Hlavní obsah

Mazda MX-30 na vlastní kůži: Špičková tkanina a pravý korek

Novinky, Marek Bednář, Lisabon

První elektromobil značky Mazda vypadá na fotkách a papíře jako snaha nesprávným směrem – vypadá divně a má malý dojezd. Dostali jsme však příležitost si ho pořádně osahat a prozkoumat i jeho techniku. Jedno je jisté – Mazda dobře ví, co dělá.

Foto: Mazda

Výstavní prototyp Mazdy MX-30

Článek

Nebudu to zastírat – když se křídově bílá Mazda MX-30 představila veřejnosti, nebyl jsem z jejího designu nijak nadšen. Působila, jako by designéři chtěli za každou cenu udělat něco jiného, nebo jako by splácali drobně upravené prvky existujících Mazd do jednoho celku a mávli rukou nad tím, že s elegancí „šestky“ má výsledek jen pramálo společného.

První elektromobil Mazdy chce být druhým autem do rodiny

AutoMoto

Mazda nás nyní exkluzivně pustila k showcaru velmi blízko. Předně – naživo jeho design jako celek funguje mnohem lépe než na fotkách. Rozdíly mezi hranatou přídí a zakulacenou zádí se stírají, ale na druhou stranu, víc vynikne oplastování karoserie tak bohaté, až zadní nárazník připomíná nelakovaný kus plastu jako z půlky 90. let.

To proto, aby vůz působil drsně, odolně, říká jeden z designérů, přestože o pár minut dříve se konstruktér nechal slyšet, že tohle auto nebylo děláno na to, aby jezdilo do terénu – má jezdit po asfaltu rozvinutých měst, vozit po něm děti do školky a jejich rodiče do práce.

Foto: Mazda

Takovéto křídlové dveře jsou dost unikátní, ale ne beze smyslu.

Právě k tomuto účelu, transport malých dětí, jsou podle řady názorů vhodné tyto křídlové dveře, kdy je nutné otevřít přední dveře, aby šly protisměrně otevřít ty zadní. Manipulace se sedačkou a dítětem v ní by tak měla být snazší. A nemůže se stát, že dítě samo otevře zadní dveře.

Samozřejmě, jsou tu i minusy. Kromě podivného vzhledu taky potřebujete značný prostor kolem auta na pohodlné otevření. A když sedíte vzadu a chcete ven, musí vám buď někdo otevřít zvenčí, nebo se musíte natáhnout na kliku předních dveří. Nedostaly totiž druhou kliku na zadním konci výplně, která by vystupování bez vnější pomoci usnadnila.

Foto: Mazda

Světlý interiér je na dotek perfektní.

Interiér dostane dvě verze čalounění, tuto světlou a druhou tmavou. Tmavá s hnědočerným čalouněním sedadel hraje na ekologickou notu – hnědá koženka je „veganská“ a černá tkanina, trochu podobná riflovině, je z pětiny z recyklovaných vláken. Světlý interiér eko-stránku věci tolik neakcentuje, ale o to je příjemnější na dotek – šedá tkanina na sedačkách je za hodně dlouhou dobu nejlepší látkové čalounění, se kterým mám tu čest.

Krémové boky sedaček jsou z koženky. Skutečná kůže je jen na volantu a hlavici voliče převodovky. Za zmínku stojí také světle šedé obložení dveří, které je kompletně vyrobeno z recyklovaných PET lahví. Jenže není moc příjemné na dotek, byť je to lepší, než laminát připomínající panely v BMW i3. Možná i proto tu tohoto materiálu není moc.

Foto: Mazda

Trošku zrnité šedé části výplně dveří jsou vyrobeny z recyklovaných PET lahví. Béžovou barvu na madle zase má na svědomí korek a spolu s časlouněním sedaček to je nejpříjemnější místo, kterého se v tomto autě můžete dotknout.

Co je naopak velmi příjemné, je korková vnitřní strana madel předních dveří. Je to vážně korek, představte si špunt od vína z korkové drti – je to úplně to stejné, jen s trošku sametovější texturou na dotek.

Do prototypu jsme si nemohli sednout, takže stran dojmu ze zadní sedačky jako z gauče v obýváku budu muset Mazdě zatím věřit. Co do prostornosti to tu nevypadá špatně, i střecha se začíná svažovat až za hlavami zadních cestujících. Interiér ale není příliš dlouhý a mám tak obavu, že „za sebe“ budu mít trochu problém se vejít. Ale i to zjistíme, až bude na světě produkční verze MX-30 a dostaneme možnost se s ní svézt.

Foto: Mazda

Výstavní prototyp Mazdy MX-30

Neletěli jsme ale přes půl Evropy, jen abychom se podívali na auto, které už celý svět viděl. Svezli jsme se i s vývojovými prototypy. Jaké to bylo? Jedním slovem – báječné. Proč, si můžete přečíst příště.

Výběr článků

Načítám