Článek
„Teď za námi chodilo minimum lidí a mezi sebou je vlastně ani moc nepotřebujeme. Každý totiž děláme v jiné místnosti,“ vysvětluje Tomáš Blažek (35) který ve vesnici Vícenice u Náměště s o rok mladším bratrem Petrem už šestým rokem provozují firmu na renovaci historických motocyklů.
„Chytlo nás to tak zhruba před patnácti, dvaceti léty, kdy jsme s bráchou směnili za karton cigaret vrak Jawy 175 kývačku, no a aby se na ní vůbec dalo kolem vsi jezdit, pustili jsme se do opravy sami. Jasně, že nám pomohl táta, který sám jezdil na Jawě 350 péráku, který si taky opravoval sám. Pak jsme se oba s bráchou vyučili jako obráběči kovů. Já se taky živil jako konstruktér či finanční poradce. Předchozí profese jsme opustili v roce 2015, kdy jsme si doma založili vlastní dílu. Pracujeme zde ještě s kamarádem, každý sám na sebe, a nestěžujeme si. Především proto, že děláme to, co nás opravdu baví,“ říká Tomáš, který už počátku chtěl, aby byli se svou profesí něčím výjimeční.
Tomáš Blažek v dílně ve Vícenicích (vlevo s černou rouškou a trikem Jawa)
A to se jim daří mimo jiné i díky tomu, že se zaměřují na renovace opravdu vzácných kousků. „Obecně jsou to stroje vyrobené nejpozději na počátku druhé světové války, nebo motocykly, které jsou něčím unikátní. „Teď tu třeba máme Čézetu 250 Tourist s ručním řazením na nádrži z roku 1939. Těch mnoho není. Ale pod našima rukama už ožilo mnoho značek. Ogar, Manet, samozřejmě Jawa, ale i BSA Noroton a podobně,“ vysvětluje.
Nadšenec z Ústecka prodloužil Embéčko. Stovek tisíc za limuzínu nelituje
Jak dodává, mimo chromů a laků jsou schopni udělat si vše sami. Včetně klempířiny, či vypletení drátů kol. Největší srdeční záležitostí je však čtyřtaktní motocykl Raleigh 500 OHV.
„S rekonstrukcí tohoto anglického stroje jsem začal tak, že se mi podařilo získat jeho torzo včetně motoru. Bylo to zachráněno ze sběru starého železa. Renovace mi pak trvala dva roky,“ dodává.
Před renovací musíte mít trochu představivosti.
Za svoji nejvzácnější a také nejpracnější motorku Tomáš Blažek považuje britský čtyřtakt Raleigh 500 OHV. Přivezl ho před léty jako šrot a pracoval na něm dva roky.
Tento a dalších šest strojů, které s bratrem a kamarádem mají, tvoří malé domácí soukromé minimuzeum. Na všech motocyklech jezdí. K nejdelším patřila cesta po Švédku, kam si nechali motorky dovézt, a dojeli za polární kruh, kdy za deset dnů ujeli přes tři tisíce kilometrů, nebo loňské putování po vlastní ose z Barcelony do Prahy (2600 km).
„Jasně, že se občas cestou něco pokazí, ale opravy zvládáme sami. Dojeli jsme vždycky. Bohužel teď si asi na podobná dobrodružství budeme muset nechat zajít chuť,“ dodává nadšenec, který je přesvědčen, že investice do takového veterána je stejně dobrá jako do vzácného obrazu.
„A většinou je to ještě jistější, tady padělek pozná každý hned,“ říká se smíchem. A jakou největší vzácnost měli na svém dvorku, po vytlačení po opravě z dílny? „Určitě to byl originál Čechie, jejíž cena je jistě větší než milion,“ dodává.