Je novější lepší? Test Renaultu Grand Scenic

Naštěstí se Grand Scenic nezměnil tolik jako jeho větší sourozenec. Prakticky je to stále stejný vůz – stejná koncepce, stejné tvary karoserie. Jen všechno je modernější, zajímavější, elegantnější a samozřejmě technicky dokonalejší. Tedy…

Z nudného scenicu se stal najednou zajímavý vůz. Karoserie je elegantní a efektní. Samá křivka a vlnka. Není to sice úplně náš šálek kávy, ale celkem se nám to líbí. Vůči autu máme jen výhrady v oblasti znaku (proč je pořád větší a větší? Kam až poroste?) a podivné prohnuté lince linie oken. Zajímavé, ale pro děti, které sedí vzadu nevhodné.

Prohlídku interiéru začneme odzadu, tedy od kufru. Ten má celkem vysokou plochu, ale to je proto, že pod podlážkou jsou schované dvě skládací sedačky. Samozřejmě že nejsou nijak extra luxusní a prostorné, ale vzhledem k posuvné druhé řadě sedadel se na nich sedět dá.

Bohužel ubírají kufru docela dost litrů. Vždyť bez nich lze dozadu naložit 718 l, s nimi 533 l. Samozřejmě mluvíme o hodnotě, že sedadla jsou zaklapnutá do podlahy. Pro srovnání – Škoda Octavia Combi má 523 l a to není MPV.

Velkou výhodou je možnost sklopení všech (!) sedadel první a druhé řady z kufru. Takže když je něco dlouhého a rozměrného, jde to rychle a bez námahy. Bohužel ovladače jsou na podběhu a námi naložený kočárek se s tlačítky nekamarádil.

Také bychom očekávali, že zadní roletka nebude takový vlající hadr, se kterým budeme muset neustále hledat koncové západky.

Přejděme do druhé řady sedadel. Ta jsou luxusní. Ano, jsou moc pohodlná a moc si nezadají s těmi vepředu. S nimi jsme moc spokojeni a především velké opěrky hlavy jsou opravdu fantastické. Možnost posunu sedadel je velká, prostor před koleny je opravdu královský, a to i když je na opěradle řidiče a spolujezdce sklápěcí stoleček.

Jenže zkouška sklápění sedadel odhalila, že Renault sloučil v druhé řadě sedadel střední a levou sedačku do jedné. Proč? Také sedadla nejsou vyndavací. Proč? A hlavně – prostor v ramenech se výrazně zmenšil. Poznali jsme to na první bouchnutí dveří. Zatímco v minulé generaci měla naše dětská sedačka od dveří odstup ještě několik centimetrů, teď do ní z boku dveře pokaždé uhodily.

Scénic v minulé generaci byl známý svými přístroji uprostřed přístrojové desky. Teď je konstrukce už klasičtější – budíky jsou za volantem a uprostřed vévodí velikánský multimediální displej. Kdo má sbírku CD, může si je tak maximálně stáhnout na USB. Kdo má rád jednoduché ovládání, bude zklamán. Ovládání je složité, komplikované a zdlouhavé. Naladit stanici je úkol pro zastavení na odpočívadle.

Rozměrné schránky v interiéru jsou dobré, dají se solidně využít, ale to, co nám chybělo, byly přihrádky na mobil na přístrojovce. Ne každý chce mít mobil v loketní uzavřené opěrce, kde na něj snadno zapomene.

Agregát 1.6 dCi má stejný výkon jako před lety prodávaný 1.9 dCi, tedy 96 kW (130 koní). Točivý moment je 320 Nm při 1750 ot./min. Agregát je tichý, jemný a má dostatečnou sílu i na opravdu hodně zaplněný interiér (vyzkoušeli jsme ho v obsazení 2 dospělí + 2 děti + kufr plný až po střechu). Na dálnici jsme to valili bez problémů 130 km/h a auto by zcela v klidu šlo ještě dál.

I pružná dynamika není špatná. Největší problém motoru spočívá v jeho nízkých otáčkách. Do 1500 ot./min nemůžeme mluvit o jakékoli reakci. Žádný tah. Nic. Pak se chytne turbo a auto konečně začne zrychlovat. Chce to trochu cviku, nenechat vůz klesat na tuto hranici. Ale s příjemně fungující převodovkou, která řadí přesně a po celkem krátkých drahách, se na to dá zvyknout.

Největší překvapení nastalo, když jsme s autem vyjeli na silnice. Jelikož auto má jediný rozměr ráfků kol – dvacet palců – očekávali jsme, že si ze zubů oklepeme trochu skloviny. Ale není to pravda. Příčné prahy zvládá bez protestu, kopanců a ran. Žádné velké dělostřelecké manévry od podvozku se nekonají. Výraznější rány jsou slyšet ne při přejezdu nerovností, ale při propadu kola do díry.

V zatáčkách překvapuje jistota, s jakou se tam auto pouští. Mezigeneračně se vůz výrazně méně naklání a působí jistějším dojmem.

Přesto jedna špatná poznámka k podvozku. Bohužel jsme chytli poslední záchvěv zimy, kdy jsme museli ze zasněženého pozemku vyjíždět do kopce přes louku. Standardní problém, který by vyřešilo třeba vypnutí ESP. Ale kde se tady vypíná? Tlačítko nikde není. V nabídce nastavení vozidla na velkém panelu také není. V návodu se o ničem takovém nepíše.

Během snahy vyjet jsme několikrát projeli celou nabídku všech asistentů a sedadla nás masírovala, barvy v interiéru se měnily jak ohňostroj na silvestra, ale prostě motor byl neustále udušen a kola přibrzděna. Jako nejlepší pomocník se nakonec ukázal sportovní mód, který povolil i vyšší otáčky agregátu než 2000 a brzdy tolik nekontroloval.