Lexus NX 300h na českých silnicích: výtečný komfort, pochybná navigace

Již potřetí mám tu čest s faceliftovaným Lexusem NX 300h, neokoukanou alternativou k BMW X3 či Mercedesu GLC. Týdenní soužití s bezmála dvousetkoňovou hybridní verzí tohoto kompaktního SUV odhalilo některé jeho aspekty, kterých si člověk na první pohled nevšimne.

Čeho si ovšem nevšimnout nelze, je vzhled NX. Je značně kontroverzní a není tomu tak dávno, co jsem vřetenovité přední masce Lexusů nedokázal přijít na chuť. Za posledních několik měsíců jsem však názor zásadně změnil – vřeteno je opravdu neotřelé, ale také unikátní a velmi zajímavé.

Ptáte-li se, proč tu je, odpověď zní jednoduše – automobilka jeho pomocí chce přilákat nové zákazníky. „Naše image byla výrobce kvalitních, luxusních aut. Jenže to nestačilo, abychom se udrželi na mapě. Museli jsme k tomu přidat ostrost v designu a přelomové technologie,” vysvětlil změnu na letošním detroitském autosalonu Jeff Bracken, viceprezident značky. [celá zpráva]

NX od designérů dostalo sekvenční blinkry, a to nejen vpředu, ale i na zádi. Není sám, kdo tohoto řešení využívá, a na přídi to je docela zajímavé. Zejména stojíte-li na křižovatce za nějakým autem, v němž se přední blinkr NX odráží.

Vzadu si ale nejsem přínosem jist, protože tu je směrovka trochu malá na nějaký pořádný efekt. A musím zádi auta vytknout také – byť je to detail, pro mě je podstatný – fakt, že couvací světlo ani mlhovka nejsou v párech. Při otáčení někde v lese ve tmě, a že se crossover do takové situace může dostat snáze než hatchback, jsou dvě slušně silné couvačky k nezaplacení.

Vezměme za kliku – má ve své horní hraně tenkou svítící linku, mnohem distingovanější vstupenku do business třídy než logo promítané na zem při otevření dveří – a usaďme se do jemnou kůží čalouněné sedačky. Ještě než začnete zkoumat vzhled palubní desky, doporučuji se zaměřit právě na čalounění.

Takhle jemnou kůži totiž aby člověk v autě s cenou pod dva milióny korun opravdu pohledal. Přední sedačky jsou extrémně pohodlné, prvotřídní kůže v kombinaci s měkkým polstrováním zajišťuje, že se cítíte jako v bavlnce.

Zároveň však sedačky mají boční vedení dost dobré na to, abyste v zatáčkách po kabině nelítali jak hadr na holi, když vezmete zatáčku trochu rychleji. Stejnou kůží je potažen i volant a hlavice voliče automatu, a také řada ploch palubní desky a dveří.

Stejně jako je kontroverzní vnější vizáž NX, řadě lidí nebude sedět vzhled palubní desky, a to zejména kvůli do prostoru trčící části středové konzole. Je opravdu velmi výrazná a jste-li přivyklí běžným, téměř svislým konzolím, bude vaše obočí zdvižené opravdu vysoko. Dokud si na toto řešení nezvyknete.

Na horní straně trčícího kusu plastu se ovládá klimatizace a používání jednotlivých tlačítek je velmi pohodlné, i když jsou opravdu mrňavá. Displej, který o fungování klimatizace zpravuje, je technicky perfektní, krásně čitelný i za ostrého slunce. A analogové hodiny v jeho středu mají ve tmě podsvícenu celou plochu ciferníku.

Jako jedno z mála dnešních aut nabízí NX mechaniku na CD a spolu s ní i několik základních tlačítek pro ovládání rádia. Designově je to asi nejstarší část kabiny, ale funkčnost je dokonalá.

Bohužel se to stejné nedá říci o touchpadu, který je jediným způsobem, jak plně ovládat infotainment – displej není dotykový. Touchpad se používá stejně jako ten, co máte na svém notebooku, s jednou drobnou odlišností. Kurzor (ano, na displeji se skutečně pohybuje kurzor) se přichytává k ikonám na displeji.

Chce to zvyk, ale záhy se s touchpadem naučíte pracovat. Trochu déle trvá sžít se s infotainmentem samotným, který v intuitivnosti nedosahuje špičky, stanovené systémy koncernu Volkswagen či značky BMW.

A pak je tu navigace, která si téměř zaslouží vlastní kapitolu. Při měřítku nastaveném na 200 metrů nejsou vidět všechny ulice jako snad u všech konkurenčních systémů, musíte přiblížit o stupeň víc na 100 m.

A co je snad největší zápor - na touchpadu nemůžete prstem psát písmenka jako u BMW – displej ukáže klávesnici QWERTZ a touchpadem musíte hledat a vyťukávat jednotlivá písmenka. Velmi rychle tak vezmete zavděk hlasovým ovládáním, které je naopak perfektní.

