádi souvislost i s chlazením - vzduch vedený k němu prochází přes olejové chladiče. A pomáhá také při brzdění - spolu s klapkami na zádi zvyšuje přítlak a brzdná dráha z 240 km/h tak je o 10 metrů kratší.
Za běžné jízdy je větrák a klapky v automatickém režimu a příp. se aktivuje onen brzdný režim. Řidič bude moci vybírat ze čtyř dalších módů - jeden zvyšuje přítlak o 30 %, další snižuje odpor vzduchu o 10 % mimo jiné tak, že pomocí větráku vytvoří virtuální longtail, „dlouhý ocas“ - jen vzduchem „prodlouží“ záď vozu tak, že se zásadně sníží odpor vzduchu, který je tu generován.
Další režim se jmenuje V-max pro dosažení co nejvyšší rychlosti. Kombinuje snížení odporu vzduchu s třicetikoňovým zvýšením výkonu pramenícím z 48V mild-hybridního systému. Je však aktivní nanejvýš tři minuty. A konečně, je tu režim, při kterém systémy všechno ukážou při stání vozidla. Aby bylo možné zkontrolovat, jestli všechno funguje, anebo to ukázat kamarádům.
Proč to všechno? „S Bernoulliho efektem u auta je problém, že přítlak roste se čtvercem rychlosti,“ vysvětluje Murray. A protože potřebujete nějaký přítlak i okolo 100 km/h, ve 250 km/h je obrovský a auto leží na dorazech tlumičů. Auto je nekomfortní a nestabilní.
Jde to obejít dvěma způsoby. Buď můžete auto postavit s malým množstvím přítlaku. To byl případ McLarenu F1 a zčásti taky důvod, proč dokázal jet 386,5 km/h. Anebo můžete autu dát hydraulické odpružení, které zabraňuje obtékajícímu vzduchu, připlácnout auto k zemi, jenže takový systém hodně váží.
Aktivní aerodynamika je skutečným řešením problému, v případě T.50 řešením i velmi lehkým - systém větráku váží jen asi kilo. T.50 by tak mělo být ve výsledku lehčí, než byl McLaren F1, a to podstatně - podle Murraye má mít 980 kg. Původní F1 vážil 1 138 kg.
Stejně jako F1, i T.50 bude mít atmosférický dvanáctiválec, ovšem o víc než dva litry menší - má mít 3994 ccm. Jeho maximální otáčky mají být 12 100 ot./min, což z něj bude dělat motor s rekordně vysokým maximem otáček mezi motory v silničních autech. Má dávat 650 koní a 450 N.m.
Ron Dennis, který s Murrayem na McLarenu F1 spolupracoval, se kdysi nechal slyšet, že při jeho stavbě chtěli postavit doslova nepřekonatelné auto. V rychlosti nakonec překonáno bylo, ale v řadě věcí dosud nikoliv. T.50 k tomu však má velmi dobře nakročeno.