Článek
Jedna z největších akcí svého druhu v Česku letos připomněla hned tři výročí a více než stovka opečovávaných „dědečků automobilů“ se na ni o uplynulém víkendu sjela nejen z celé země, ale strašáku viru navzdory dokonce i ze zahraničí.
„Kolik tu bylo aut každoročně, zjistím až podle snímků z dronu,“ přiznal František Prosecký mladší, který tradici akcí na počest svého otce, veteránisty a úspěšného závodníka před 16 lety založil.
Z původně komorního podniku se postupem času stalo každoroční velkolepé setkání „srdcařů“, kteří své letité vozy dovedli do dech vyrážející podoby vlastníma rukama. Značka Tatra, pro kterou otec a syn Prosečtí pobláznili postupem času i celou řadu svých kamarádů, přitom hraje v Bystřici prim, i když je na náměstí proměněném v obří pódium k vidění také řada zástupců jiných značek.
Poslední osobní Tatra se představila před 25 lety. Byl to propadák, dnes je ceněná
Tatrovácké legendy či kuriozity tu bývají i pravidelnými ročníkovými hosty. Letošní výběr padl na závodní „šestsettrojky“, které před 55 lety definitivně posadily na zadek konkurenty z tehdejšího západního světa, když tři T 603 v úpravě B5, to jest kompletní set vyrobený pro sezony 1965 a 1966, obsadily ve své třídě v 84hodinovém Marathonu de la Route první tři místa.
Za volantem první z nich tehdy seděl celoživotní tatrovák, zasloužilý mistr sportu Alois Mark, od jehož narození letos uplynulo 95 let a 20 let od jeho odchodu.
„Děda dostal možnost si po skončení závodní kariéry svoji T 603 odkoupit a nechal si ji celý život. Zůstala tak jediná,“ popsal Markův vnuk Jiří Procházka. Ten se spolu s bratrem Tomášem postaral nejen o pokračování ságy rodu závodníků, ale i o památku na dědečka a hvězdné časy T 603.
Legendární závodní Tatra, která vyhrávala Dakar, je vystavená v Národním technickém muzeu
„Na originálku jsme nesáhli, vzpomínáme, jak ji děda přestavěl do civilní verze,“ přiznal silný vztah k památce vnuk Jiří. S bratrem se totiž rozhodli, že z originálních dílů a podle dobové dokumentace postaví pro sportovní účely přesnou repliku závodního žluťáska z roku 1966. Když ji pak půjčili kamarádovi Jaromíru Veřmiřovskému, začalo se pracovat na další.
„Kdo má cit pro benzín, propadne tomu, jen co se sveze,“ svěřil se Jaromír v Bystřici, kde obě repliky i s Markovým originálem na čestných místech připomínaly skvostnou éru kopřivnické automobilky. Ujít si to nenechaly tisíce lidí včetně několika účastníků akce ze Slovenska, a cestu na severovýchod Vysočiny si dokonce nenechal rozmluvit ani jeden Holanďan.