A konečně aspekt, u kterého si nejsem jist, jestli ho označit za plus nebo za minus – navigace má poněkud dobrodružného ducha. Při jedné z projížděk jsem v určitý moment zadal – hlasem, jak jinak – adresu domova, načež mi byly standardně nabídnuty tři trasy – rychlá, krátká a eco.

Zvolil jsem krátkou a následoval instrukce. Záhy ale asfalt skončil, jeli jsme po hliněné, vyježděné polní cestě, která byla místy tak úzká, že parkovací senzory předpovídaly apokalypsu a že jsem musel sklopit zrcátka, abych zabránil jejich kontaktu s trnitými keři okolo; RX by touhle trasou bez poškrábání laku neprojelo. Přísahám, že to nebyl můj nápad, že mě tudy navigace opravdu vedla.

Tahle cesta byla na Mapách.cz vyznačena čárkovaně a byť někdy, zejména za volantem crossoveru, mívám „dobrodružnou“, na čárkované cesty se až na výjimky nevydávám. Člověk nikdy neví, co ho na nich čeká, a půjčené auto samozřejmě nesmí rozbít. Fakt, že mě po ní vedla vestavěná navigace auta, je opravdu kuriózní.

Onen neplánovaný výlet mimo asfalt samozřejmě nebyl offroadovou expedicí, byť s obyčejným autem s nízkým podvozkem bych se touto cestou vážně nevydal. Testované NX bylo vybaveno systémem pohonu všech kol E-Four, který pohání zadní kola čistě elektricky.

Jestli a do jaké míry byla zadní kola poháněna, ať už na asfaltu, nebo mimo něj, jsem nepostřehl. Žádný prokluz předních kol se nekonal a kdykoliv jsem uvolnil brzdový pedál, auto se bez náznaku nejistoty pohnulo vpřed. A že se obecně s tlakem na plynový pedál nestydím.

Ostatně že čtyřkolka E-Four skutečně funguje tak, jak má, tedy že zadní 68k elektromotor nabídne dostatek trakce k tomu, abyste se rozjeli, jsem otestoval již dříve na polygonu u Příbrami. Tam jsem jezdil terénem náročnějším, než nabídla tahle hliněná cesta. [celá zpráva]

Hybridní systém dokáže auto do určité rychlosti a do určité míry sešlápnutí plynu pohánět čistě elektricky. Tedy, máte-li dostatečně nabitou baterii, pomalá jízda v obytné zástavbě či v hustém městském provozu se odehrává jen na elektřinu.

Když plyn přišlápnete trochu víc, naskočí benzínový motor – 2,5l atmosférický čtyřválec, pracující v Atkinsonově cyklu. Bohužel, tenhle přechod se neobejde bez drobného, ale přesto rozpoznatelného cuknutí v zátahu. Toto cuknutí a zhasnutí kontrolky EV – jako Electric Vehicle, elektrické vozidlo – jsou jediné indikátory, že naskočil benzínový motor. Odhlučnění je naprosto špičkové.

Motor je vzdáleně slyšet, jen pokud chcete po voze razantnější zrychlení, a protože jeho objem není malý, zvuk sám o sobě není nepříjemný. Co ho dělá trochu otravným, je chování bezestupňové převodovky CVT – drží ho ve vysokých otáčkách, aby bylo zrychlení co nejlepší, a to i když ji přepnete do sportovního režimu.

Naštěstí jsou tyhle situace poměrně vzácné a netrvají dlouho. NX 300h totiž disponuje necelými dvěma sty koní výkonu, takže akcelerace je víc než svižná. Spíš ji ale poznáte podle ručičky tachometru, letící k vyšším číslům, než že byste byli obtěžováni nějak silným zatlačením do sedačky.

Na to, s jakou lehkostí dokáže hybridní NX zrychlovat, je i spotřeba paliva dobrá – průměr týdenního testu činil 7,9 litru na 100 km. Jistě, od katalogové hodnoty 5,3 l/100 km je to docela daleko, ale na SUV s benzínovým motorem a téměř 200 koňmi to je skvělý výsledek.

Nebudu předstírat, že Lexus NX nemá své nedostatky – zejména navigace je minusem a zavazadelník také není největší. Mimo to však je těžké NX 300h něco vytknout. Pohodlí v kabině je prvotřídní, výkonu je dostatek, i když pojedete ve čtyřech.

Spotřeba je na auto téhle velikosti dobrá a ve městě, ale nejen v něm, nebudete produkovat oxidy dusíku jako diesely. A na rozdíl od konkurence tohle auto vážně nebudete potkávat často. Pokud se vám nechce do X3, Q5 nebo GLC, protože vám přijdou tuctové, NX 300h by mohla být skvělá volba.